Kapitola 1 | Domácnost Boží, Kniha 1 |
Výstraha nebeského Otce Svým dětem. 15. března 1840 Takto pravil Pán ke mně a ve mně (Jakobu Lorberovi) pro každého, a jest to pravdivé, upřímné a jisté: 1. Kdo chce mluviti se Mnou, ať přijde ke Mně, a Já mu vložím odpověď do srdce; ale jen čistí, jejichž srdce jest naplněno pokorou, uslyší zvuk hlasu Mého. 2. A kdo před veškerým světem Mně dává přednost, Mne miluje jako něžná nevěsta ženicha svého, s tím budu kráčet ruku v ruce. Ten Mne vždycky uzří jako bratr bratra, jako Já jsem ho již od věčnosti zřel, dříve ještě nežli byl. 3. Nemocným však řekni ať se v nemoci své nezarmucují, nýbrž, ať se vážně obrátí na Mne a důvěřují zcela Mně. Já je potěším a proud nejdrahocennějšího balzámu se vyleje do jejich srdce a nevysychající pramen věčného života se v nich stane zjevný; budou uzdraveni a budou občerstveni jako tráva po bouřlivém dešti. 4. Těm, když Mne hledají, řekni: Já jsem Ten pravý Všude a Nikde. Všude jsem kde Mne milují a zachovávají Má přikázání, - nikde však, kde se ke Mně pouze modlí a Mne uctívají.Zda není láska více nežli modlitba a zachovávání přikázání více nežli uctívání?! Vpravdě, vpravdě pravím tobě: Kdo Mne miluje, ten se modlí ke Mně v duchu, a kdo Má přikázání zachovává, tenť jest, kterýž Mne v pravdě uctívá! Přikázání Má nemůže však zachovávati nikdo jiný nežli jenom ten, kdo Mne miluje; kdo Mne však miluje, ten nemá již žádného jiného přikázání nežli jen to, že Mne miluje a Mé živé slovo, které jest pravým věčným životem. 5. Slabým oznam z Mých úst: Já jsem silný Bůh. Ať se obrátí všichni na Mne. Já je zdokonalím. Z lovce komárů učiním krotitele lvů, a bázliví zničí svět, a silní této Země budou rozptýleni jako plevy. 6. Tanečníkům a tanečnicím řekni bez ostychu, že jsou vesměs satanem zle uchváceni. Drží je všechny totiž za nohy a točí se s nimi rychle ve vířivém kruhu, aby je tím skrz naskrz pojala závrať a nemohli ani státi, ani jíti, ani seděti, ani spáti, ani odpočívati, ani viděti, ani slyšeti, ani hmatati, ani čichati, ani chutnati, ani vnímati; neboť jsou jako mrtví, - proto jim nemůže býti rady ani pomoci. A kdyby se chtěli ke Mně obrátiti, dařilo by se jim jako tomu, kterého by vzal silný za nohy a rychle jím v kruhu kol sebe otáčel.; a kdyby také vzhlédl k nebi, nespatřil by Slunce, nýbrž jen světlý pruh, který by ho oslepil, aby pak zavřel oči a vůbec již nic nemohl viděti. 7. Čí tělesné oko jest slepé, tomu jest ještě otevřen zrak ducha; kdo však oslepne na duchu, zůstává slepý věčně! 8. Hráčům řekni, že prohrávají především svůj život a potom však vše, co jim bylo k němu dáno. Neboť hra je studánka plná jedovatého neřádu; hráči se však domnívají, že je to skryté zřídlo zlata. Proto se v něm denně rýpají, srkají do chřípí morový dech, skrz naskrz se otravují a místo domnělého zlata nacházejí věčnou duchovní smrt. 9. Ti kdož mají Písmo a nečtou ho, podobají se žíznivému u studánky, v níž je čistá voda, které však pít nechtějí, buď z jisté duchovní vztekliny, podobni vzteklým psům, kteří místo aby vstrčili své čumáky do vody a se pozdravili, kousají, do nejtvrdších kamenů aby uhasili palčivou žízeň, anebo též bezpochyby z jisté vlažné lenivosti, a proto si k utišení žízně nechávají raději podávati od několika známých lenivých sluhů z nejbližší louže zapáchající bahno, aby pak všichni bídně zahynuli. |
Kapitola 1 | Náhled v mobilu Impresum |