17. A hle, tu pravil Hanoch: „Jak se mne to tážeš?! Cožpak nečiním správně, činím-li jak jsi mě dal ponaučení a moc?! Vždyť jsi přece ty sám neprohlásil nikoho jiného nežli jen mne mimo zákon a neučinil jsi výjimky ani se sebou! Proč to tedy nyní ode mne protiprávně požaduješ a chceš mne tím přinutiti, abych na tobě, prvém zákonodárci, učinil bez milosti viditelnými přísné právní následky neposlušnosti k odstrašujícímu příkladu ostatním? A činím-li tak, řekni, zda činím nesprávně?! Neboť ježto u nás není lásky, nýbrž jen holé právo, jak se můžeš proti zákonům mé svobodné vůle dožadovati nějaké výjimky jako milosti, která se nemůže nikdy snášeti s právy zákonů tvého knížete?! Že jsi mým otcem, co je mně do toho?! Vždyť jsem se jím tebou stal, aniž bych tomu byl pod jakoukoli podmínkou chtěl! A tak jsi mne zplodil bez mé vůle a učinil knížetem bez této mé vůle! Řekni mi tedy ježto jsem se nyní stal a jsem, co jsem a jaký jsem, tak zcela bez své vůle, neboť jsem žádné vůle neměl a také jsem se nestal za nižádné podmínky, ale čistě jen náhodou tvou chlípností, a knížetem tvou ctižádostivostí, jakou závaznost tedy, právně uváženo, k tobě mám?!