Kapitola 2 | Biskup Martin |
18. Slyšel jsem sice jednou na světě, pokud se mohu upamatovat, že duchu stačí vlastně pouze myslet, aby také už byl tam, kde chce. Je to asi velmi pochybné. Neboť mám nohy, ruce, hlavu, oči, nos, ústa – krátce: vše, co jsem měl na Zemi. Též žaludek; ale ten má už dlouho opravdový kardinální půst! Neboť kdyby nebylo kolem mě hojnost mechu s bájnou rosou na něm, byl bych se už dávno zhroutil v jediný atom! Snad tam bude pro žaludek také něco lepšího. |
Kapitola 2 | Náhled v mobilu Impresum |