[DB 1.9.23] A tu a tam zůstaly ležeti trosky také ještě jiných světů na povrchu, v hlubinách a mořích Země na znamení moci a síly Boží a zároveň však také jako výmluvní svědkové převelikých skutků slitovné Lásky.

[DB 1.9.25] „Hle, Tvé velké milosrdenství vystoupilo ve Mně a předstoupilo před Mé vševidoucí oči, a Já jsem v klidu Své svatosti poznalo Tvou velkou upřímnost a věčnou věrnost a spočítalo jsem kapky lítosti Adamovy a kapky smutku Evina a Tvým velkým slitováním jsem Se stalo skrz naskrz soucitné.

[DB 1.9.26] A hle, proto vezmu zpět Své soudy v této době a dám podle Tvé žádosti vylíti ve velké hojnosti milost za právo a napravím škodu, kterou způsobily Mé soudy. A mimo Mne nemůže nikdo nic napraviti nežli jedině Já, protože nikdo není dobrý, jedině Já, svatý Otec; neboť to budiž Mé jméno příště na věky A Ty , Má lásko, jsi Můj Syn; a svatost jako ono mocně všepůsobící pouto síly mezi námi a mezi vším, co od nás vyšlo, budiž svatý Duch, který naplní všechny prostory prostorů a všechny nekonečnosti nekonečností do všech věčností věčností, Amen. A to praví nyní dobrý, svatý Otec. Amen.

[DB 1.10.1] A viz a slyš a pochop a rozuměj dobře, co tu věčná Láska pravil a učinila. – Když dobrý, svatý Otec dokončil tuto velmi vážnou řečí, zvěstující milost za právo a hrozící soudem přestupníkům zákona převeliké milosti a dávající smrt hříchu, tu byla věčná Láska až do nejvnitřnější hlubiny Svého slitovného srdce dojata a zaplakala po druhé slzami soucitu a slzami té nejupřímnější radosti a nejblaženější slasti nad velkou, šetrnou milostí tak předobrého a přesvatého Otce a v nejhlubším dojetí Své celé podstaty pravilo Adamovi a Evě:

[DB 1.10.2] „Adame, ty jsi nyní viděl míjeti před svýma očima strašné soudy Boží i Eva je viděla a skrze tebe pociťovala, nyní však otevru také jí oči a uši, a ona – jakož i všichni, kdož z ní vzejdou podle počtu Hvězd na nebi a podle počtu trávy na Zemi a podle počtu písku v moři, kterýž jest nekonečný – bude ve veškeré budoucnosti vlastníma očima viděti a otevřenýma ušima slyšeti, co učinilo Božství ve Své soudící zlobě, a co poté učinila věčná Láska ve Svém neomezeném slitování

[DB 1.10.3] A do tvého srdce vryl jsem ti zákon, jak jej také vrýti máš do srdce Evina, a na znamení, které má připomínati vám a všem, kteří vás budou následovati soudy Boží za váš hřích, nechám tu a tam vzniknouti hory, které tu budou střídavě hořeti až na konec časů a zanechám vám blesk, který vám má připomínat někdejší zničení, a vždy následující hřmění, které vám má vždy mocně zvěstovati jméno velkého a silného Boha, kdybyste na Něho někdy měli anebo mohli zapomenouti.

[DB 1.10.13] A tak tedy buďte požehnáni rukou moci a rukou síly věčné Lásky svatého Otce a silou Ducha, která z nás obou je svatá, a oplodňujte a množte a naplňte Zemi živým plodem tohoto požehnání.

[DB 1.10.15] A tato Mého milostivého požehnání oběť, vašich srdcí budiž vám dána jako svatá služba, kterou jste Mně povinni konati vždy, kdykoli se přibližujete kvůli tomuto Mému požehnání. Toto nové a snadné přikázání, které jste právě obdrželi z mých úst, budiž prvá církev, kterou zakládám před vámi na Mou památku, a ať vám věčně připomíná skutky slitovné lásky a ať vás přivede zpět k svaté bázni Boží!

[DB 1.11.4] A ejhle, bázeň urychlila Evin čas a ona byla s bolestmi zproštěna zapovězeného ovoce, které byl do ní vložil ve slepotě Adamově had.

[DB 1.11.5] A Adam ohledával nahý plod a zpozoroval, že je mu podobný a těšil se z toho velice, a Eva, poznávajíc radost Adamovu, tiskla ve vší touze tento plod své lásky na plná ňadra svá.

[DB 1.11.11] A anděl přistoupil k levé straně Adamově, a Eva s plodem na pravé ruce se postavila po pravé straně Adamově, aby její srdce zůstalo prosto jakéhokoli břemene a mohlo zůstati budoucně na všech cestách a stezkách obráceno k člověku.

[DB 1.11.12] A tak putovali vzorně po celé zemi, aby si prohlédli všechna její místa a aby zřídili příbytky pro své příští potomky a aby jim zasévali chléb mocí silou, která jim byla propůjčena od lásky velkou milostí slitováním.

[DB 1.11.13] Neboť Země a vše, co na ní, bylo poddáno vůli Adamově, a moře a veškeré vodstvo poslouchalo přesně i nejslabšího pokynu Adamova a bylo mu poddáno od povrchu až do nejhlubšího základu a podávalo uctivě noze svého pána hřbet, aby pevně po něm kráčel podle libosti, a byly mu poddány veškeré větry a jeho hlasu poslouchala veškerá zvířata vod, pevné země i ovzduší.

[DB 1.11.15] „Evo, ženo má, hleď, Pán moci a síly nám požehnal, obětujme Mu svá srdce, aby jeho požehnání prospívalo podle Jeho velkého zaslíbení na Zemi a podle a skrze tebe jako nového obyvatele tohoto místa spatřovalo světlo milosti.“

[DB 1.11.20] Oslovoval jsi hory, a hory ti daly odpověď; tázal ses moře a moře ti odpovídalo, a obrátil jsi svůj hlas do hlubiny Země a odpověď nezůstala na cestě, a obrátil jsi tón své řeči ke všem stromům, keřům, rostlinám, bylinám a k veškeré trávě a vše ti sdělilo svá jména a uctivě ti vyprávělo o své způsobilosti a z ní plynoucím používání pro vás podle tvé svobodné livovůle; a tak ti dalo také každé zvíře, které jsi oslovil hlasem svých prsou, každé svým způsobem slyšitelnou a rovněž zcela určitou odpověď a oznámilo ti, pokud je určeno k tvým službám a slepě poddáno tvé vůli, a větry tě učily, jak bys jich používal podle své vůle, a toto vše viděla slyšela a poznávala též Eva.

[DB 1.11.21] Pohleď, Adame, toto vše ti není dáno od věčné Lásky jako život a také tobě Evo, nýbrž její velká milost ti to dala darem a toto vše podržíš jen po tak dlouho, pokud toho budeš podle vůle svatého Otce moudře používati, ale nebudeš-li udržovati svou mysl před tváří Jehovovou stále zcela čistou bude se jedno po druhém z oblasti tvé velké moci vzdalovati. Proto buď moudrý, jako jest velký, předobrý a přesvatý Otec tam nahoře nade vším stvořením a tam v hlubinách pode vším stvořením.

[DB 1.11.23] A není-li však někdo, jakým nyní jsi, máš býti a zůstati ty, podrží sice po určitou dobu ten dar, ale tento dar milosti mu bude vzat, jakmile již není, jakým nyní jsi, máš býti a zůstati ty. A i potomci Eviny se budou povyšovati nad své hlavy a stanou se jim nevěrni až do morku kostí a budou páditi za psy a živiti se lejnem hadů a své děti kojiti prsy zmijí, a tvoji potomci budou jimi otravováni a budou umírati trpkou smrtí tělesně a ve věčné hanbě a trýznivé potupě duchovně.

[DB 1.11.24] A nyní pohleď Adame, a poslyš Evo! Ještě jste nyní v ráji, tam, kam vás postavila věčná láska a před a po vašem hříchu a před a po zboření, ale kdybyste snad někdy zapomenuli věrně zachovávati zákony Lásky a přikázání moudrosti svatého Otce, pak budete tímto plamenným mečem z této krásné zahrady vyhnáni a nebudete budoucně nikdy po celý čas vašeho tělesného života a až do doby zaslíbení ani žádný ze všech vašich potomků dovnitř vpuštěni – až teprve po této době děti vykoupení a z něho vznikajícího nového stvoření věčné Lásky.

[DB 1.11.25] Toto si dobře zapamatuj, Adame, a rozvaž si to také ty Evo! Plod, který z tebe vzejde, Evo, tento živý plod nazveš, Adame Ahbel („Ábel“) a obětuješ jej Pánu slávy na věky, neboť jeho jméno jest „syn požehnání“ a bude prvým obrazem Toho, který přijde jednou ve velikém Čase časů shora z lůna v plnosti moci a síly svatosti Boží.

[DB 1.11.27] A bude vám možno Mne opět spatřiti, kdykoli budete svá srdce ve vší odevzdanosti Pánu slávy obětovati, a já dám tuto vaši oběť do nádoby a ponesu ji vzhůru k Bohu a vyliji ji před tváří Syna a tehdy bude míti velký, svatý Otec zalíbení na vašich skutcích.