Robert se pustí do zlatého klíče a točí jím na všechny strany, zatímco Helena tlačí stále velmi silně na obě křídla. Úsilí hezkou chvíli pokračuje, ale bezvýsledně. - Když jsou oba již poněkud unaveni, praví Helena: „Víš, můj milovaný Roberte-Uranieli, nad možnost se nemůže nikdo cítit povinen ke skutku. Použili jsme již všech svých sil k tomu, abychom tuto nebeskou bránu otevřeli, leč nadá se naprosto otevřít, z čehož sotva můžeme být nějak viněni. Ať tedy zůstane ve jménu Páně zavřena! Mohli bychom sice ještě požádat o laskavou součinnost přítele Kada. Kdož ví, snad s ní dovede lépe zacházet než my dva.“ - Praví Robert-Uraniel: „Máš pravdu! To teď také ihned udělám!“ – Robert Blum, Kniha 2, Kapitola 191, Odstavec 7