Helena: „Já myslím, že toho hezky chytře zanecháme! Nechce-li nám ji Pán otevřít, ať tedy zůstane po všechny věky uzavřena, Amen!“ - Robert: „Nemáš právě nepravdu, nejmilejší Heleno! Ale víš, když to člověk přivedl již jednou takřka až k poslední nebeské bráně, pak by si měl přece jen dát trochu práce, aby prošel také touto branou! Prosit není zrovna žádná hanba, hledat ještě méně, a co se nakonec týká zatlučení, pustím se ihned sám jako nějaký pozemský plukovní bubeník do obou křídel a udělám hřmot, že bude stát za to! Ne, ale to se mi teprve teď líbí! Předtím jsem již dělal, jako sám anděl nejrozsáhlejší nebeské pouti se Saharielem, a nyní stojím opět ve vaší společnosti jako naprostý vůl u hory! Ještě nám chybí jen ta pověstná Minerva! To by byla skutečně legrace slyšet ji zde pustit se do zavřené brány!“ – Robert Blum, Kniha 2, Kapitola 191, Odstavec 16