Přikázání Páně lidem.

16. března 1840

Takto pravil Pán ke mně a ve mně pro každého; a jest to pravdivé, upřímné a jisté:

1. Ty jsi Lot ze Sodomy; hleď však, aby ses ve smilstvu nezadusil a tvým podílem se nestalo dědictví nevěstky; neboť jsi jako žádný před tebou a po tobě. Jako člověk jsi zcela v těle a v jeho rozkoši a jako duch jsi zcela volný s otevřenýma očima a s otevřenýma ušima. Své tělo pošpiňuješ blátem a nad tvého ducha se vylévají proudy světla; tvé tělo jí se sviněmi, když je tvůj duch obklopen tisíci anděly. Své pozemské srdce jsi naplnil blátem, a v srdci tvého ducha jsem Si zřídil příbytek Já. Ty se bavíš s nevěstkami, zatím co Já s tebou mluvím jako bratr k bratru; páchneš jako močál, a tvůj duch dýše libé vůně nejvyššího nebe; jsi obluda, a tvé oko září nad nejedno Slunce. Proto očisti své tělo a staň se jedno se Mnou, abych Já Se stal jedno s tebou!

2. Úzkostlivým matkám řekni: ať nevychovávají své dcery v bázni před muži a před světem – neboť čeho se někdo bojí, to v pokušení slepě poslouchá, a obávanému se vítězství usnadní,.- nýbrž ať je raději vychovávají v Mé bázni a lásce, abych Já Se stal Vítězem, aby pohrdaly světem a v Mé neomezené lásce se rozplývaly. Ať je nevodí na veřejná místa aby získaly chotě, nýbrž ke Mně ať je přivedou, a Já pravím tobě: Ani jedna jejich touha nezůstane nepožehnána a neukojena; neboť Já jsem bohatý Bůh, jenž má všeho nekonečný nadbytek; jenž může dáti a také dá všeho v nejvyšší míře.

3. Chudí ať nežebrají přede dveřmi boháče, kde zakouší úděl cizích psů a jejich srdce převrací se ve smutek a trpkost, - nýbrž ať jen přijdou s pevnou důvěrou ke Mně a Já je všechny občerstvím. Hladového nasytím, žíznivého napojím, nahého oději, nemocného uzdravím; chromý poskočí jako jelen, malomocný bude očištěn, slepý bude viděti, hluchý slyšeti, a slabého učiním silnějším nežli lva; bázlivý se stane odvážnějším nežli mladý hřebec a stařec nalezne klid. Chudý jest nejbližší Můj bratr; starám Se o něho. Ať se tedy nenechává znesvěcovat psy; neboť boháči světa jsou bratři satana a dětmi ďábla z pekla.

4. Mým přátelům a přítelkyním řekni: ať Mé sluhy a přisluhovače nemilují více nežli Mne! Ať spasení nekladou tak velice do rukou jejich, ale spíše zcela do rukou Mých a svěří se zcela Mně. Neboť sluha musí jednati přesně podle příkazu, nechce-li být shledán nehodným; jedině Dárce zákona stojí nad zákonem a může postaviti nad něj koho chce, dokud však stojí pode jhem, budou souzeni; kdo však ke Mně přijde, tomu Já mohu soud prominouti.

5. Má církev na Zemi jest očišťující lázeň, kdo se umyl, ať přijde ke Mně, abych ho osušil teplem Své lásky a zachoval. Kdo však má radost jen z pleskání a šplouchání, tomu se daří jako mlýnským kolům, které nikdy z vody nepřijdou.