Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 226 Velké evangelium Janovo, Kniha 6

226. - Boží působnost a věčná radost z tvoření. Proměna veškeré hmoty v duchovno. Záhrobní život člověka.

1. Pravil farizeus: „Pane a Mistře, proti tomu nelze nic namítat; neboť pravda toho všeho, co bylo řečeno, je na bíledni! Stanou-li se však z duší lidí této Země nakonec samí bohové, kde budou mít prostor, aby se ve své božské svobodě, samostatnosti a moci pohybovali, vládli a panovali. Vždyť také duch musí zaujímat nějaký prostor a také čas, i když je také následkem svých božských vlastností nad prostorem a nade vším časem.“

2. Pravil jsem JÁ: „Ó, ty nejvýš malicherná a úplně scvrklá mysli! Cožpak jsi neviděl ještě nikdy hvězdnaté nebe? Ty ještě nevíš, co jsou tyto nesčetné tobě viditelné Hvězdy? Hle, kdyby z každého atomu této celé Země vzniklo 12.000 duší - což by byl tak nesmírný počet, že by jej v tomto čase nebyl nikdy s to pochopit ani nejlepší počtář, pak by přišla sotva jedna duše na jeden Sluneční svět ve velkém prostoru stvoření, neřku-li mnohem nesčetnější Zemské světy, kterých se nezřídka mnoho tisíc pohybuje kolem jediného Slunečního světa.

Kapitola 226 Náhled v mobilu Impresum