Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 191 Robert Blum, Kniha 2

7. Robert se pustí do zlatého klíče a točí jím na všechny strany, zatímco Helena tlačí stále velmi silně na obě křídla. Úsilí hezkou chvíli pokračuje, ale bezvýsledně. - Když jsou oba již poněkud unaveni, praví Helena: „Víš, můj milovaný Roberte-Uranieli, nad možnost se nemůže nikdo cítit povinen ke skutku. Použili jsme již všech svých sil k tomu, abychom tuto nebeskou bránu otevřeli, leč nadá se naprosto otevřít, z čehož sotva můžeme být nějak viněni. Ať tedy zůstane ve jménu Páně zavřena! Mohli bychom sice ještě požádat o laskavou součinnost přítele Kada. Kdož ví, snad s ní dovede lépe zacházet než my dva.“ - Praví Robert-Uraniel: „Máš pravdu! To teď také ihned udělám!“

8. Robert-Uraniel praví Kadovi: „Nejmilejší příteli, ty jsi nás takřka zcela sám až sem laskavě doprovodil, zatímco ze všech mnohých ostatních nelze nikde spatřit ani jeden pohyblivý atom. Ty jsi také slyšel rozkaz Pánem mně daný, abych šel se svou ženou sem a otevřel tuto bránu. Ale všechny mé sebesilnější pokusy ztroskotaly o protisílu této brány! Také silná pomoc mé ženy nic neprospěla. Proto tě chci, ježto jsi již beztoho zde, tímto požádat, abys mně s velkou silou pomohl učinit ještě třetí pokus. Snad se nám třem pak přece podaří tuto ohromnou nebeskou bránu otevřít a potom bude blaze nám! Jestliže se nám to však nepodaří, což je zřejmě nejpravděpodobnější, nuže, pak ať to Pán učiní a udělá s námi, co se mu zalíbí!“

Kapitola 191 Náhled v mobilu Impresum