Řeč Martina, nového strážného anděla, k jeho sluneční obci. Uhronova dobrá odpověď Martinovi, jeho prosba k Pánu a AMEN Páně.

1. Martin děkuje z hloubi svého života za tento návrh, obrátí se pak k Uhronovi a Shonelovi: „Milí přátelé a bratři, viděli jste nyní na vlastní oči a slyšeli na vlastní uši, co Pán Sám činil a mluvil! Vaší prosbou však bylo – když jste pochopili, že prosba je nutnější než dík, aby Pán i my všichni prodlévali ustavičně ve vašem středu. Pán tuto prosbu laskavě vyslyšel a poskytne vám vše, co si vaše velká láska k němu a k nám přeje, ale rozumí se samo sebou – jen v Jeho a z Jeho věčného řádu.

2. My zde sice ve své osobnosti nezůstaneme, zato však otevřeme jistou cestu, na které se budete moci vždy viditelně dostat k nám jako my k vám.

3. Setrvávejte však od nynějška ustavičně v nauce, která nyní z úst Páně k vám plynula, tak se stane cesta od vás k Němu zázračně krátkou. Ale budete-li Jeho slov a nauk časem méně dbát, než jak je tomu nyní, kdy jste slovem a naukami Páně zcela proniknuti, pak by se tato cesta stávala ovšem vždy delší, před čímž vás však Pán Sám a vaše velká láska k Němu uchová!

4. Můj dům a dům Páně nejsou domy dva, nýbrž jen jeden, neboť je to dům lásky! Vy víte, kde stojí, a tedy přijďte vždy k nám do tohoto domu, kde v našem středu vždy zastihnete Pána jako věčně svatého, nejlepšího Otce uprostřed Svých dětí, které Ho nadevšecko milují. Tak se staň ve jménu Páně!“

5. Praví Uhron: „Pánu Bohu všechna naše láska a skrze něho vám! Jeho jméno budiž posvěceno navěky!

6. Naše milé dcery, Pánem a námi vám dané, nechť jsou naším srdcem ve vás a našimi jazyky nejhlubšího díku v ústech našich. Jak daleko do nekonečna sahají paprsky našeho světa, tak daleko ať sahá také chvalozpěv, který budeme vždy Pánu a vám v Něm vzdávat v nejčistší harmonii!

7. (Obraceje se ke Mně, Pánu) A Ty, ó, nevýslovně přesvatý Otče, pamatuj na nás a všechny naše potomky a naši velkou obec ve Své milosti a lásce navěky. A pamatuj také na ostatní obce a národy, které obývají kdekoli na této velké zemi kraje a pásma nám ještě úplně neznámá! Tvá vůle učiň jim jako nám podle Tvé lásky a nekonečné věčné moudrosti!“

8. Pravím na to Já: „Amen, pravím vám, Já je ze všech krajin Svých nekonečných stvoření shromáždím kolem Sebe a dám každému, co mu náleží v hojnosti navěky. Má láska, Má milost a slitování budiž s vámi!“