Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 163 Robert Blum, Kniha 2

13. Praví Kado: „Tedy tento, ono tak zvané nebe a tu směrem k západu ono romantické peklo!? Tak, tak, to je velmi krásné! Copak stojí tato vámi vykouzlená podívaná? Vy jste dvojice mágů non plus ultra (nejvyššího druhu)! Řekněte mně, je to staré židovské peklo, anebo novo-římskokatolické, řecké, turecké, anebo východoindické? Nebe je (asi) perské!?“

14. Praví Petr: „Kado, Kado! Ty jsi drzý duch a s nekonečnou dobrotou a slitováním Božím tropíš mrzkou neplechu! Hle, my jsme k tobě nadmíru blahosklonně dobří a ochotní poskytnout tobě každou vpravdě podle Božího řádu prospěšnou službu. Neurazili jsme tě ještě žádným ani trochu tvrdým slovem, leč že jsme ti ukázali, jak to s tebou dopadá vůči praspravedlivosti Boží. A tak jsi vzplál proti nám nejvýš krvežíznivě jako zuřivý tygr! Pročpak to, příteli? Buď přece k nám ve své až příliš mimořádné slabosti takový, jako jsme my vůči tobě ve vší své moci z Boha, a pak se snáze dorozumíme, než tomu bylo dosud! Věř mně, který veskrze znám, že je to s tebou opravdu nejvýš špatné! Ne snad z nás, nýbrž z nejvýš zlé lásky tvého srdce! Ty si nemůžeš věčně nikdy pomoci, neboť tvé srdce je až příliš zkaženo. Ale vyznáš-li se před námi ze všech svých zločinů, a tím otevřeš před námi své srdce, pak se nám tím uvedeš do stavu, že budeme moci tvé srdce vymést. Budeš-li se však před námi stále více uzavírat, pak tvá zlá nečistota v srdci ztuhne a pak tě nebude možné nikdy zachránit před věčnou smrtí! Kado, uvažuj přece o těchto nejvýš užitečných a jistě nejvlídnějších slovech!“

Kapitola 163 Náhled v mobilu Impresum