Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 2 Biskup Martin

Dlouhá chvíle biskupa Martina v jeho osamělosti a jeho přemýšlení o možnosti změny.

1. Když tu náš muž stál několik hodin pevně jako zeď, a během té doby se nic nestalo a v jeho blízkosti se nic nezměnilo, avšak tento čas (neboť i v duchovním světě se zdá, že zde existuje něco jako pozemský čas) se mu přitom stával zoufale dlouhý, začal opět u sebe takto blouznit:

2. „To je zvláštní, zvláštní – nyní tu už stojím na jednom a témž místě půl věčnosti a vše zůstává zcela při starém! Nic se nehýbe, ani mech, ani vlas na hlavě, ani mé roucho ne! – Co z toho nakonec vzejde?!

3. Jsem snad dokonce odsouzen, abych tu zůstal navěky? – Ne, ne, to nemůže být, neboť to by bylo jistě už peklo! A kdyby tomu tak bylo, pak by se tu musely také již ukázat ony nejstrašnější pekelné hodiny s jejich přestrašným kyvadlem, které při každém výkyvu zvolá: „Vždy!“ Óóó, jak strašné! Pak opět: „Nikdy!“ Óóó, jak ještě strašnější!

4. Ó, Bohu díky, že zde aspoň nevidím toto nejstrašnější znamení věčnosti! Či bude snad viditelné teprve po soudném dni? Objeví se snad již brzy znamení Syna člověka na obloze? Kolik milionů let už zde stojím? Jak dlouho budu muset ještě asi stát, než přijde onen nejstrašnější soudný den?!

5. To je věru zvláštní! Na světě není vidět nic, co by nějak nasvědčovalo nějakému brzkému soudnému dni, zde však ve světě duchovním vyhlíží to ještě nekonečně mlčenlivěji! Neboť zde je tisíc let jako jeden úplně němý okamžik a milion let podává právě tak nepatrnou povědomost. Kdybych neměl tak pevnou víru, začal bych už téměř pochybovat o příchodu soudného dne jako vůbec o pravosti celého evangelia!

6. Neboť to je zvláštní! Všichni proroci, kteří se v něm vyskytují, nápadně souhlasí s výroky delfské věštírny! Lze z nich učinit, co kdo chce. Několika exegetickými6 zákruty lze jich použít a vztáhnout na vše, nikdo při tom nezmoudří a nemůže říci: „Na toto jediné faktum7 se vztahují!“ Krátce, hodí se v základu všechny právě tak na řiť, jako na obličej! A Svatý Duch, který vězí v evangeliích ukrytý, je jistě nanejvýš vzácný pták, protože se od starých dob apoštolských nedal nikdy spatřit, leda v pošetilém mozku několika protestantských kacířských blouznivců á la Tisíc jedna noc!

7. Já sice mám dosud ještě velmi pevnou víru, avšak zda nyní při takových okolnostech zůstane ještě dále pevnou, za to bych opravdu ručit nemohl.

8. Také s Marií v mé církvi tolik vychvalovanou, jakož i s celou Svatou litanií se zde, jak se zdá, velmi málo pořídí! Neboť kdyby něco na té Marii bylo, musela by mě přece již dávno vyslyšet! Neboť od mého úmrtí až do nynějšího okamžiku uplynulo podle mého nejvýš trapného pocitu snad několik milionů pozemských let, a po matce Boží, ani po jejím Synu, ani po nějakém jiném svatém nelze objevit ani nejmenší stopy! To jsou opravdu pomocníci v nouzi, že by si lepších nemohl nikdo přát! Pravím, celé dva miliony let, a po všem tom – ani stopy!

9. Kdybych aspoň neměl tak pevnou víru, dávno už bych nestál na tomto nadmíru nudném místě; ale ta má hloupá víra mě zdržuje, ano, má přehloupá víra mě zdržuje! Ale dlouho mě už nebude zdržovat! Měl bych zde snad jako nějaký rošťák civět ještě o několik milionů let déle a po uplynutí tak strašně dlouhého času dosáhnout právě tak málo jako dosud? To bych byl blázen! Copak není dost na tom, že jsem na Zemi pro nic za nic hrál blázna?! Proto zde udělám s touto neplodnou komedií brzy konec.

10. Na světě jsem byl přece za hloupost čestně placen, a tam se vyplácelo dělat blázna, ale ježto na té věci, jak má milionletá zkušenost učí, nic není, proto se tomuto veškerému bláznovství velmi brzy co nejposlušněji odporučím!“

Kapitola 2 Náhled v mobilu Impresum