8. A oněch tři tisíc mužů s tím bylo spokojeno a šli nezvyklým váhavým, krokem a sotva se odvažovali ohlédnouti ze závrati v pohledu s vystouplých výšin na uražené hlubiny. A hle, po tři dny hledali hyenu, avšak ani jedna se jim nechtěla ukázati, tu se rozhořčili a tloukli svými kyji na zcela příkrou stěnu, více nežli dvacet sáhů vysokou, která jim na další cestě překážela a kleli lesům a horám, které jsou příbytkem všech netvorů a požadovali ospravedlnění od lesů a skalních stěn a lili na zem hanbu její krvežíznivosti a proklínali ji až do základu a proklínali Slunce, že svítilo k takovému hanebnému činu, a tak i všem Hvězdám a měsíci, že se mohli dívati na takovou neslýchanou bohaprázdnost. A jeden z nich byl pak největší a nejsilnější a slul Meduhet (to jest Nejsilnější“). Ten se obrátil a promluvil ke zlobou vzplanulému davu krátkou, ale velmi vhodnou řeč řka: