Kapitola 15 | Domácnost Boží, Kniha 1 |
Kainovo vyznání. 1. A hle, když to Kain byl učinil, přišel za ním zbožný Abel a ve jménu věčné Lásky ho oslovil takto: 2. „Ó, bratře, proč jíš maso hada, když jest k utišení tvého hladu připraveno velké množství plodů? Hle, náš otec Adam se napil z rostliny, které neznal, kterou had chytře a lstivě ve všem mistrovství své bezmezné zloby připravil k záhubě jeho a všech potomků, a tím zhřešil před Pánem vší spravedlnosti a vy všichni skrze něho, a já jsem byl obtížen tíhou viny před Bohem a musel jsem pykati jako vy, kteří jste všichni opili šťávou záhuby a musel jsem jako vy opustiti ráj a musel jsem na sebe vzíti vaše břemeno tělesné a veškeré vaše požehnání duchovně a byl jsem kvůli vám obtížen dvojnásobně. 3. A hle, ty požíváš dokonce tělo živého hada i s jeho krví! Kaine, proč jsi to učinil?“ 4. A hle, tu se Kain ze svého hněvu, ze své zuřivosti a ze své zloby vzpamatoval a pohlédl na Ábela a pravil: „Hle, co jsem učinil, učinil jsem z pomsty, abych zahubil pokolení hadí a zahubil sebe, protože jsem nebyl nikdy hodným požehnání božího, (Páně) ač jsem se stal, jaký jsem, bez své viny, nýbrž vinou rodičů, kteří byli přede mnou, kdy já jsem ještě nebyl a povstal tehdy, kdy oni před očima Jehovy zhřešili. 5. Proč tedy musím a mám pykat za svou vinu, k jejímuž vzniku jsem nemohl nikdy ničím přispěti, ježto jsem byl jen plodem hříchu, nikoli však jeho příčinou – a proto jsem musil postrádati požehnání, kterého se vám všem v hojnosti dostalo, a musel jsem se namáhavě vláčeti, kde vy jste skákali jako jeleni, obtížen nezaslouženou kletbou Jehovy?! 6. A nyní slyš příčinu mého skutku, had v trávě mne oslovil řka: „Požij mne a nasyť se mým tělem a utiš svou žízeň mou krví a budeš pánem Země a všichni tvoji potomci budou vládnouti na ni, a jejich síla a moc bude silnější nežli síla a moc všech požehnaných; a já ti nedám žádné přikázání, nýbrž moc, abys vládl, sílu, aby sis vše podrobil!“ 7. A hle, takto mluvil had dále: „Mé tělo tě zničí v tvé nespravedlivé vině před Bohem, a má krev ti dá novou bytost bez viny, vyzbrojenou vší mocí a sílou!“ – Tu umlkl had a já jsem ho uchopil, roztrhal a snědl, jak jsi právě viděl! 8. A hle, tu byl Abel dojat a mávl pravicí mečem spravedlnosti nad hlavou Kainovou; a Kainovi byly otevřeny oči a on poznal své velké bezpráví, ježto byl obvinil Boha a své rodiče a viděl celou vinu v sobě a viděl, nezbadatelné cesty věčné Lásky v její skryté a neomezené moudrosti a viděl, kterak byl vlastně on sám tím svádějícím hadem, který se stal neomezeným slitováním věčné Lásky skrze něho člověkem, aby si ovšem větší zkouškou, ve své zatímní nepožehnané slabosti tuto slabost uvědomil a aby se pak konečně v této své vědomé slabosti, sama sebe ve vší svobodě své bytosti určuje, mohl obrátiti a také obrátil k Pánu vší moci a síly, odkudž by se mu pak také, jako oněm již požehnaným, dostalo v největší hojnosti moci a síly požehnání a tím znovupřijetí do velké milosti všeslitovné Lásky. 9. A viděl, že tento had, kterého právě požil, byl on sám ve své ještě zlé části a viděl, že jej svým hněvem vdechl v jeho opět se navrátivší bytostnosti vdechl na zemi, a že slova hada jsou slova jeho vlastní ještě z nejvnitřnějšího základu jeho prabytosti před veškerým stvořením viditelného světa hmoty. 10. A viděl ještě, jak tím přijal hada opět do sebe, anebo jak se byl vlastně sám znovu posílil ve všem zlu a z něho vycházející falši, jak hluboko nyní znovu padl do smrti. 11. Tu padl jat velkou lítostí k zemi a plakal a přehlasitě křičel: „Velký, přemocný, přesilný a přesvatý Bože! Nyní teprve poznávám svou nekonečnou vinu a slabost před Tebou, Tvou spravedlnost, ale také Tvou neomezenou Lásku! 12. Hle, nejsem hoden jsoucnosti, proto mne znič od základu na věky, abych dále již nebyl věčný a aby tím má největší, jediná vina byla smazána pro všechny příští požehnané potomky Adama a Evy!“ 13. A hle, tu vzal jeho bratr meč zase do levice a mávl jím opět, - ale nad prsa Kainova. 14. A hle, tu proudil nový život Kainem, a hlad po smrti ho opustil; ale za to se v něm stal tím větší hlad po životě. Ale nemohl nalézti, co by ho bylo mohlo ihned nasytiti. A jelikož ničeho nenalezl, obrátil se opět k Ábelovi a pravil: 15. „Pohleď, bratře, lačním silně po pokrmu života, který má v sobě život a ne smrt, jako tělo hada a jeho studená krev! Neboť hle, bratře, jelikož se mně nyní dostalo ze základu mého bytí poznání, jakým jsem byl dříve a jakým jsem nyní, pociťuji silnou lítost a velký hlad a palčivou žízeň po Božské Lásce a po jejím velkém milosrdenství! Neboť hle, pláči bez hlasu a lítost jest u mne bez slz, proto mne nasyť hlasem Lásky, a uhas mou velkou žízeň slzami lítosti! 16. Neboť slyš a pochop: Já, největší, jsem se stal menším nežli prach, já, nejsilnější, stal jsem se slabším nežli komár; a já nejsvítivější jsem se stal tmavším nežli střed země! 17. A tak jsem nyní před tebou, který se stal ze mne malý duch a nyní jsem již ve všem větší nežli jsem byl tehdy, kdy nebylo ještě světa, kdy jsem se sám zajal ve své příliš velké síle a proto jsem se stal mezi všemi nejslabším, neboť ti ztratili mnoho, kteří mněli mnoho, a málo, kteří měli málo, a já jenž jsem měl vše, ztratil jsem také vše, a vše svou vinou, a ti ostatní své mnoho a málo také jen mou palčivou vinou. 18. Ó, bratře Ábeli, proto neváhej a podej mě jídlo z pokrmu života k dosažení hlasu k pláči, a podej mi, nepožehnanému nápoj, abych v bezslzné lítosti nezchřadl!“ 19. Tu vstoupil Ábel opět na pevninu Země a přistoupil úplně ke Kainovi tělesně a pravil jemu: „Kaine, slabý bratře mého těla a synu Adama a Evy, povstaň a následuj mne! Chci tě opět přivésti zpět k rodičům a ke všem sourozencům, najdeš tam v hojnosti, čeho se ti tak velice nedostává, a budeš nasycen a všechnu svou žízeň utišíš. 20. Ale až se nasytíš a tvá palčivé žízeň bude utišena, pak vzpomeň na Pána v jeho Lásce a v Jeho slitovné milosti a považ, že prvé jest poslední a poslední prvé! 21. A nyní mne ve vší trpělivosti a mírnosti následuj – a všechna tvá pevnost budiž příště trpělivost a všechna tvá díla budiž příště mírnost - a tak najdeš také ty ještě u Toho milost, jehož Láska jest nekonečná a bezmezná na věky věkův.“ |
Kapitola 15 | Náhled v mobilu Impresum |