Významná indická moudrost o satanovi. Napomenutí k trpělivosti. Malé místečko je snáze zameteno než celkový pojem celého stvoření.

1. Kado pokračuje: „Hle, já jsem jednou četl knihu staré indické moudrosti a nalezl jsem velmi pozoruhodné místo, které znělo asi takto:

2. ‚V pravěčném jsoucnu byl jedině Bůh Sám. A nekonečnost a věčnost byl On Sám v nejjasnějším zření Svého Já. Jeho myšlenek a idejí nebylo konce. Ale jako se prohání za dusného večera v nevázané svobodě nesčetné roje všelijakých jepic bez jakéhokoli pozorovatelného řádu, tak vystupovaly a sestupovaly sem tam myšlenky a ideje v Božství. Ale nekonečný prostor byl ještě zcela prost bytostí. Jedině Své velké myšlenky vidělo nekonečné Božství v Sobě (Samém) konat velké pohyby ve zcela nenucené svobodě. Ale Božství o tom uvažovalo a odloučilo ideje od myšlenek (tedy větší centrální základní myšlenky od jednodušších jednotlivých myšlenek, aneb hlavní síly od sil vedlejších) a to bylo prvé pořádání v Božství Samém. Ideje ponenáhlu pevně stanovilo; jen myšlenkám ponechávalo úplnou volnost.

3. Když byly ideje pevněji a pevněji stanoveny, ukázalo se, že nebyly úplně čisté. Tu se usneslo Božství, že by Své ideje Samo protříbilo a oddělilo čisté od nečistého. Když toto úplně uskutečnilo, postavilo Božství vše jakoby mimo Sebe, upevnilo to Svým všemohoucím chtěním a oživilo duchem Svých nejsvobodnějších myšlenek.

4. I vzešel velký duch plný nečistoty, aby byl očištěn dalšími sedmi duchy, které povolalo Božství mocí nejsvobodnějšího ducha Svých myšlenek ze Svých čistých idejí do bytí.‘

5. A hle, bratře Roberte, zde před námi stojí právě tento prvý velký duch nečistoty, na jehož očištění se stále ještě pracuje. Proto se tedy nemusíme také stávat hned pochybovačnými, je-li k něčemu takovému třeba delší doby než k mnohému jinému. Tento duch je sice zcela správně to nejnečistější, co si jen dovedeš představit, ale časem úplného očištění ne zrovna neschopný. Nesmíme se proto stávat netrpělivými, že nás bylo možné snáze očistit než tohoto ducha zde, neboť jedno malé místečko lze přece zřejmě spíš a snáze vymést než snad půdu celého světa. Tento duch však je o sobě celkovým výrazem celého stvoření, zatímco lze celou Zemi i se všemi jejími bytostmi považovat sotva jen za jeden atom jeho vlastní bytosti. Že takového nepatrného ducháčka, jakým jsi ty, lze snáze a spíš očistit než tohoto největšího stvořeného praducha představujícího pohromadě celé stvoření, to zajisté právě tak dobře uznáš jako já. Ale poněvadž k očištění této veličiny je třeba trochu víc, než když si snad někdo za minutu dlaní plnou vody umyje obličej, je třeba také tuto Boží věc velmi dobře uvážit a ve vší trpělivosti se podrobit ustanovením Božím. Ale upírat nějaké bytosti možnost, že se stane čistou, bylo by něčím velmi odvážným a zároveň něčím velmi malicherným, kdyby někdo posuzoval velké bytosti a poměry z Boha podle své (vlastní) nejmenší a nejnepatrnější míry a poměrů. O tom tedy, milý příteli, trochu uvažuj a pak se snadněji vpravíš do mého úsilí. A teď k Minervě!“