Pán ustanovuje Henocha prvým sobotním kazatelem. Vyslání posla k Horedovi a Naeme.

10. února 1842

1. Po ukončení této řeči ze Mne se odebral Henoch ihned ke vznešenému Abedamovi a z hloubi srdce Mu děkoval, vpravdě podle velké řeči sobotní.

2. A vznešený Abedam mu poté řekl: „Nyní jsi tedy přece viděl a co nejživěji se přesvědčil, jak velice marnivá byla tvá dřívější obava.

3. Tak jako jsi teď mluvil čistě ze Mne, právě tak budeš také budoucně mluvit ve jménu Mém k lidu, jímž jsou tvoji otcové, matka, bratři, sestry a děti každého pokolení.

4. Hle, to je tvé hlavní zaměstnání od nynějška pro každou sobotu. A jestliže ti někdy ukáži, že je tu někdo, kdo se ode Mne odvrátil a své oko upřel ven do světa, pak jdi každodenně tam, volej zbloudilého ve jménu Mém a postav jeho nohy opět na správnou cestu lítosti, pokory a lásky ke Mně.

5. Kdyby se však měly množit případy, že bys nevystačil s časem, zvol ve jménu Mém nějakého schopného člověka ze své školy a pošli ho náležitě vyzbrojeného a buď přitom bez starosti, neboť Já budu tak dobře s ním jako s tebou.

6. Na koho budeš ve jménu Mém vkládat ruce, toho také ihned naplním Svým Duchem a bude jako ty prorokovat a zahoří v horlivosti lásky ke Mně, načež veškerá tráva, všechny keře, všechny stromy, hory, vody, větry, vzduch, oheň, země a veškeré zvířectvo se bude sklánět před ním jako nyní před tebou, veleknězem samým.

7. Kdo se ihned obrátí, tomu přijde Má milost, láska a slitování víc než na poloviční cestu vstříc.

8. Kdo však zacpe své srdce a ucho a zavře své oko před vámi, nad tím zamávej sedmkrát Mou výchovnou metlou ve své ruce.

9. A jestliže se však tu ještě neobrátí, vyžeň ho z obce; a kdyby se chtěl běduje a naříkaje pln lítosti v srdci opět navrátit, pak shlédni na něj, uchop ho za ruku, pozvedni ho k sobě, přiveď ho sem, uspořádej hostinu, a pozvi k tomu mnohé, aby byla mezi vámi v Mé otcovské lásce radost veliká, protože se jeden ztracený takto opět nalezl a k svému Otci se ve svém srdci navrátil.

10. Vpravdě, pravím tobě, jestliže se nějaký hluboce padlý opět úplně navrátí, máte mít nad ním více radosti než nad devadesát devíti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují.

11. Neboť je-li někdo živý a živým zůstává, není to nic víc než chvalitebné. Kdo je tu ve světle, tomu není snadno možné zbloudění.

12. Údělem slabých je však nosit jen něco nepatrného na dobře osvětlených cestách.

13. Dám-li však silnému nést větší břímě v noci, on však na cestě zabloudí a neslyší vaše volání, a jestliže dlouho bloudí a k žádnému cíli se nedostane, leč že zpozoruje blízkost zániku a smrti, a pak se sám od sebe po obtížné cestě vrátí a dojde s pláčem k vám, a vy jste tím nyní opět nalezli bratra domněle na věky ztraceného jako Já ztraceného syna, řekněte: není to víc než devadesát devět, kteří svýma nohama nikdy práh svého domu nepřekročili?!

14. Proto veliká má být vaše radost nad jedním, jenž byl ztracen, ano, byl mrtvý, a opět ožilvl.

15. Spravedlivý nemá důvodu plakat, ježto ho tlačí jen lehké břímě. Kdo však má na šíji velké břímě a padne s ním a pláče pak pod ním, kdo by tu pak mohl mít tak kamenné srdce, aby netruchlil nad padlým a nevynaložil vše, aby mu opět pomohl vstát, kdyby to jen bylo možné?!

16. A nemůže-li to a musí-li k svému největšímu politování vidět padlého bratra pod břemenem sténat, jak mu bude kolem srdce?!

17. Jestliže se však potom padlý bratr nenadále vzchopí, kdo tu pak ihned velkou radostí nepřiskočí, aby přitiskl na srdce domněle mrtvého bratra, dovedl ho ihned do svého domu a připravil mu velkou posilující hostinu!?

18. Pravím vám všem toto zde však proto, že máte bloudící silně napomínat, a kdo zmizel vašim očím, toho máte silou vší Mé lásky k sobě přitáhnout.

19. Avšak výchovnou metlou nemá nikdo mávat nad svým bratrem dřív, dokud k němu nezvolám: „Nyní ho trestej ohněm své lásky; nech jej sice vyjít z obce, aby se jím nikdo nepohoršoval, ale tvé srdce jej provázej až na konec světa!“

20. Tvůj poslední pohled na rozloučenou, tak jako každý pohled dřívější, ať dá bloudícímu bratru vždy zakusit, že je to tvůj ubohý, utlačený a padlý bratr a že je ti roven, ačkoli je to onemocnělý ležící syn Mé lásky!

21. Hněv budiž vám úplně cizí a veškerá kletba budiž vzdálena ústům vaším a dvojnásob vzdálena vašemu srdci!

22. Jak se však budete chovat navzájem, tak se také Já budu chovat k vám. Kdo zhřeší před vámi, zhřeší také přede Mnou.

23. Budete-li ho však soudit, pak ho budu též sice soudit, ale jak, to vím Já.

24. Vy však proto svému soudu neujdete; jakému však soudu, to vím také Já.

25. A nyní pravím tobě, milovaný Henochu, vyprav ihned posla a pošli ho do krajiny, která se prostírá mezi severem a východem, neboť hýří tam jeden bratr s ženou nížiny. Jeho jméno je Herod a jméno ženino Naeme. On neví, co je zde, proto mu vzkaž, že ho volám, ať přijde také ihned sem. Amen.“