[VEJ 10.242.6] Ale vaše pojmy v Jeruzalémě o pravé ceně a o pravé důstojnosti lidské se od našich pojmů často nebetyčně různí; neboť vy považujete všechny lidi, kteří nejsou jako vy, Arcižidé, za hříšníky vaším Bohem opovrhované. My Římané jsme této zásady nadmíru vzdáleni; neboť u nás platí: „Žij čestně, dávej každému což jeho jest a nepoškozuj nikoho!“ - V tomto způsobu smýšlení a jednání je nám tedy každý člověk roven, ať je z kteréhokoliv kraje Země, blízkého či vzdáleného. My nepovažujeme nikoho za hříšníka, mimo zloděje, lupiče a vrahy a též toho, kdo svévolně jedná proti zákonu.

[VEJ 10.242.7] Ostatně s ohledem na víru v nějakého Boha, ponecháváme každého člověka při jeho víře, ať už je v ní pravda anebo lež, - neboť nechť si každý člověk žije, umírá a je blažen podle své víry; vše ostatní přenecháváme však oněm mocnostem, které stvořily Zemi, Slunce, Měsíc a všechny ostatní Hvězdy a proti těmto našim zásadám nepozdvihl ještě nikdy žádný moudrý muž proti nám hlas.

[VEJ 10.242.8] Jsme všeobecně známi jako bojovný, nejvýš udatný národ a římské žezlo velí nyní více nežli polovině Evropy, polovině Afriky a polovině Asie; ale nikdy jsme nevytáhli se zbraněmi proti národu, který nám dal pokoj. Ale když nás začal nějaký národ ohrožovat a způsobovat v našem klidu a pořádku poruchy, pak jsme takový národ s pravou lví odvahou napadli, přemohli a učinili nám poddaným a poplatným tak jako vás Židy a jiné asijské národy, až k hranicím velké Indie; ale nechali jsme je všechny při jejich uctívání Boha, jako také vás Židy, při jejich naukách a dokonce jsme postavili v Římě a v Athenách jejich bohům chrám, což jste vy Židé neučinili.

[VEJ 10.242.9] Možná, že jsme svou velkou snášenlivostí chybili; ale zdá se mi vždy, že také naše tolerance (snášenlivost) patří v tomto ohledu do rámce naší zásady, podle níž ať si každý koná a ponechá to své. Vše, co jde nad to, má být ponecháno a zůstaveno vyšší božské moudrosti.

[VEJ 10.242.10] Jsi-li jeruzalémče, s tímto mým názorem srozuměn, pak můžeš v naší společnosti mluvit podle libosti; neboť my Římané jsme každé čisté pravdě a moudrosti přístupnější nežli všechny národy na Zemi a u nás je vpravdě moudrý a rozumný člověk bez rozdílu ve sférách transcendentálně psychických (nadsmyslových; vyd.) stejně vážen.“

[VEJ 10.243.1] Pravil na to hospodský: „Slyšel jsem o tomto muži již také mluvit a udělal by mi tu největší radost, kdyby přišel ke mně; neboť je-li moudřejší a ve všech věcech obeznalejší nežli našinec, pak se mohu od něho velmi mnoho naučit; není-li, pak ho vyslechnu a nechám ho pak jít tak, jak přišel a řeknu mu nanejvýš: „Příteli, nejsi-li moudřejší, pak můžeš se svou naukou zůstat pěkně doma a poctivě se živit prací rukou svých! Ale jak jsem slyšel, je prý tvůj Galilejec, ačkoli Žid, nadmíru moudrý a zázračně mocný a velmi by mne oblažil, kdyby přišel ke mně.

[VEJ 10.243.2] Ke mně zavítali již velmi mnozí mudrci a měli vedle své moudrosti také lecjakou úžasnou zázračnou moc a hle, tu sedí vedle mne hned jeden, teprve dnes z východu přišedší mudrc se Svou zde u stolu sedící společností! Přijal jsem Ho co nejvlídněji a poskytnu Mu útulek po tak dlouho, dokud bude chtít u mě zůstat. Učiňte rovněž tak s vaším Galilejcem vám pak nebude nikdy škodlivý! Budete-li Ho však pronásledovat a nenávidět, bude také On vás pronásledovat, což také shledávám za úplně správné jsem však předem přesvědčen, že nás Římany nebude pronásledovat, protože my si takových probuzených lidí vysoce vážíme a je milujeme. jestliže jsi tomu, milý příteli, porozuměl pak podle toho jednej a nebudeš mít nepřátele!“

[VEJ 10.243.4] Vystoupí-li však nějaký mudřec proti nám a u celého národa nás podezírá, pak na jednání tohoto mudrce nemůžeme pohlížet lhostejnýma očima, obzvláště již proto ne, že se tento mudrc, pokud jsem slyšel, vydává za Syna Božího, přitom uzdravuje všeliké nemocné a svými zázraky strhuje na sebe celý národ.

[VEJ 10.243.6] Nuže, na takové věci se nemůžeme my, jeruzalémci přece dívat lhostejnýma očima! Praví-li však, že je Syn Boží, pak to zřejmě odporuje naší mojžíšské nauce o jednobožství; neboť v našem zákoně se praví: „Budeš jen v jednoho pravého Boha věřit a vedle Mne nebudeš žádných cizích bohů míti!“ Je-li však on Syn Boží, pak máme zřejmě Bohy dva. Co máme potom dělat s naukou, která odporuje naší staré mojžíšské nauce?!

[VEJ 10.243.8] Ostatně je dost možné, že je to skutečně nějaký nově povstalý velký prorok, neboť mezi Židy se častěji stávalo, že Božství probudilo muže v duchu, kteří prorokovali národu, co ho očekává, bude-li zanedbávat zákony Boží. Rovněž tak byla učiněna národu zaslíbení, že vrátí-li se ke starému Bohu Abrahama, Izáka a Jakoba, sešle Bůh zejména židovskému národu Mesiáše, který jej osvobodí od všeliké poroby a tvrdého útisku.

[VEJ 10.243.9] Toto však tento mudřec z Galileje také využívá a vydává se za zaslíbeného Mesiáše, přitom se však narodil v Nazaretu v Galileji jako syn tesaře a my víme, že v tomto ovzduší pracoval asi patnáct let se svým již zemřelým otcem a se svými bratry. Odkud ostatně vzal svou moudrost a sílu konat zázraky, o tom se nemůžeme nic rozhodujícího dovědět.

[VEJ 10.244.2] Neboť mnoho, co o vás předpověděli, se pokud vím, splnilo a máte ještě leccos očekávat a to se také dostaví. Neboť váš boží kult spočívá pouze v tom, že máte všelikými drahocennostmi dobře vybavený chrám, obětní oltář a tak zvaný svatostánek, opatřený tak zvanou archou úmluvy, která prý pochází ještě od Mojžíše a Arona, zatím co jste však tu starou archu odstranili a donesli tam novou, která je prý bez síly a bez účinku, což vědí velmi mnozí Římané. Tu se jako pravdymilovný Říman táži: Pročpak nezůstáváte při pravdě, ale zato klamete a obelháváte lid, vháníte jej násilím do temnoty pouhé pověry, zatím co však sami nevěříte ani písmeno z toho, čemu učíte lid?

[VEJ 10.244.4] Hle, tomu tak u nás Římanů není! Je sice také u nás velké množství všelikých pověr; ale pravý Říman se drží pravdy a nalezl-li nějakého člověka, který je ve všeliké pravdě hluboce zběhlý a zasvěcený, vlídně ho přijme a sám se obohatí duchovními poklady tohoto pravdou a moudrostí naplněného muže.

[VEJ 10.244.5] Duchovní poklady jsou zajisté neporovnatelně cennější nežli poklady hmotné; neboť hmotné poklady jsou pomíjivé a podléhají trouchnivění, ale poklady duchovní trvají dál a dále a tvoří mezi lidmi dobro a dobré a pravdivé se má mezi lidmi vždy vzestupně udržovat, dokud zůstane tato Země obydlena lidmi.

[VEJ 10.244.7] Kdybychom my Římané nebyli tak mocní jako jsme, byla by nás vaše pýcha a vaše vládychtivost již dávno vyhnaly ze země! Ale nyní jsme velkým a udatným národem a ctíme také vašeho Mojžíše a vaše proroky; ale z vás strach nemáme a pohrdáme u vás tím, co již dávno bylo hodno opovržení. A řeknu vám, že dlouho již nebudeme vám a vaší podvodné hře přihlížet a až opět přijdeme se zbraněmi v ruce, pak se vám již nebude nikdy tak obstojně dařit, jako se vám dařilo tehdy, když jsme poprvé vnikli do vaší země a podrobili si vás.

[VEJ 10.244.8] Neboť až opět přijdeme, nebudeme šetřit vaše města a synagogy v nich, jako jsme je šetřili dříve; proto ti radím, abyste nepronásledovali moudré a pravdy plné muže, nýbrž abyste je laskavě přijímali, vyslechli a pak se podle toho zařídili a potom budeme snadno stejného smýšlení.

[VEJ 10.244.9] Já bych byl tohoto Galilejce nanejvýš žádostivý a dal bych své poloviční jmění za to, kdyby poctil Svou návštěvou moji hospodu! A jsem tedy toho mínění, že byste vy jeruzalémci měli rovněž tak učinit a bylo by pro vás jistě lépe, kdybyste byli mého smýšlení a mého přání, co nejvlídněji přijali a vyslechli moudrého Galilejce, potom však také dělali, co by vám pověděl dobrého a pravdivého. A pravím ti, milý příteli: Vše dobré a pravdivé se nakonec odmění samo sebou; opak se však trestá také sám sebou!

[VEJ 10.244.10] Hle, takové asi jsou mé názory, které jsem si nashromáždil svými mnohými cestami v našem římském císařství! Zůstaň tedy také ty při tomto mém názoru a snaze, tak se ti povede lépe, nežli kdybys setrvával při své ztrnulé touze po pronásledování a to vůči každému, kdo nemůže být srozuměn s tvým názorem, protože je o sobě v podstatě nesprávný a kdybys pronásledoval moudré muže, ať jsou odkudkoli, jako je také pronásledují téměř všichni tvoji druhové a kolegové! - jsi se mnou srozuměn anebo ne?“

[VEJ 10.244.11] Pravil poté zcela rozpačitě, farizeus: „Milý hospodský, můžeš se svého stanoviska mít zcela pravdu: Pravda a dobro se má především hledat, - ale kde je domovem? Nakonec je a zůstává člověk přece jen vždy odkázán na nějakou víru a váš Isidin závoj ještě nikdo neodhalil! A tak jsme toho mínění, že je lépe ponechat lid při nějaké systemizované víře - ať už obsahuje ve svých článcích mnoho anebo málo pravdivého - nežli ho příliš seznamovat s novými pravdami, které nakonec nemůže ani úplně pochopit, přitom však starou víru opouští a začíná pak staré představené víry nenávidět a pronásledovat.“