Přinuť tedy konečně jednou satana, aby upustil od svého mrzkého jednání! S jeho zmizením z oblasti působnosti se lidstvo stane a musí stát ochotnější a ochotnější ke všemu, co je tu dobré a pravdivé, protože my (Tvoji sluhové) budeme tím moci zaujmout a jistě také zaujmeme svobodnější okruh působnosti. V opačném případě musí lidstvo klesat stále hlouběji a hlouběji do záhuby. Tvé úradky jsou zajisté nezbadatelné a Tvé cesty nevystižitelné. Nikomu, mimo Tebe není známo, jak v takových případech předcházíš, abys nakonec přivedl vše k jedině pravému a nejlepšímu cíli. Ale u mnohých bytostí to bude ovšem vyžadovat převeliké doby, než dojdou k svému předem určenému cíli. Bylo by tedy zkrácení dlouhých cest a údobí, jak jsi je, Pane, Sám všem Svým národům zaslíbil, nám všem božsky smýšlejícím zajisté co nejtoužebněji žádoucím! – Robert Blum, Kniha 2, Kapitola 190, Odstavec 2