[DB 1.11.29] A nyní hleď, slepý písaři tohoto Mého nového živého slova v sobě jakož i vy všichni v sobě, a rozjímejte o Adamovi, jakým byl nyní v ráji až na jedno dokonalým člověkem, jakými schopnostmi byl vyzbrojen, úplný pán Země, a všechny tyto dokonalosti byly jen darem ode Mne, a on je podržel až do doby, kdy jedenkrát na Mne zapomněl, když se stal anděl jeho očím neviditelným.

[DB 1.12.1] Ó, děti Adamovi! Proč se nechcete státi raději dětmi Mými ? Ó, jakého úsilí a namáhavých prací vás to stojí, abyste si vydobyli ten Adamův chléb, s něhož kape pot vašich rukou a který mimo to je pomazán slinou hadů a napojen jedem hadím, a tím ve své nemíře pojídáte smrt časně a pak také věčně!

[DB 1.12.2] Můj chléb, který jest pomazán medem Mé lásky a napojen mlékem věčně svobodného života ze Mne a který byste mohli požívati v nejvyšší hojnosti veškeré přemíry, a který by vám věčně nikdy neuškodil, nýbrž by vás posílil a vší mocí a silou ze Mne věčně a také i časně vyzbrojil, kdybyste ho jen přijali, - hleďte tehdy po Mém nejvyšším skutku, jímž jest velké dílo vykoupení pro vás, tehdy byl tento Můj chléb velmi drahý a lidé si jej mohli jen v malém daru, nejinak nežli zase jen svou Mně za to obětovanou krví a tělesným životem vykoupiti, a tento Můj chléb chutnal tehdy trpce v ústech kupujících a nebyl ještě pomazán medem lásky a napojen mlékem svobodného života také již časně, nýbrž jak med tak i mléko byly v dobrém odvážení přidány truchlícím kupcům teprve v říši duchů; a hle, přece tu bylo velké množství kupců!

[DB 1.12.3] Nyní však, kdy jej dávám a to s medem i mlékem každému, kdo si ho přeje, zcela zadarmo, pouze za jistě velmi malou úplatu vaší lásky, ejhle, nyní se jím trpce pohrdá a nepřijímá se velký, jistě a pravdivě pro vás vší nejvyšší lásky nejvýš plný Dárce!

[DB 1.12.6] Neboť hle, tíha jeho paláců rozdrtí hory a srovná je s údolími a jeho obytné budovy postavím nad loužemi a močály; a všechna ta havěť, která v nich řádí bude umačkána v základu pevností základu obytných domů velkého Božího města, vašeho svatého Otce na nebi i na Zemi.

[DB 1.12.10] Pohleď na nebe a pohleď na zemi! Jednou tělesně zaniknou a budou trvati jen duchovně, ale Mé slovo promluvené potrvá, jakmile přijde z Mých úst, tělesně a duchovně ve vší moci a ve vší síle svatosti na věky, na věky, na věky, amen!

[DB 1.13.1] A nyní se vrať k Adamovi a Evě, a pohleď, jaká byla jejich další pouť a život jejich obou potomků před vševidoucíma očima svatosti Jehovy! A hle, krátký čas, který podle vašeho počítání obnášel třicet oběhů Země kolem Slunce, což nazýváte „roky“, žila tato dvojice v kruhu svých požehnaných potomků, jejichž počet se rovnal počtu roků, mimo Kaina, který požehnán nebyl.

[DB 1.13.2] A nyní věz dále co se tu stalo! Adam kráčel v den Páně, který mu byl přikázán za den odpočinku v jeho srdci, již věčnou Láskou Samou a potom několikráte andělem na památku velkých skutků slitovné Lásky a k nejvýš uctivému rozjímání o nezměrné svatosti Boha, dobrého Otce, sám po zemi, aby pozoroval krásu krajiny; a líbil se mu převelice svět, takže se ve svých myšlenkách zcela uchýlil od Boha.

[DB 1.13.8] A hle, Adam ve slepotě svých světských myšlenek učinil, co mu ona pnoucí rostlina v jeho zapomenutí dne Páně radila, a vzal několik bobulí a ochutnal je a chutnaly mu velmi sladce, a radoval se z této nové známosti a hněval se na anděla, že mu neukázal také tuto tak chutnou rostlinu.

[DB 1.13.10] A Eva provázená Kainem šli mu vstříc jako jediní, kteří měli po celý den starost, ježto nevěděli kam Adam šel, - neboť všichni ostatní to dobře věděli a v den Páně se nestarali o Adama, otce svého těla, protože to byli děti požehnání a toho dne měli myšlenky pohrouženy v Bohu a v jeho věčnou lásku – a sejmuli s něho velkou část jeho břemene. A on jim vyprávěl o této nové známosti, a Eva nad tím byla ve veliké míře potěšena a s pomocí Kainovou učinila s bobulemi podle vypravování Adamova.

[DB 1.13.13] A tu byli opojeni Adam a Eva a všichni, kteří ochutnali šťávy, a v tomto opojení vzpláli Adam a Eva a všichni z Adama a Evy divoce v žádostech těla a páchali i s Adamem a Evou smilstvo a nevěstkářství, zatímco se Ábel modlil u oltáře Jehovova.

[DB 1.13.15] Jehova nalezl na tvé oběti velké zalíbení, takže tě vyvolil za záchrance svých rodičů a sourozenců, aniž by nyní v den Páně zahynuli, ježto na Něho zapomněli a své mysli snížili k zemi a nemohli býti účastni požehnání, které podle pevně stanoveného řádu vychází v tento den shora do všech prostorů nekonečnosti!

[DB 1.13.18] A když anděl ukončil svou řeč k Ábelovi tu (oba) povstali a vážným krokem kráčeli k velmi prostornému příbytku Adamově, kruhového tvaru, který se podle jeho moci a síly z hustě vedle sebe volně ze země vyrostlých cedrů – tvarem podobný chrámu Šalomounově – nedaleko jeskyně lítosti a trní smutku a měl dva vchody, jeden úzký k východu a jeden široký k západu.

[DB 1.13.21] I řekl jemu anděl něžným hlasem: „Neplač Ábeli, požehnaný synu milosti a učiň, co jsem ti poručil z věčné Lásky, která mluví mými ústy a nelekej se hromových slov, která budou následovati nad těmito spícími hříšníky!“

[DB 1.13.22] A Ábel učinil, jak mu byl anděl poručil, a když byl úplně u svých, zahřměl anděl hrozně vážně slova hrůzy a velké úzkosti nad nyní probuzenými hříšníky, a s velkou silou a mocí zvolal:

[DB 1.13.26] A když Adam spatřil anděla, tu se i se svými příbuznými převelice ulekl, takže nemohl promluviti ani slova na omluvu a byl velkým úžasem jako ztrnulý, neboť teprve nyní začal poznávati, co byli on a jeho příbuzní učinili před tváří Jehovy.

[DB 1.13.28] Ale anděl stál se zavázanýma očima a se zacpanýma ušima, jak mu byla přikázala Láska Otcova a zvučněji nežli všechno hřmění z moci a síly Jehovovy pravil:

[DB 1.13.30] Proto prchni a plač a snažně pros tam, kam tě tvé nohy ponesou, a kde ti vypovědí službu, tam zůstaň, plač, snažně pros a modli se, abys nezahynul a Eva a skrze tebe všichni!“

[DB 1.13.31] A hle, tu Adam opět povstal a chtěl podle rozkazu Božího skrze anděla prchnouti, a ejhle, nemohl, neboť jeho nohy byly jako ochromeny. I začal se třásti a chvěti na celém těle, neboť zmocnila se jej velké bázeň před soudem Božím, kterým mu byl pohrozil anděl Páně.

[DB 1.13.32] I padl Adam znovu na tvář a plakal a křičel přehlasitě: „Pane, všemohoucí, velký Bože ve Své velké slávě vší svatosti, neuzavírej zcela srdce Své bezmezné lásky a Svého slitování milosrdenství mně slabému před Tebou, a daruj mně tolik síly, abych mohl já ten nejnehodnější prchnouti, před Tvými soudy podle Tvé nejsvětější vůle, které jsou jako já od paty až k hlavě poddáni všichni Tvoji tvorové. Pane, vyslyš snažné prosby snažně prosby mé!“