Kapitola 15 | Domácnost Boží, Kniha 1 |
10. A viděl ještě, jak tím přijal hada opět do sebe, anebo jak se byl vlastně sám znovu posílil ve všem zlu a z něho vycházející falši, jak hluboko nyní znovu padl do smrti. 11. Tu padl jat velkou lítostí k zemi a plakal a přehlasitě křičel: „Velký, přemocný, přesilný a přesvatý Bože! Nyní teprve poznávám svou nekonečnou vinu a slabost před Tebou, Tvou spravedlnost, ale také Tvou neomezenou Lásku! 12. Hle, nejsem hoden jsoucnosti, proto mne znič od základu na věky, abych dále již nebyl věčný a aby tím má největší, jediná vina byla smazána pro všechny příští požehnané potomky Adama a Evy!“ |
Kapitola 15 | Náhled v mobilu Impresum |