[DB 1.15.14] A hle, tu proudil nový život Kainem, a hlad po smrti ho opustil; ale za to se v něm stal tím větší hlad po životě. Ale nemohl nalézti, co by ho bylo mohlo ihned nasytiti. A jelikož ničeho nenalezl, obrátil se opět k Ábelovi a pravil:

[DB 1.15.15] „Pohleď, bratře, lačním silně po pokrmu života, který má v sobě život a ne smrt, jako tělo hada a jeho studená krev! Neboť hle, bratře, jelikož se mně nyní dostalo ze základu mého bytí poznání, jakým jsem byl dříve a jakým jsem nyní, pociťuji silnou lítost a velký hlad a palčivou žízeň po Božské Lásce a po jejím velkém milosrdenství! Neboť hle, pláči bez hlasu a lítost jest u mne bez slz, proto mne nasyť hlasem Lásky, a uhas mou velkou žízeň slzami lítosti!

[DB 1.15.17] A tak jsem nyní před tebou, který se stal ze mne malý duch a nyní jsem již ve všem větší nežli jsem byl tehdy, kdy nebylo ještě světa, kdy jsem se sám zajal ve své příliš velké síle a proto jsem se stal mezi všemi nejslabším, neboť ti ztratili mnoho, kteří mněli mnoho, a málo, kteří měli málo, a já jenž jsem měl vše, ztratil jsem také vše, a vše svou vinou, a ti ostatní své mnoho a málo také jen mou palčivou vinou.

[DB 1.16.5] „Ábeli, požehnaný synu Lásky, přistup k Adamovi a k Evě, k rodičům tvého těla a utěš je a ukaž jim strom života, který jsem prozatím požehnal pro vás všechny k obživě těla a nyní též k posile lásky vaší!“

[DB 1.16.6] A řekni Adamovi, aby znovu posílen potěšil své děti a dal jim jísti chleba ze stromu života k posílení jejich těla a jejich lásky, a řekni Evě aby šla ke Kainovi a aby ho potěšila a přivedla k Adamovi, a Adam ať mu podá levou ruku, uchopí poté jeho pravici a pravici svou vloží na hlavu Kainovu a ať na něho třikrát vdechne a sedmkrát pozvedne od země, a tak bude Kain podle své věrnosti učiněn schopným k ponenáhlému přijetí požehnání ze Mne.

[DB 1.16.10] A ony bobule tě posílí v moudrosti a lásce, a voda ti zmírní oheň lásky, a ona nádoba bude pak jistým znamením Adamovi a všem jeho potomkům, jaká mají být jejich srdce, vyvařená vodou slitování, v níž plody spravedlnosti změkly ohněm lásky k potravě dětem požehnané lásky a pak se staly svobodné k přijetí Ducha vší svatosti.

[DB 1.16.11] A nyní jdi a splň přesně co jsem ti byla Já věčná Láska přikázala! A až bude toto vše vykonáno, pak promluvím opět k tobě a pak k tvým, ústy Svého anděla, kterýž jest jeden Cherub aneb ústa moudrosti a lásky svatého Otce, a nyní jdi a jednej!“

[DB 1.17.1] A když byl vykonal přesně slovo Boží a navrátil se opět k svým, kteří ho se vší touhou svých srdcí očekávali a vykonal také tu oběť podle návodu věčné Lásky a odevzdal pak Adamovi prázdnou nádobu podle způsobu a významu, jak mu to bylo přikázáno, tu otevřela věčná Láska opět andělova ústa a pravila:

[DB 1.17.6] Proto také, je-li bratr proti bratru, ztratí Mou milost, a Mé slitování daleko bude od něho; a neváží-li si někdo své sestry, před tím bude Mé srdce uzavřeno.

[DB 1.17.8] Proto ctěte otce, a milujte matku, a buďte si navzájem poddáni ve vší lásce, abyste se mohli báti Mého jména Jehovy a tím mohli milovati Mou Lásku a mohli se dáti vésti velkou svatostí Mého Ducha v den Mé velké svatosti trojně k dosažení moudrosti sedmeré za šest dní lásky, abyste před Mýma očima spravedlivě jednali.

[DB 1.17.9] A nyní budeš, Ábeli, všechny tvé bratry učiti také různým pracím a každého práci jiné, aby si mohli navzájem sloužit a raditi v rozmanité moudrosti.i

[DB 1.17.11] Adamovi, Evě a tobě dám však Já oděv shora, rozdílný barvou, - Adamovi bílý, Evě červený a tobě modrý se žlutým zakončením. Tyto barvy ať nikdo nebere pro svůj šat, nýbrž ať barví svůj šat pestře, ale nebudiž v něm žádná černá skvrna a také žádná trhlina, - leč, kdo by zhřešil, ať v lítosti svůj šat roztrhne a potře uhlím a hlavu posype popelem na znamení, že jest hříšníkem přede Mnou a že roztrhl šat milosti, protože se pomazal barvou neposlušnosti a že smrt přišla na něho!

[DB 1.17.12] Kain ať pak požádá nejkrásnější sestru, která sluje „Ahar“ anebo „krása Evina:“, a ať s ní vejde ven na pole a udělá do země brázdu nástrojem který tu nalezne již připravený; ať do brázd naseje zrna, kterých tu mnoho nalezne, a plod ať pojmenuje „pšenice“; a až pšenice dozraje a jádro bude pevné a klasy hnědé, ať vybere pečlivě zrní z klasů a rozetře mezi kameny a mouku náležitě vodou navlhčí a zhněte z ní těsto, a těsto ať potom položí ne plochý kámen, který se rozpálí Sluncem a nechá je na něm ležeti třetinu dne a potom ať je odtud vezme a dá mu jméno „chléb“, ať vezme pak tento chléb, rozlomí a Bohu zaň poděkuje a pak jej se svou ženou Ahar požije.

[DB 1.17.20] A na znamení, že tvá oběť je Mi libá, bude její kouř stoupati vždy rychle k nebi, jakoby měl velmi naspěch. Popel, který přikryješ kamenem, necháš po tři dny na oltáři ležeti, třetího dne pak tam přijdeš a kamen s popele odstraníš a hle, krásný pták s lesknoucím se peřím se zvedne z popele a poletí k nebi. A potom přijde vítr a odvane popel do všech krajin Země k někdejšímu vzkříšení všeho těla, jímž jsou skutky pravé lásky skrze moudrost svatého Ducha, jenž bude dán ve velkém Čase časů a všem cizincům, kteří po něm budou prahnouti.

[DB 1.18.1] A hle, tu přistoupil anděl k Ábelovi a bratrsky ho políbil a všem zejména však Kainovi, důrazně doporučil nejpřísnější poslušnost k někdejšímu získání úplné svobody a z ní vycházející síly a posily, kteráž jest velká moc milosti slitování lásky, aby proměnil v sobě hada k obrazu lásky a z toho plodil plody požehnání a nikdy však hněvu Božství.

[DB 1.18.4] A hle nedaleko chaty Kainovy, kterou zřídil Kain podle svých znalostí z větví stromů a pokryl pšeničnou slámou, tekla mohutná řeka, kterou jsem vyvolal z hlubin hor, podobných horám Měsíce, které jsou ve středu velké země Ahaly (nebo-li kolébky dětí slabých potomků Adamových – a jest to ona stará země, kterou nazýváte „Afrika“.)

[DB 1.18.6] A hle, tu nadešla sobota Páně, a tedy také doba obětování. Tu vzal Kain deset snopů, v nichž nebylo již plodů a to v mrzuté lenivosti pro velké horko, jelikož mu plné snopy byly na nesení k jeho obětnímu oltáři příliš těžké a bylo mu líto, že má být nadarmo spálen plod, z něhož mohl připraviti třikrát pro sebe chléb. A takto se zlou myslí položil prázdnou slámu na oltář a zapálil ji; ale hle, kouř nestoupal k nebi, nýbrž padal k zemi, čímž se Kain ještě více v srdci rozzlobil.

[DB 1.18.7] Zároveň však také zbožný Ábel zapálil svou oběť před očima Páně a veskrze dojat pravil: Ó, dobrý, svatý Otče, jenž se vší silou vřelé Lásky velkým okem Svého Slunce tak milostivě pohlížíš na mne slabého! Tvá velká Láska pálí sice mou holou kůži – ale tím prudčeji v této velké teplotě Tvé nezměrné Lásky k nám hříšníkům bije Ti vstříc Mé srdce.

[DB 1.18.10] Ano, jak studený jest tento oheň, který jsem Ti zapálil ze své slabé lásky, naproti ohni Tvému a jak malý a jak temný naproti ohni, který vyzařuješ dolů na nás nehodné ze Svého dalekého Slunce, které jest malou kapkou z nezměrného moře Tvého neomezeného slitování!

[DB 1.18.12] A Tvá budiž všechna moc a síla nade vším, co tu jest na Zemi před tebou; a jen Ty jediný jsi hoden bráti všechnu chválu, čest a slávu od nás, kteří se skrze Tvou velkou, slitovnou milost smíme nazývati Tvými požehnanými dětmi, amen.“