Kapitola 1 | Biskup Martin |
14. Z toho je našemu muži nadmíru úzko, začíná již zoufat a praví ve stále zoufalejším rozpoložení: „Ó, probůh, Pane, pomoz! (To je však jen jeho obvyklé úsloví.) Copak je to? Třikrát jsem volal – a nadarmo! 15. Jsem tedy ztracen? To nemůže být, vždyť nevidím ani ohně, ani „Bůhsnámi“ (ďábla)! 16. Ahahahahaha (chvěje se), to je opravdu strašné! Tak sám! Ó, Bože, kdyby nyní nějaký „Bůhsnámi“ přišel sem a já – bez kropenky třikrát posvěcené a bez krucifixu – co si počnu?! 17. A na biskupa bude mít „Bůhsnámi“ obzvláštní zálusk?! – Ó, ó, ó, ó (chvěje se úzkostí), to už je nyní k uzoufání! Myslím dokonce, že se u mě již dostavuje pláč a skřípění zubů?! 18. Odložím toto své biskupské roucho, pak mne snad „Bůhsnámi“ nepozná! Ale potom by měl „Bůhsnámi“ ještě větší moc nade mnou?! Ó, běda, ó, běda, přece jen je ta smrt strašná! 19. Ano, kdybych jen byl opravdu zcela mrtev, pak bych také strach vůbec neměl ale právě toto živobytí po smrti, to je něco! Ó, chraň mě Bůh! 20. Co by se asi stalo, kdybych se odebral dále? Ne, ne, zůstanu! Neboť co je zde, to z krátké zkušenosti vím, avšak jaké následky by měl byť i jen jediný záhadný krok vpřed nebo vzad, ví Bůh Sám! Proto ve jménu Boha a ve jménu nejsvětější panny Marie vyčkám raději soudného dne zde, než abych se byť jen o vlas pohnul vpřed nebo vzad!“ |
Kapitola 1 | Náhled v mobilu Impresum |