Help

jakob-lorber.cc

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 nájdení 0 - 20 z 649

[DB 1.0.6] Těm však, kteří praví, že tomuto dílu, aby se mohlo považovati za dílo dané shora, chybí prostota, klid, rozhled a jistá hloubka v celkovém světovém názoru 2, budiž zcela krátce pouze řečeno, aby se napřed ve svém srdci přesně zkoumali, zda snad právě jim nechybí to, co postrádají v tomto slově. Ostatně dali zde posudek proto, aby jako evropští učenci přece jen také něco řekli o tomto díle, aniž vnikli do jeho úplné hloubky; neboť k tomu je zajisté zřejmě více třeba nežli sotva jediného zběžného přečtení jednoho oddílu tohoto díla.

[DB 1.3.5] Ty se Mne již zase tážeš, jak je to možné? Ó, ano, pravím tobě, to je velmi dobře možné! Hle, všichni Moji tvorové lpí na Mé moci, Mé děti však lpí na Mé Lásce! – Má moc přikazuje a děje se; Má láska si však jen přeje a svobodným dětem přikazuje ve vší jemnosti, a svobodné děti si zacpávají uši a nechtějí tvář svého Otce zříti. A poněvadž jsou, jako Já, svobodni, nemohu jim pomoci, když sami nechtějí. Má moc jde nade všecko; ale Má vůle je poddána Mým dětem. Toto by si měl však každý dobře zapamatovati: Já jsem váš Otec, jsem však také váš Bůh a mimo Mne žádného již není. Chcete Mne jako Otce – anebo jako Boha? – Vaše skutky Mně dají rozhodující odpověď.

[DB 1.4.13] Neboť Já jsem smrt přemohl a Božství Si učinil poddaným proto, abych měl všechnu moc nade vším, co tu jest, a aby Má láska vládla věčně a oživovala vše, co jest jí poddáno.

[DB 1.5.21] Nyní hleď dále, co vše učinila Láska, a Bůh v Lásce, a Láska v Bohu! - A Lásce bylo líto ztracených; ale Božství Se ve Své zlobě zachvělo a ve všech prostorech Boží nekonečnosti bylo slyšeti velké hřmění. A hřmění proniklo až k nitru věčné Lásky a jedině Láska porozuměla hřmění Božství a toto hřmění se stalo v Ní Slovem a pravilo: „Všechna moc budiž Tobě poddána; čiň podle Své libosti a rci „Staň se!“, a stane se!“

[DB 1.5.24] A hle, Duch Boží ve Své síle vanul jemně nad vodami slitování a vody se rozdělily. A Bůh pravil ze Své lásky, a Jeho Láska bylo Slovo a Slovo sestoupilo do hlubiny hlubin a vznášelo se nad vodami, a vody byly odděleny jako rosné kapky a rozděleny ve velké a malé podle počtu ztracených nemajícího konce do všech prostor nekonečnosti.

[DB 1.7.2] A pohleď a poslyš: Takto tu byla nyní Země, a byl tu Měsíc, a bylo tu Slunce a byly tu Hvězdy, ale Země byla ještě pustá a její povrch se ještě podobal povrchu Moře. A nad vodami ležely husté mraky a sahaly hluboko do mrtvých prostorů světů, a světlo Slunce nemohlo osvětlovati tuto kapku slitování. A Měsíc byl pokryt výparem kapky, a teprve v tomto výparu se zrodila úplně Země a byl živen Měsíc. A Slunce se nacházelo nad oběma s paprsky svého světla z tepla Lásky v Bohu, jako slepice nad svými kuřátky, a učinilo Zemi zralou a oddělilo Měsíc od prsou své matky.

[DB 1.7.3] I oddělilo se velké mračno, a sneslo se ke klidu pólů a pás Země byl uvolněn, a Slunce se vidělo ve vodách, a Země odrážela vděčně přijaté světlo do rozsáhlého lůna Slunce a široce otevřenýma očima viděla měsíc koupati se ve výlevech paprsků milosti věčné lásky ze Slunce.

[DB 1.7.4] A hleď a slyš dále: Zemi bylo dobře, neboť byla naplněna láskou slitování a viděla svého miláčka , Měsíc, čile kolem sebe kroužiti. A Láska vzedmula svá volná ňadra dechem slitování, jakoby chtěla svá mlékem naplněná prsa ještě jednou dítěti poskytnouti, avšak hle, mléko se srazilo teplem slitovné lásky a stalo se pevnou Zemí a vyčnívalo nad moře. A moře klesla zpět do hlubin a byla jako voda, která se odděluje při sražení mléka, k umírnění vnitřní zloby solí milosti slitováním lásky z Boha ve vší síle a moci.

[DB 1.11.13] Neboť Země a vše, co na ní, bylo poddáno vůli Adamově, a moře a veškeré vodstvo poslouchalo přesně i nejslabšího pokynu Adamova a bylo mu poddáno od povrchu až do nejhlubšího základu a podávalo uctivě noze svého pána hřbet, aby pevně po něm kráčel podle libosti, a byly mu poddány veškeré větry a jeho hlasu poslouchala veškerá zvířata vod, pevné země i ovzduší.

[DB 1.11.20] Oslovoval jsi hory, a hory ti daly odpověď; tázal ses moře a moře ti odpovídalo, a obrátil jsi svůj hlas do hlubiny Země a odpověď nezůstala na cestě, a obrátil jsi tón své řeči ke všem stromům, keřům, rostlinám, bylinám a k veškeré trávě a vše ti sdělilo svá jména a uctivě ti vyprávělo o své způsobilosti a z ní plynoucím používání pro vás podle tvé svobodné livovůle; a tak ti dalo také každé zvíře, které jsi oslovil hlasem svých prsou, každé svým způsobem slyšitelnou a rovněž zcela určitou odpověď a oznámilo ti, pokud je určeno k tvým službám a slepě poddáno tvé vůli, a větry tě učily, jak bys jich používal podle své vůle, a toto vše viděla slyšela a poznávala též Eva.

[DB 1.13.32] I padl Adam znovu na tvář a plakal a křičel přehlasitě: „Pane, všemohoucí, velký Bože ve Své velké slávě vší svatosti, neuzavírej zcela srdce Své bezmezné lásky a Svého slitování milosrdenství mně slabému před Tebou, a daruj mně tolik síly, abych mohl já ten nejnehodnější prchnouti, před Tvými soudy podle Tvé nejsvětější vůle, které jsou jako já od paty až k hlavě poddáni všichni Tvoji tvorové. Pane, vyslyš snažné prosby snažně prosby mé!“

[DB 1.17.8] Proto ctěte otce, a milujte matku, a buďte si navzájem poddáni ve vší lásce, abyste se mohli báti Mého jména Jehovy a tím mohli milovati Mou Lásku a mohli se dáti vésti velkou svatostí Mého Ducha v den Mé velké svatosti trojně k dosažení moudrosti sedmeré za šest dní lásky, abyste před Mýma očima spravedlivě jednali.

[DB 1.19.7] Proto nečiň mu nyní po vůli, aby vládl nad tebou, nýbrž zlom jej mocně a učiň si jej poddaným, aby ses stal svobodný, - pánem své vůle, která jest v podstatě zlá, protože je z tebe a ne ze Mne!“

[DB 1.19.16] Proto se nyní vzchop, jest to naposledy, jsem ještě s to opatřiti tě nutnou sílou, abych zachránil Boha a tebe! Proto jdi rychle k němu a oslov jej sladkými slovy, aby tě ochotně následoval sem! Já jej potom pevně uchopím za nohy a za ruce, ty pak vezmeš kámen, udeříš jej silně do hlavy a tak mu dáš smrt, kterou ti skrze Jehovu vyhrožoval! A tak se osvobodíš od jinak jisté smrti a otevřeš oči slepé lásce podvedeného Boha, který tě pak učiní pánem na zemi a učiní ti poddanou smrt hříchu.“

[DB 1.21.13] A rozšiřujte se v zemi nížiny; ale na hory se nikdo z vás neodvažuj vkročiti, neboť jejich cimbuří jsou svatá a jsou určena za příbytek Mým dětem. Kdo z vás kdy toto přikázání přestoupí, ten se stane vždy kořistí tu přebývajících strážným zvířatům – jako medvědům, vlkům, hyenám, lvům tygrům a také velkým žijícím hadům, kteří budou co nejdoleji bydleti, jako též všechna krotká zvířata, která vám budou později poddána.

[DB 1.23.5] A tu otevřel nový kníže ústa a velmi velitelským tónem pravil: Poslechněte, všichni moji poddaní, mužští a ženští! Žádný nepovažuj nikdy nic za své vlastnictví, nýbrž toliko za vlastnictví mé, aby sváry a hádky mezi vámi konečně přestaly! Proto budoucně budete všichni jen mně sloužiti a pro mé komory pracovati; za to obdržíte podle své píle jísti a ti nejvěrnější budou směti ke mně blíže přijíti nežli méně věrní a vykonavatelé práv a vykonavatele spravedlivých trestů budou míti stravu lepší. Běda neposlušnému! Neposlušné dám vyhnati k horám, a tam je zvířata zardousí a roztrhají. Ti pak, kteří budou z lenosti mé zákony přestupovati, nepozorností a lehkomyslností, budou trestráni do krve; ti pak, kteří se odváží mně jako knížeti nějak v něčem odporovati, budou potrestáni hady až do morku svých kostí a jejich jazyk jim bude vytržen a vržen za pokrm hadům. A kdo na mne někdy závistivým okem pohlédne, tomu budou oči vypíchány, aby budoucně již nemohl zříti svého knížete. Lenivý se pak stane nosičem a bude se s ním zacházeti jako se soumary s holemi a důtkami, aby byly jeho nohy běžnější a jeho ruce rychlejší.

[DB 1.23.16] A hle, tu se Kain ujal slova a otázal se zcela mírně v hlubokém pohnutí Hanocha: „Ó, Hanochu, velký kníže, můj bývalý synu, řekni podle svého srdce správně a spravedlivé, nejsou tvůj otec a tvá matka vyňati ze všeho toho, co jsi moudře podle své svobodné libovůle přikázal svým poddaným? A musím-li tedy býti zároveň svým dětem, pak přikaž, aby také živily svého otce a svou matku, kteří jsme již zastárli, se utrmáceli a velmi zeslábli. Anebo co nejmilostivěji dovol odejíti odtud až na konec světa, abych budoucně neviděl velkou svízel svých dětí, které úpí pod těžkým jhem svobodné spravedlnosti.“

[DB 1.26.3] Jen když mu přinesli jeho poddaní před jeho příbytek velmi mnoho dobrých jídel všeho druhu plodů a velmi mnoho třpytu a velmi měkká roucha, upletená z nejjemnější trávy, která rostla na úpatí hor, tehdy tím také byl již úplně spokojen a nechával při tom zákony zákony a vládu vládou.

[DB 1.26.4] Ale hle, tu jeho poddaní zpozorovali, že se stal vlažným a těžili z jeho slepoty. Tu také jeho služebníci zpozorovali, jak se věci mají, a byli velmi úskoční a chytří, jako had sám a snažili se tudíž všemožným způsobem svého pána uspávati a poddaným také lživě jakoby ve shovívavém provolání od knížete – povolovali všemožná obveselování, jen když jim dodávali velmi pilně své stále rozmnožované dary.

[DB 1.26.5] A hle, ježto tito sluhové nyní viděli, že mohou beztrestně dělati co chtějí, tu začali vládnouti a dávali poddaným zákony: předně, aby všelikými obětmi prokazovali knížeti božskou poctu, a za druhé, aby nejkrásnější, dcera kteréhokoli poddaného byla dána knížeti; a který poddaný se stane tímto šťastným, tomu budou prominuty všechny dávky a stane se svobodným vlastníkem svého domu a bude míti přístup do domu knížete a bude se tu moci každoročně baviti s jeho sluhy a bude moci každoročně jednou pohlédnouti na svého knížete a děkovat mu za tak velkou, významnou milost.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Náhled v mobilu Impresum