Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 191 Robert Blum, Kniha 2

13. Dodává Helena: „Přátelé, opravdu, mnoho je k tomu třeba, aby bylo možno do království Božího vejít. I když už člověk – jako já sama, která jsem v nejopravdovějším rozpálení nejčistší lásky ležela na svatých prsou Pána Samého – jako kojenec tu saje mléko milosti života, přece to jen, jak je zde zřejmé, příliš neprospívá. Neboť přijde-li pak člověk před vlastní hlavní bránu království nebeského, nalezne ji právě tak dobře uzavřenou jako ten, kdo snad přišel sem v nejpřímější čáře zdola. Je to opravdu nanejvýš zvláštní! Mne zde nyní nic tak neruší jako toto nádherné zářící roucho. Kdybych místo tohoto zářícího roucha měla nějaký zcela obyčejný selský šat, pak by mně toto odpírání vstupu do vlastního Království nebeského mnohem méně rušilo. Chovatel vepřů musí být také jako takový oděn, jinak se mu buď jeho úřad anebo on sám sobě zprotiví. Věru, při této věci by se mohl člověk na Pána rozzlobit! Dříve mléko a med nejlepší jakosti, a hned nato opravdová trpká kapka! A místo nebeského chleba, který člověk předtím již v opravdové míře požíval, přicházejí nyní ovesné kroupy! Dobré chutnání! No, cítíš něco takového, Robertíčku?! Z toho bude zvláštní nebeská sladkost! Ale jen kdybych se já, ubohý bloud, mohla zbavit tohoto hloupého šatu! Teď mě již strašně ruší! Líbí se ti, nejmilejší Roberte, ještě toto uraniovské hvězdné roucho?“

Kapitola 191 Náhled v mobilu Impresum