Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 1 List Laodicejským

21. „Poslyšte, bratři! Bůh je Jeden a Kristus je Jeden. Neboť jako je jen jeden Bůh, tak je také jen jeden Kristus. Co rozdílného by tu mělo být mezi Bohem a Kristem? Bůh je láska a Kristus je moudrost v Bohu aneb Světlo, Pravda, Cesta a věčný život.

22. V Kristu sídlí úplnost Božství tělesně a my jsme dokonalí v Něm. Neboť On je základem a hlavou veškeré slávy, vší moci a síly, veškeré vrchnosti světa, a je Knížetem všech knížectví Země.“

23. Jestliže jsem já, Pavel, však toto mluvil k vám v duchu a ve vší pravdě, proč se tedy nyní necháváte podvádět lidskou naukou a světskými ustanoveními?!

24. Vy jste byli obřezáni bez ruky a nože – Duchem Svatým, ježto jste odložili svůj hříšný život, který byl mocným kořenem v mase vašeho těla. A to bylo pravé, živé obřezání v Kristu.

25. Neboť tu jsme byli ve svém hříšném těle s Kristem pro svět pohřbeni křtem Svatého Ducha a pak jste opět skrze Krista znovu z mrtvých vstali živou vírou a láskou k Němu.

26. Co tedy chcete nyní opět se starou obřízkou, která tu přestala? Co s obřadem, který je nyní bezcenný, protože tu Kristus již byl a vstal z mrtvých a my v Něm? Co chcete se sabatem, působil-li Kristus každodenně a dosud působí a tím každý den učinil dnem Páně a sabatu nesvětil?!

27. Já však vás znám, pravím-li vám: Kristus jakým je, chce být chudým ve světě! Vy však chcete zlato! To je to, proč chcete modlitebny, svátek a lemovaná roucha.

28. Vy pravíte, že Bůh skrze Krista, Svého Syna, nikde nezrušil ustanovení Mojžíše, nýbrž naopak je při poslední večeři potvrdil, a že tedy také musejí být obětní obřady.

29. Já, Pavel, pravý Bohem vyvolený apoštol Páně, jsem však naplněn Duchem Božím. Jak to tedy přijde, že mně to Duch Boží ještě nikdy neoznámil, ač jsem byl před svým povoláním mnohem tvrdošíjnějším služebníkem a přisluhovačem chrámovým, nežli jste kdy byli vy?

30. Já však vám chci nyní říci: Jak mne Duch Boží probudil, když jsem se ubíral do Damašku, abych tam pronásledoval mladou obec Kristovu, tak jsem nejprve – dokonce ve své slepotě – zřel, že Pán chce být v Duchu a v pravdě ctěn a vzýván, ale věčně nikdy v nějakém obřadě.

31. Neboť žádného Bůh napřed neoslepil, koho ke své službě povolal. Já však jsem musel napřed oslepnout, abych ztratil vše, co světa jest, nežli jsem se měl stát jen jedním z Jeho nejnepatrnějších sluhů.

32. Proč však jsem musel napřed oslepnout? Protože má celá bytost byla pohřbena do hmoty chrámové služby, a tím mně tudíž byla odňata.

33. Jestliže mne tedy Pán bez obřadu, tedy v mé slepotě povolal, jak bych mohl kdy učinit z večeře Páně obřad?!

34. Či není tomu tak, jak mne povždy učí Duch Boží?! Kdo má světlo očí, ten pohlíží na obřady světa a obveseluje se jimi.

35. Ale pro slepého všechen svět se svými obřady zanikl. Zanikla stará služba chrámu i všechna lemovaná roucha.

36. Je tedy věčnou pravdou, že Pán mne nepovolal pro nějaké nové zřizování obřadů, nýbrž pro povzbuzování srdcí, kolem nichž satan po tisíciletí koval své tvrdé řetězy,

37. a abych hlásal každému svobodu Ducha, pokoj duše, a tím zpřetrhal v Kristu Pánu stará, tvrdá pouta smrti.

38. Co však prospěje mně i vám mé učení, co evangelium Boží, chcete-li se svobodně opět navrátit do staré smrti?!

39. Já však vás prosím kvůli vašemu věčnému životu: Upusťte od toho, co staré zajetí v Bábelu všem Židům zanechalo jako tvrdé dědictví!

40. Hleďte: Bábel, onu velkou nevěstku světa, Pán zničil, neboť přinesla mnohým národům smrt. Co však získáte vy, chcete-li zřídit z Laodiceje nový Bábel?! Proto upusťte od toho, co by přivodilo znovu hrůzu zpustošení, o čemž Daniel prorokoval, když stanul na místě svatém.

41. Kristus vás však učinil živoucími, jelikož jste byli ve svých hříších a v předkožce svého těla mrtví a odpustil vám všechny hříchy, kterých jste se vždy dopouštěli v chrámu, jakož i ve své předkožce.

42. On zničil krvavý rukopis, který byl proti nám všem, jenž povstal světskými ustanoveními, a naše jména byla tímto písmenem zanesena do knihy světa, do knihy soudu a do knihy smrti, – tím, že jej přibil na kříž.

43. Proč však chcete tento Bohem Samým zničený, na kříž soudu, potupy, kletby, smrti přibitý krvavý rukopis opět strhnout a svá nová jména v Kristu vyměnit za stará, která byla krví napsána v knize soudu?

44. Ó, vy slepí pošetilci veškeré pošetilosti! V Kristu jste se osvobodili – a nyní se chcete stát opět otroky a služebníky hříchu, soudu a smrti! Což jste neslyšeli, že proklet je ten, který se přibije na kříž?!

45. Kristus však vzal vaši hanbu, vaši potupu, váš hřích, váš soud a vaši smrt na sebe a dal Se jako proklatec za vás přibít na kříž, aby vám všem zjednal úplnou svobodu před Bohem. A abyste kráčeli ve cti, vzal veškerou vaši hanbu a potupu s sebou na kříž.

46. Ó, co obelsťuje vás, kteří jste se stali živými v Kristu, že se chcete nyní opět znovu odevzdat smrti?!

47. S čím vás tedy mám porovnat, aby vás to trefilo jako dobrá střela terč? – Ano, podobáte se rozohněné poběhlici, která bydlí v městě a je nicméně dcerou z dobré rodiny!

48. Poslyšte mne a zapište si to za uši! Co prospěje poběhlici její dobrý původ, je-li její tělo chlípnější nežli tuk vykrmeného obětního berana?!

49. Zda nebude ve svém pokoji žárem těla pobíhat a hned u jednoho, hned opět u druhého okna vystrkovat půl těla a zda nebude na všechny strany svýma očima chtivýma smilnění střílet, zda by spatřila toho, který má, po čem její tělo v chlípnosti lační a hoří?!

50. A spatří-li ho, pak mu nevázaným žárem svých očí ukáže, co by ráda a bude ve své žádostivosti desateronásobně více s ním hřešit, nežli nějaká nevěstka v posteli hanby se svým záletníkem.

51. Ó, hleďte, vy Laodicejští, to je váš obraz! – Víte však, co udělá takovému děvčeti ženich, který se chce o ně poctivě ucházet, půjde-li kolem jejího domu a spatří její hanebné chlípné choutky?

52. Ihned ji ze svého srdce a svých úst vyobcuje a více už na ni nepohlédne, a to kdyby i přišla do té největší nouze!

53. Rovněž tak vám učiní i Pán, neboť On vám zbudoval nový, živý chrám ve vašich srdcích, kde Ho máte očekávat. Vy však pohrdáte tímto chrámem, touto svatou komnatou a ze samé světské chlípnosti pádíte k oknům soudu a chcete tu smilnit se světem, kvůli zlatu, vážnosti a panovačnosti, jelikož po tom všem bažíte!

54. Já však pravím vám: Pán ustoupí a nechá vás přejít do veškerého nevěstkářství, do starého soudu a do staré smrti, jestliže se ihned neobrátíte a zcela neupustíte od svého duchovenstva, které jste si sami zvolili, od svého chrámu, svého svátku a svých lemovaných rouch. Neboť to vše je před Pánem ošklivostí, podobně jako rozpálená poběhlice, která je ve svém srdci horší nežli deset nevěstek Bábelu.

Kapitola 1 Náhled v mobilu Impresum