Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 32 Domácnost Boží, Kniha 1

6. A hle, tak jsem si v krátké době připravil národ, který až do této chvíle ještě v potomstvu jest, - kde však, o tom poněkud později! Nuže, když tedy byli takto dobře připraveni, dal jsem jim v pozadí skrze Meduheda zazníti vznešenou píseň plnou moudrosti a lásky, která byvše tedy již zaznamenána a dodnes existuje, kde však, také o tom poněkud později! – zněla takto: Slyšte dobře, vy všechny pozdní děti Mé milosti, / slyšte jak vás všechny zvu k veliké hostině / přijďte všechna věrná srdce sem do Mého středu, / chvalte všichni radostně Mé jméno podle obyčeje, / jemuž Meduhed vás velmi zbožně, věrně učil, / když tu jako prvý v srdci po Mně zatoužil. / Vizte všichni příklad jeho čisté dobré mysli, / vizte jeho oči, ústa, uši a brady jeho jemný bílý vous. / jako známku zbožných moudrých řečí. / Hleďte ve všem tom musíte se mu všichni zcela podobati, / chcete-li se později Mými milými, věrnými dětmi státi, / zcela osvobozené ode všech zel zlých hadů stád. / Hle, Já brzy se Země smyji všechny ohavnosti, / Hříšníci se tu marně budou honit po Mé lásce! / Zůstanete-li však zbožní a věrní v srdci, / zaženu, setře vás, Své vlny, od vás, / skryji vás na výšinách této země, / až tu uvolním Svůj hněv od těžkých pout. / Hleďte, tehdy kvílet budou všechna pokolení na Zemi! / Slyšte, tehdy zmlknou všech těch velkých posměchy! / A vysoké přívaly vod s hukotem přes hory / ponesou nemnohé děti Mé lásky, trpaslíky, / které se staly malými jako děti komára, / protože se láska belhavou stala a chodila o berli. / Vzhlédněte ku prostorům Mých světlem naplněných nebes, / pohlédněte k Mým hvězdám, okrajům paprsků Mé milosti, / vizte Slunce tiše osvětlovat nivy této Země, / vizte Měsíc doprovázet zemi bez všeho reptání; / hleďte, jak ty všechny Světy poslušny jsou vůle Mé; / a tak i vy konejte stále v tichu všechny skutky vaše. / Chcete vědět, co za bytosti jsou tyto Hvězdy? / Slyšte! Pravím: Láska rozřeší vám přesně tuto otázku! / Bude-li láska v srdci čistá bez poskvrny, / dám za svítilnu vám pochodeň Mé milosti, / potom čísti bude každý snad v tazích jasných plamenů / neklamně velké písmo jména Božího. / Ó, ty malé srdce do těsných prsou uzavřené, / kdybys znalo zdroj, z něhož jsi tak velké vzniklo. / ó, nikdy by ses na mrtvé hmoty netázalo, / ano, zcela bezstarostně bys je vznášet nechalo, / ježto Tvůrce všech těchto malých, nicotných věcí / za jedno srdce – milující Sám by Se mu odevzdal. / Co vy,slabé lidské děti, máte často za veliké / ó, jak malým nazývá to Moje láska! / Ó, jak zcela ničím v dálných prostorech jsou věci / A také lidé, jejichž srdce z lásky neklíčí! / Nepovažujte proto nic za velké než věrnost Mé lásce / a co je jí nejblíže: hříšníkova pravá lítost! / Já však velký jsem jen mocným působením lásky Své, / A svobodný Duch, jenž pevně se na závěse udržel; / ale dráhy Mých Sluncí vám zcela neznámé, / které vám tak jako vše připomínají jen vaši slabost, / co jsou v nekonečně velké hojnosti Mého Božství? / Nic než odpadlá lehká schrána roztoče! / Kdybyste se mohli ke středu všech Světů vyšplhati / a slyšeti tu všech sfér rychlým letem hlasy, / změřiti tu sílu nejjasnějšího světla všech Sluncí / a pochopiti všechna největší díla Mé všemohoucnosti, / přiblížili byste se snad potom velké Mé lásce? / Nikoli, Já pravím; do všech pochybností byste se náhle vrhli! / Kdybyste tam také mohli řídit nebes velký vůz / a jako velcí duchové rychle se honit za všemi Hvězdami, / kdybyste mohli z úst svých také jasná Slunce vydechovat, / ano, nořiti se jako Slunce Má do vln mořských, / nebyla by všechna vaše síla naproti síle Mé / nic než písek a prach na starých jílovištích a lomech. / Dívejte se přímo na tu modrou nebes stuhu, / dívejte se přes vlny též k dalekému okraji moře; / věřte Mi, Já pravím vám:není hranic tam, / kde ve dne Slunce, v noci nesčíslný počet Hvězd se leskne. / A velkého moře hojnost přirovnati nelze / k jedné jen kapce v oněch hvězd nejmenších říších. / Dívejte se tedy na Mne, Velikého, malé zástupy lidí, / a vědychtivost šetřívejte jedině pro Mne! / Mou lásku hledejte křížem krážem ve všech končinách! / Kamkoli jen pátravým zrakem pohlédnete, / naleznete všude Mého jména znamení; / leč nedejte se ničím vázat než jen láskou Mou! / Radostnou zvěst o Mně bude i tráva hlásat vám, / budete-li se však hříchů Hanochu zdržovat, / budete-li se však jako praví bratři věrně milovat / a pro blaho všech používati svých údů, / potom velká milost přijde shora k vám / a ukáže pak vám, jak máte otce chváliti! / A teď padněte na Zem, matku vašich hříchů. / setřeste prach, hada nicotnou potravu smrti, / děkujte v srdci svém Mně, zachránci, rádi znovu, / nelitujte nikdy zasvěceného Mně času, / dejte vládnouti vždy moci Mé lásky v srdci, / tak jednou milosti světlo všechny vás nově utvoří!

Kapitola 32 Náhled v mobilu Impresum