[DB 1.5.2] Božství bylo od věčnosti Síla pronikající veškerou nekonečnost nekonečnosti a bylo a jest a bude věčně nekonečnost Sama. Uprostřed její hlubiny byl jsem od věčnosti Láska a v Ní Život Sám; avšak hle, byl jsem slepý jako zárodek v těle mateřském! Božství však mělo zalíbení v lásce a tlačilo Se zcela k Své Lásce. A Lásce bylo v Jejím středu stále víc a více horko a masy a masy Božství se K němu tlačily a všechny moci a síly útočily na Ni.

[DB 1.5.6] I vidělo Božství Svou nádheru, a Láska pociťovala jeho moc. A tu pravila Božství: „Podržme pevně myšlenky nádhery a dejme jim vystoupiti, aby byly svobodné, a aby pociťovaly a viděly Nás, jako je pociťujeme a vidíme My a abychom je pociťovali a viděli, dříve nežli světlo osvítí jejich tvary.

[DB 1.5.8] Avšak všechny tyto bytosti nebyly ještě živé a ještě necítily a neviděly; neboť byly to ještě mimo Lásku v Božství zpevněné tvary.

[DB 1.5.9] A zželelo Se lásce a hnula Se, a toto hnutí vystoupilo v Božství, a Božství dalo Své zajatce Lásce a Láska pronikla vše. A hle, tu oživly tvary a s úžasem pohlížely a ohřívaly se na plamenných proudech božské Lásky a tím se jim dostalo samostatného pohybu a hbitosti! Leč ještě se nepoznávaly.

[DB 1.5.13] Tu zahřmělo Božství v nekonečných prostorách provinilcům strašným trestním soudem, a tak jim bylo přikázáno vzývání Božství v nejvyšší bázni a byla jim přikázána Láska Lásky. A byli vystaveni v nejvyšší svobodě na venek a mohli konati co chtějí, a nic jim nemá v jejich svobodě překážeti až do té doby, kdy se ve své svobodě a ve své pokoře poznají, aby se jim stal Zákon vlastním a stali se pak dokonale svobodni.

[DB 1.5.14] Avšak tu se poznali ve své velké moci a v přezařující nádheře a vznešenosti a nejvyšší z tří, podobný světlu Božství, vzplanul touhou, aby se Božství úplně zmocnil. Jím se roznítila velká část duchů, kteří se stali skrze něho; a jimi zahořelo také Božství ve Své zlobě jako dva nižší duchové z oněch tří a vrhlo zlou spřež do hlubiny hlubin Svého hněvu.

[DB 1.5.15] A oni dva a kteří z nich vyšli a oněch sedm, jejichž počet byl spravedlivý, byli nalezeni ve věrnosti jejich pokory a byli přijati do kruhů moci Boží; a láska viděla, že byli shledáni čistí a těšila Se z jejich zdokonalení. A hle, síla v Božství v Lásce vystoupila, a Božství Se pohnulo, a stvoření postřehli pohyb Božství, a Božství se pohybovalo k Své lásce a stvořeným byly otevřeny oči a oni viděli věčnou Lásku.

[DB 1.5.16] Tu žasnuly zástupy nesčíslných a povstal veliký jásot a veliká radost mezi nimi; neboť viděli moc v Boží Lásce a viděli Lásku v sobě a také sílu, která je povolala v bytí a poznávali sebe a poznávali Lásku a poznávali Boha.

[DB 1.5.20] I rozvázaly se znovu jejich jazyky a oni poklekli a modlili se k lásce.

[DB 1.5.21] Nyní hleď dále, co vše učinila Láska, a Bůh v Lásce, a Láska v Bohu! - A Lásce bylo líto ztracených; ale Božství Se ve Své zlobě zachvělo a ve všech prostorech Boží nekonečnosti bylo slyšeti velké hřmění. A hřmění proniklo až k nitru věčné Lásky a jedině Láska porozuměla hřmění Božství a toto hřmění se stalo v Ní Slovem a pravilo: „Všechna moc budiž Tobě poddána; čiň podle Své libosti a rci „Staň se!“, a stane se!“

[DB 1.5.26] A hle,: Tato poslední kapka byla učiněna Zemí, kterou ty a tvoji bratři obývají! A ostatní kapky byla učiněny všeho druhu Slunci, Zeměmi a Měsíci, jejichž počtu konce není; a hle, tak vznikla viditelná obloha se svými Hvězdami, Sluncem, Měsícem a viditelná Země s moři a pevninou!

[DB 1.5.29] Nuže hle: Když se z moci milosrdné lásky věčného a nekonečného Boha stala všechny tato Slunce s jejich zeměmi, neměla ještě záře, svítivosti, lesku a třpytu, neboť na povstavších Sluncích a zemích a měsících byla ještě velká noc: avšak do středu Sluncí spustila věčná Láska malou jiskru Své milosti a tato jiskra prozářila rychleji nežli velký blesk temné masy, a hle, Slunce svítila zemím a to velkým leskem, jak doposud ještě svítí a svítit budou, dokud jim nebude ona jiskra milosti odňata.

[DB 1.5.30] A hle, tu se zaleskly také Země a měsíce a byly v náležitém počtu rozděleny k Sluncím a láska na ně dechla sílou a mocí Božství, a hle, světlo se na Sluncích zachvělo, moře se vlnila a ve vlnách vířila a větry pluly a vanuly jako Duch Boží nad vodami slitování! A Měsíce se povznesly mocně nad své Země, jimž byly dány jako plod stromu, a začaly kolkem nich ve velkých kruzích kroužiti, jako stálí průvodci svých vzniků; a kde jich bylo mnoho byly spojeny v pevné kruhy na znamení lásky dětí, které se mají nepohnutě dívati na tvář svého otce jako měsíce na své země, aby nebyli pro svůj měkký stav ze svých kruhů vytrženy a zničeny.

[DB 1.5.31] Neboť hle, měsíce nejsou pevné, nýbrž velmi měkké a podobají se mořské pěně když se stane pevná a trvanlivá a jsou holé a bez vody; a vzduch země jest tu jako voda Zemí (Měsíců; vyd.orig.) a vzduch se podobá éteru mezi Slunci a Zeměmi. A Měsíce jsou určeny, aby přijímaly světachtivé, a pojaly duchy hmoty a zkoušely jejich stálost a učinily je zralé k přijetí milosti

[DB 1.5.32] A pevnina Zemi jest slitováním, zmírněný díl hněvu Božství a pevnými pouty svírá zbloudilé duchy až do určité doby jejich nevědomého rozvázání, kdy potom budou dáni a to jednotlivě svázáni co do jemnější, avšak přece jen pro ně vždy dosti pevné hmoty, z níž budou pak moci vyjíti, když byli napřed věčnou Láskou opět probuzeni; a moře a vody jsou jich plny, aby byli pokořeni, a vzduch jest jich pln, aby byli očištěny. A věčná láska jest ve všem tvarem; ale hněv Božství jest na Zemi ztlumen, avšak proto nikoli zrušen.

[DB 1.5.33] Toto si však obzvláště zapamatuj: Uprostřed Slunce spočívá jiskra milosti a ohněm hněvu Božství dává světlo světu. Uprostřed Země se pak nachází jiskra hněvu Boží zloby podobná ohnivému draku a drží zlé roty, zpevněné jako kameny, které musejí teprve vodou slitování změknouti, má-li být některý opět k druhé zkoušce k získání svobody a věčného života uvolněn. A nyní pochop tajemství své bytosti a žasni nad velkou láskou věčné Moci, která tě již často dala znovuzroditi, aby tě, jenž jsi byl ztracen znovu získala pro věčný život, svobodu, zákon, lásku a světlo a pro nazírání na Její tvář; a hleď, toto vše chci tobě a tím také mnohým jiným oznámiti a dáti poznati, abyste už jednou konečně uznali, jak předobrá jest věčná Láska, neboť tak neúnavně a tak mnohé, tak velké a tak obdivuhodné pro vás neposlušné koná a snáší!

[DB 1.5.34] Hle, tak byl dán pohyb Zemím kolem jejich Sluncí a kolem jejich středu dechem slitování Lásky, na znamení, aby děti zařídily veškeré své konání podle pohybu zemí kolem Sluncí a Měsíců kolem Zemí, a slabí mají býti jako Měsíce, a silní mají býti jako Země, a znovuzrození mají býti jako Slunce. A slabí mají zříti sílu Lásky, která – jim nedá nikdy padnouti, jestliže se podobně jako Měsíce upřeně obrací k tváři Lásky a tak kolem ní v menších kruzích na všechny strany krouží, avšak přece jen bývají její silou rovněž do velkého kruhu strhováni; a silní jako Země samočinně se obracejíce mají býti stále pohotově k přijetí světla a tepla z milosti Lásky, která osvěcuje zahřívá oživuje silou, která jest v ní, aby mohla přinášeti veliké plody ze skutků lásky, jimiž by se mohli nasycovati slabí, a občerstvovati jednorození, a obveselovati znovuzrození; a znovuzrození z vod slitovné lásky, v nichž jest milost dokonalá, mají být jako Slunce a jejich Světlo má všude svítiti a jejich teplo má slabé oživovati a silné oplodňovati k výživě slabých, aby bylo jedno společenství mezi dětmi jednoho a téhož Otce.

[DB 1.5.35] A hle, ještě hlouběji máš pohleděti, jak a proč jsem vše tak připravil! Hle, Měsíc má skvrny a mnoho temných míst, a Země má studené, ale pevné póly, a má vysoké hory a má nízká údolí, a má prameny, potoky, řeky veletoky, jezera a malá a velká moře; a Slunce má skvrny, velké a malé. Nuže hleď, toto vše jsou účinky lásky a milosti, anebo přiměřeného tepla a světla, což vše jest věčná Láska a Moc Božství skrze Ní. Proto pohleď na slabé a na Měsíc, jak se sobě podobají a jeho podstata ti bude otevřena; pozoruj silné podle jejich veškerého konání a před tvýma očima bude ležeti odhalení Země; a od jednoho pólu k druhému musí tu býti tuhý klid ducha v Lásce k Lásce, aby se vše, co obklopuje Ducha mohlo v stálém pořádku pohybovati a tím býti činné k společnému cíli věčného udržování. Neboť hle, na klidu vše závisí; bez něho nemůže být dosaženo ničeho, a kdo není jako póly Země, ten neproniká své nitro jako čára mezi póly střed Země. A vaše láska musí být studená jako led pólu, abyste byli schopni přijmouti veškerou teplotu Lásky božské. Neboť hle, co je teplé, není způsobilé k přijetí tepla; ale co je ve svém klidu chladné, to je způsobilé v hojnosti teplo přijmouti a nechati do všech částí života prouditi. Neboť hle, kdo přijímá teplo, jež je Boží Láska, pevně je v sobě podržuje a nedává mu dále prouditi, ten jest lakomcem a rozloží se v sobě a zničí se jako led na ohni; kdo je však přijímá jako póly a ihned je opět dává všem kteří jsou kol něho blízko i daleko, u toho jest božská láska na pravém místě a odpovídá zcela vůli velkého a svatého Dárce.

[DB 1.5.37] Proto kdo ustavičně zůstává uprostřed Lásky poznání což jest milost, toho ledví se rozpálí láskou z Boha jako pás Země, a jeho oči budou svítiti poznáním jako póly a jeho paže se budou pohybovati jako řeky, potoky a prameny, a jeho skutky budou prouditi k mořím božských slitování, které jsou osolené milostí a poznatky věčné Lásky a věčného Života.

[DB 1.6.1] A nyní vzhlédni od Země k Slunci, které jest věrným obrazem znovuzrozených! Podívej se přesně a brzy zpozoruješ, že se na jeho pásu vyskytují mnohdy skvrny. Hle, s hlediska přírodního jsou to, jak říkáte výbuchy z nitra jako u sopek Země a odpovídají výbuchům zloby Božství a malým stopám Jeho všeničící moci, která se podle povahy světa dává na zemi dílem vždy poznávati velkými či malými bouřemi, podle velikosti těchto skvrn; avšak zato se tu Láska stává vždy tím činnější a mírní vše opět vodou slitování a na Slunci velkými přívaly z břehu prostého moře Její slitovné milosti. A hle, tak bývá vše opět uvedeno do největšího řádu, a mimo tento řád, v němž jsem od věčnosti, věčností, věčně Láska Sama, a z něhož a v němž vše, co jest učiněno bylo, nemůže nic trvati, ani vznikati, kdo z tohoto řádu podle své svobody vystupuje, jedná proti Lásce a proti životu a zahyne na věky.