Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 5 Domácnost Boží, Kniha 1

Tajemství stvoření.

1. Kdo má uši k slyšení, slyš, a kdo má oči k vidění, viz; neboť hle odhalím vám převeliké tajemství, abyste mohli viděti, jak se vám dává váš přelaskavý Otec tváří v tvář bratrsky viděti a používati. Neboť děti musejí být zasvěceny do velké domácnosti svého Otce od věčnosti!

2. Božství bylo od věčnosti Síla pronikající veškerou nekonečnost nekonečnosti a bylo a jest a bude věčně nekonečnost Sama. Uprostřed její hlubiny byl jsem od věčnosti Láska a v Ní Život Sám; avšak hle, byl jsem slepý jako zárodek v těle mateřském! Božství však mělo zalíbení v lásce a tlačilo Se zcela k Své Lásce. A Lásce bylo v Jejím středu stále víc a více horko a masy a masy Božství se K němu tlačily a všechny moci a síly útočily na Ni.

3. A hle, tu nastalo velké šumění, hučení a burácení, a hle, Láska byla se všech stran tísněna a tlačena, takže se až do nejhlubšího nitra zachvívala! A láska to postřehla, a šumění se stalo tónem, tón se pak stal v lásce Slovem a toto Slovo pravilo: „Budiž Světlo“! A tu vzplál v srdci plamen vznícené Lásky a nastalo ve všech prostorách nekonečnosti světlo!

4. A Bůh viděl v Sobě velikou nádheru Své Lásky, a Láska byla zesílena silou Božství, a tak Se spojilo Božství s Láskou na věky a Světlo vycházelo z tepla.

5. A hle, tu viděla Láska v Božství všechny nádhery, jejichž počtu konce není a Božství vidělo, jak toto vše z Lásky přešlo do Něho a Láska viděla v Božství jeho myšlenky a velké zalíbení nacházela na nich. Tu se Láska znovu vznítila a síly Božství šuměly kolem něho, a hle: myšlenky Lásky byla láska Sama a bylo jich bez počtu.

6. I vidělo Božství Svou nádheru, a Láska pociťovala jeho moc. A tu pravila Božství: „Podržme pevně myšlenky nádhery a dejme jim vystoupiti, aby byly svobodné, a aby pociťovaly a viděly Nás, jako je pociťujeme a vidíme My a abychom je pociťovali a viděli, dříve nežli světlo osvítí jejich tvary.

7. Tu přešlo Slovo do Božství, a Božství Se stávalo láskou všude. A hle, tu pravilo Božství po prvé: „ S t a ň s e“! A uvolnil se zástup duchů z Boha, jejich počet konce nemá, a Láska viděla Samu Sebe nekonečně násobnou a viděla dokonale Svou nekonečnou krásu.

8. Avšak všechny tyto bytosti nebyly ještě živé a ještě necítily a neviděly; neboť byly to ještě mimo Lásku v Božství zpevněné tvary.

9. A zželelo Se lásce a hnula Se, a toto hnutí vystoupilo v Božství, a Božství dalo Své zajatce Lásce a Láska pronikla vše. A hle, tu oživly tvary a s úžasem pohlížely a ohřívaly se na plamenných proudech božské Lásky a tím se jim dostalo samostatného pohybu a hbitosti! Leč ještě se nepoznávaly.

10. Tu pravila opět Láska: Učiňme, aby se poznaly, aby pak Mne skrze Mne také Tebe poznávaly!“

Kapitola 5 Náhled v mobilu Impresum