Help

jakob-lorber.cc

5 nájdení

[BM 39.12] Tu se již sune před můj zrak veliký mogul74, planeta Jupiter! Věru, pěkný drobeček! Kolem něho také ještě čtyři družice, to je co říci! Jakpak to na tobě vypadá? Saprment, saprment, tu je ale strašně mnoho vody! Jen kolem rovníku jsou značné ostrovy, jinak ale samé vody! Také tu jsou tu a tam hory, ale ty nejsou zrovna příliš vysoké. Jakpak to vypadá s vegetací a jak se živými bytostmi? Tato planeta je sice zřejmě několik tisíckrát větší než byly ty předchozí, ale nějaká vegetace se zde nedá zjistit. Vidím, že její plochy vypadají poněkud drsně, ale zjistit, co to je, k tomu je třeba mít jiné oči.

[RB 1.53.5] Ale mne zde, v tomto zvláštním stavu, tísní něco zcela jiného, a to je velká nejistota předně o tom, kde nyní jsem, za druhé, co máme očekávat a za třetí, co se z nás v budoucnu stane! Kdyby po čertech přece jen nakonec něco bylo na těch mnohých kázáních o pekle liguriánů74 a společníků – pak by náš osud nebyl věru záviděníhodný! Takový rozsudek zatracení ze strany nějaké všemohoucí Bytosti by k dovršení našeho štěstí ještě zrovna scházel! Ale já se dosud vždy ještě těším tím, že je-li někde ona Božská Bytost, musí být jistě nekonečně lepší než všichni nejlepší lidé na Zemi dohromady. A i kdyby také snad nebyla tak vůbec nadlidsky dobrá, je přece jen jistě lepší než polní maršál Windischgrätz, který nás dal s tak nevyslovitelným klidem popravit, jako když orel požírá zdechlinu. Ó, kdyby tu byl jen nějaký prostředek, a to co nejukrutněji vymyšlený, jak se na tomto tygru pomstít, to by bylo, aspoň pro mne, tou největší blažeností, kterou bych si kdy jen mohl pomyslet a přát! Nebyli byste s tím srozuměni?!“

[RB 2.214.4] Pavel: „To je kozí chlup, o který by ses chtěl se mnou přít! Ale tento spor ti přijde velmi draho. Neboť věz, že Pavel je umytý, a nikoli neumytý Žid, a s těmito není dobře jíst třešně, neboť tu dostane o závod spolu jezdící velmi snadno všechny stonky a pecky do tváře. Řekni mi, ty vyhloubený žlábkový vrtáku nejdutější hmoty, kdy ses naučil v duchovním světě počítat, že mne chceš obviňovat ze lži!? Pohleď, pošetilče, my počítáme zde, v duchovním světě, takto: Od okamžiku, kdy Pán vložil do tvé duše ducha (což se stává ihned, jakmile je duše dítěte schopna prvé myšlenky, což u mnohých dětí je již v prvém roce zrození). Od této doby vložení ducha do duše je každý člověk také již obyvatelem duchovního světa a žije a je vždy poloviční dobu života úplně v duchovním světě, což mu jen až příliš jasně říkají jeho sny. Jen přirozeně bdělou dobu denní je z větší části své bytosti ve světě hmotném, ačkoli mnohý duchovními myšlenkami, úvahami, modlitbami, láskou k Bohu a ušlechtilým jednáním je také za nejjasnějšího dne čistě v duchovním světě. A hle, odkud také začíná počet, jak my zde počítáme. A připočteš-li to k svým 110 rokům, neshledáš přece jistě ono přiblížení ke 200 letům nikterak lživé, jak jsi to řekl mně, svému příteli, dosti drze a hrubě do očí! (Jde tu o německého císaře Karla VI, syna Leopolda I. a otce Marie Terezie, jenž se narodil 1. října 1685 a zemřel 20. října 1740. – Doba tohoto sdělení: červenec 1850)

[RB 2.218.1] Tu ke Mně přistoupí císař Josef (Josef II. nar. 13. března 1741 – zemř. 20. února 1790, římsko-německý císař z domu habsbursko-Iotrinského, syn Marie Terezie habsburské a Františka Štěpána Lotrinského, vládl od roku 1780 do roku 1790, a v této době zavedl ve svých zemích mnohé významné novoty ve smyslu duchovní osvěty, tak zvané Josefínské reformy.) a praví: „Pane, buď mně, hříšníku, milostivý! Neměl bych sice mluvit něco o druhých, neboť sám jsem ještě plný všeliké viny, ale ježto zde jde o římský vysoký klérus (kněžstvo), nemohu, Pane – odpusť mi všechny hříchy – mlčet. Poznal jsem tuto havěť jako nikdo přede mnou a ne snadno také po mně. Já jsem ji však také pomazal způsobem, který si zapamatuje navěky. Pane, je mi před Tebou téměř nemožno popsat vše, co jsem jako císař zažil s těmito bytostmi! Hanebnost a naprostá nesvědomitost dosahuje u této kasty takového stupně, že na jejich vylíčení nenajde člověk věru ani slov, neboť její podvody na účet Tvého nejsvětějšího jména jsou opravdu takové, že dosud nemohly být ještě žádným vhodným jménem označeny.

[VEJ 8.143.13] Země pak, abychom mluvili zcela pravdivě a správně a nemysleli podle starého, nejvýš nesprávného způsobu starých a slepých astrologů, astronomů a počtářů roků, se pohybuje - pravím - za 365 dní a malé doby nad to, kolem velkého Slunce a k tomu ještě za 24 hodin a něco málo více kolem své jaksi vlastní střediskové osy, což však vám učedníci také ještě blíže vysvětlí; neboť nyní postačí, že vás upozorňuji jen na velmi rychlý pohyb Země v rozsáhlé dráze kolem Slunce. Nemůžete-li to nyní svým rozumem ještě pochopit, pak mně můžete zatím aspoň věřit, že Země urazí v rozsáhlé kruhové dráze kolem Slunce za hodinu průměrně asi 5760 hodin cesty a k tomu se ještě pohybuje kolem své osy, při čemž na rovníku, který nazýváte žhoucí sluneční linií, postoupí za hodinu asi 474 hodin cesty.

Náhled v mobilu Impresum