29. Nuže hle: Když se z moci milosrdné lásky věčného a nekonečného Boha stala všechny tato Slunce s jejich zeměmi, neměla ještě záře, svítivosti, lesku a třpytu, neboť na povstavších Sluncích a zemích a měsících byla ještě velká noc: avšak do středu Sluncí spustila věčná Láska malou jiskru Své milosti a tato jiskra prozářila rychleji nežli velký blesk temné masy, a hle, Slunce svítila zemím a to velkým leskem, jak doposud ještě svítí a svítit budou, dokud jim nebude ona jiskra milosti odňata.

30. A hle, tu se zaleskly také Země a měsíce a byly v náležitém počtu rozděleny k Sluncím a láska na ně dechla sílou a mocí Božství, a hle, světlo se na Sluncích zachvělo, moře se vlnila a ve vlnách vířila a větry pluly a vanuly jako Duch Boží nad vodami slitování! A Měsíce se povznesly mocně nad své Země, jimž byly dány jako plod stromu, a začaly kolkem nich ve velkých kruzích kroužiti, jako stálí průvodci svých vzniků; a kde jich bylo mnoho byly spojeny v pevné kruhy na znamení lásky dětí, které se mají nepohnutě dívati na tvář svého otce jako měsíce na své země, aby nebyli pro svůj měkký stav ze svých kruhů vytrženy a zničeny.

31. Neboť hle, měsíce nejsou pevné, nýbrž velmi měkké a podobají se mořské pěně když se stane pevná a trvanlivá a jsou holé a bez vody; a vzduch země jest tu jako voda Zemí (Měsíců; vyd.orig.) a vzduch se podobá éteru mezi Slunci a Zeměmi. A Měsíce jsou určeny, aby přijímaly světachtivé, a pojaly duchy hmoty a zkoušely jejich stálost a učinily je zralé k přijetí milosti