On, jenž sám ještě jako podřízený presbyter1 líčíval v nejnádhernějších barvách radosti nebeské, on, jenž se často úplně vyčerpával líčením slastí a blažeností v říši andělů, aniž by zapomínal však vedle toho ovšem také na peklo a žalostný očistec, neměl ještě ani nyní, jako stařec téměř již osmdesátiletý, vůbec přání stát se vlastníkem tohoto svého často nanejvýš vychvalovaného nebe. Jemu by bylo milejší trávit ještě tisíc let pozemského života než nějaké budoucí nebe i se všemi jeho slastmi a blaženostmi. – Biskup Martin, Kapitola 1, Odstavec 2