Mluvím Já a pravím: „Konáte dobře, že takto prosíte. Ale při vašich prosbách se vám všem daří vždy tak jako těm, kteří přišli všude příliš pozdě a také musejí přede Mnou vždy přijít příliš pozdě, protože Já jsem a musím být všude, zejména zde, v nebích, ve všem první. Podmínka, bez níž byste nebyli nikdy schopni nějaké prosby a nějakého jednání. Jste jako údy mého těla, které nemohou jednat dřív, dokud je nepobídne k jednání Můj duch. Je-li však všude třeba ve vás Mého ducha, jak se můžete v sobě domnívat, že bych musel být napřed vaší prosbou pohnut k tomu, abych uskutečnil něco, čehož nutnost aneb nenutnost jsem předvídal již dávno předtím, než se ještě nějaký duch ze Mne těšil svobodnému vědomí?! Krátce, Mé milé dětičky, vy přicházíte vždy a všude příliš pozdě, neboť začnete-li o nějaké věci teprve tak trochu přemýšlet, tu jsem se již o to o tisíc let dříve postaral a vše uvedl do chodu tak, že se musejí nyní objevovat již jen účinky a výsledky právě tak, protože jinak by se nakonec nemohlo dosáhnout všeobecného hlavního účelu, kterým je věčný tvůrčí nejsvobodnější život naproti Mé božské přítomnosti. – Robert Blum, Kniha 2, Kapitola 190, Odstavec 4