Šest získaných. Pavel se uchází o ostatní. Velká řeč o čase zvláštní milosti a zaslepující tělesná rozkoš.

1. Praví nejprve vystoupivší klubista ostatním: „Mluvit ale již dovede jako kniha! A také trochu v černém umění by se vyznal. A také nádherné myšlení by měl. A jakkoli jinak zní věc bláznovsky, že nás považuje za duchy a sebe sama za apoštola Pavla, tak docela prázdné se toto tvrzení nezdá být. Mě také již leccos napadlo, co jsem nechtěl říct, protože byste se byli tak jako já jistě silně ostýchali. Ale věc je již jednou taková a my ji nemůžeme žel změnit na jinou. Proto myslím, že bychom měli právě tohoto Pavla následovat. Nemyslí to špatně s námi.“

2. Praví někteří: „Ano, ano, zkusit to zajisté můžeme! Co se nám může přitom stát? Jestli je něco na tom, pak to nemůže být nic špatného. A jestli ne, pak jsme nic neztratili. Tedy dobře, nás pět je s tím srozuměno! Co chtějí dělat ti ostatní, kteří se ještě nevyslovili, do toho nám ovšem nic není. My však jsme jednou při tom.“ - Praví prvý: „Kdyby tak byl ještě jeden, pak bychom tvořili právě svaté číslo! Nemá už nikdo z vás k tomu chuť?!“

3. Vystoupí jeden z davu: „Protože já jsem ze všech, kteří s vámi souhlasí, ten nejhloupější, vstoupím do vašeho svatého čísla. A tak by bylo teď „těch sedm Švábů“ pohromadě! Ale musíte mně dovolit, abych kráčel za vámi jako poslední a řekl vám: „Jockle, jdi napřed, ty máš boty!“ Víte však, co znamená svaté číslo? Já vidím, že to nevíte. Proto vám to povím. Hleďte: sedm značí osla, dvě oslovské uši, dvě oči, dvě nosní dírky a jedna oslovská huba dělí právě sedm! Já myslím, že nám nikdo z těchto drahých kusů nechybí, a tak jsme pak také zcela schopni přijmout za bernou minci vše, co nám, praví tento, opravdu z mraků spadlý, Pavel. Jen do toho! Dokud to jde dobře, jsem všude při tom! Když to však potom začíná jít šikmo, pak budu já, jako teď poslední, při obrácení jistě první, jak se tedy v evangeliu také někde praví: A tak budou první posledními a poslední prvými. Totiž při útěku.

4. Vy víte, že jsem byl vždycky a stále jsem veselým kulichem. Ale že bychom již zemřeli, s tím nesouhlasím, protože bychom přece o tom museli něco vědět! Vždyť umírání není přece tak nepatrnou věcí, aby na ni mohl dotyčný zcela zapomenout. Ale buď jak buď, jsem již při tom hloupnutí, a tak tedy budiž! Pro deset dukátů za jeden rozedraný desetikrejcarový kus může se zajisté člověk zúčastnit. Já bych měl sám ještě půl tuctu těchto desetikrejcarových hadrů. Snad mi je ten dobrý eskamotér (kouzelník) Pavel promění také za zlaté mince! Jestli ano, budu úplně spokojen!“

5. Zde se tento sedmý obrátí na Pavla a praví: „Poslyš, milý dobrý příteli, jenž máš zvláštní schopnost proměňovat papír v čisté rytí zlato, a to způsobem, že se ti z deseti krejcarů zdánlivé hodnoty stává deset dukátů! Hle, já zde mám právě šest těchto desetikrejcarových hadrů. Nemohl bys mně je přetvořit také v zlaté mince?“ - Pavel: „Pročpak ne!? Bude-li ti tím podle tvého ovšem zřejmě nejvýš slepého mínění poslouženo! Kde máš své hadry?“

6. Sedmý: „Zde již jsou – téměř bez jakékoliv souvislosti!“ - Pavel se jich dotkne a v témž okamžiku je tu z nich šedesát dukátů. - Onen sedmý klesne údivem téměř k zemi a po dosti dlouhé chvíli úžasu praví: „Ano, teď nyní je jasné, že to je zázrak nejlepšího druhu, neboť při dřívějším zázraku jsem myslel, že jsi provedl pouze jeden boskovský podvodný kousek, abys nás v našem mínění o sobě porazil jaksi na hlavu. Ale tu přestává umění Boscovo a na jeho místo nastupuje čistý zázrak! Vykouzlit v mé ruce za šest desetikrejcarových hadrů okamžitě šedesát dukátů, to je nebetyčné, to je přes obzor všeho lidského vědění! Teď však také věřím ve veškeré zázraky Kristovy. Jejich možnost leží teď před mýma očima na mé pravé ruce, a tak už věřím všemu, čemu bych jinak byl věčně nikdy neuvěřil. Hle, dobrý muži Pavle, teď také věřím, že jsi skutečně nejopravdovější Pavel a také, že jsme již skutečně zemřeli.“

7. Praví zprvu vystoupivší: „Ano, ano, toho mínění jsem teď také úplně pevně já. Ale ne tak velice pro tento zázrak jako spíš pro jeho dřívější řeč, kterou k nám měl, když jsme ho chtěli pro podezření vyhodit z pavlovského spolku, protože tu vysvitl velice a silně skutečně ten starý Pavel, jak kdysi ztělesněný byl a žil! Mně ta řeč vnikla teprve ponenáhlu náležitě do těla. A čím víc o ní přemýšlím, tím víc v ní shledávám Pavla a tím víc pravdu! Dělání dukátů z hadrů je ovšem velmi oslňující a zarážející; zda však je to proto takové dobré a pravdivé, to je zcela jiná otázka. Předpokládám-li, že jsme již zcela jistě ve světě duchů, v němž se přece jistě mohou objevovat všelijaké kouzelné věci, pak by bylo dělání dukátů (zcela snadným) žertem! Neboť dobrý Pavel si může jen hezky pevně myslet například sto anebo tisíc dukátů, a ježto duchové mohou myšlenky vidět, pak také můžeme my, jsme-li skutečně duchy, ohledat Pavlovy myšlenky o dukátech!“

8. Sedmý: „Ano, ale jakpak to přijde, že jsme se my jako duchové také již po dlouhou dobu zabývali samými znějícími myšlenkami a že se místo hadrů neobjevil ani nejšpatnější měděný fenik, neřkuli dukát?! Vidíš, tu nejsem s tebou zcela srozuměn. Musí tedy za pavlovským děláním dukátů vězet něco zcela jiného než jen pevné dukátové myšlenky!“

9. Praví onen prvý: „To nelze popřít. Ale nicméně trvám na tom, že jeho řeč byla lepší než dělání dukátů.“ - Sedmý: „Ovšem! Ale on také ve své řeči právě velmi nádherně ukázal, co vlastně pro nás znamená jako dělání dukátů. A můžeme je tedy dost dobře stavět na roveň řečí.“

10. Pavel: „Vaše celá společnost se skládá ze sto dvaceti lidí. Sedm se jich k mým slovům a skutkům připojilo. Zůstává tedy ještě sto třináct, kteří se nepoddali. Co s nimi?“ - Praví jeden z oněch sto třinácti: „My zůstaneme a nepotřebujeme již nic z tvé nauky a z tvého zlata.“

11. Pavel: „Teď je otevřena brána Království Božího. Kdo chce dovnitř, přijde také dovnitř. Kdo však teď nechce, ten potom, až bude velká brána zvláštní milostí opět zavřena, stěží tam přijde, neboť ačkoliv je Pán ve Své lásce a velkém slitování pro všechny Své tvory a děti stále neproměnný, přece však jen není v daru Své zvláštní milosti vždy stejný a ne každý ji obdrží, nýbrž jen nemnozí, kteří od počátku jsou vyvoleni a k tomu již tak stvořeni a připraveni, aby mohli tuto zvláštní milost v sobě beze škody pro své bytí pojmout a snést. Také to nejsou za všech časů proroci. Ne každý pozemský rok objevuje své vlastní. Sotva po stu létech pozemského počtu se vyskytují proroci, kteří jsou probuzeni podle vůle Páně z jeho zvláštní milosti, aby zřeli věci ducha a slyšeli slovo z úst Božích a pak obojí zvěstovali slabým a slepým Země, aby se pak také tito stali blaženými a mohli vejít do Božích nebes milosti.

12. A tak tedy poslyšte, vy hluší, a vizte, vy slepí! Nyní je opět taková dopuštěná epocha zvláštní milosti Pána Boha! Poslové z nejvyšších nebes procházejí všemi směry spodními a nejspodnějšími sférami temného duchovního světa! Ano, Pán Sám činí totéž, aby nešťastné činil šťastnými. A na Zemi a ve všech světových tělesech jsou nyní probuzeni zvláštní proroci a sluhové Páně a dávají ostatním lidem světlo a slovo z nebes!

13. Ale žel, jen málokteří se podle něho obracejí. Mnozí však činí, co činíte vy: Smějí se prorokům do očí, vysmívají se jim, anebo jim dokonce vyhrožují! Ale tato doba brzy opět uplyne a zvláštní, velká brána Boží milosti se dětem světa a soudu opět na dlouho uzavře. A budete-li pak ve své velké nesnázi volat, nedostane se vám odpovědi. A jakkoli budete také hledat, přece nic nenaleznete. A při všech úpěnlivých prosbách nic neobdržíte! Teď však, ježto doba zvláštní milosti ještě trvá, nemusíte ani hledat, ani volat, prosit a tlouci, nýbrž pouze prostě jen chtít, a budete přijati! Nyní budete voláni, hledáni, prošeni a na dveře vašeho srdce budeme tlouci a vám pouze stačí říci „dále“ a přijetí do Království Božího bude uskutečněno! Co chcete více?! Teď činí Pán vše, co chcete, pro vaši blaženost navěky, ale po brzkém uplynutí této zvláštní doby milosti budete moci činit vše možné, a přece ničeho nedosáhnete, jak jsem vám již oznámil za tohoto svého poučování a přemlouvání.

14. Ale já vidím vaši mysl. A podle ní nechcete přináležet duchu a následovat jeho něžného hlasu z otevřených nebes, protože posloucháte mrtvý hlas svého domnělého těla a chcete ženy, abyste s nimi prostopášnili zbytek svého života! Ale vaše kozlí podoba se již nebude ženám líbit. A ty, po nichž toužíte jako hyena po mrtvole, si vás oškliví jako mor. A ty, které by na vás nacházely ještě nějaké potěšení, nebudou vhod vaší mysli, protože jste příliš chlípní tělesní kozlové a chcete jen mladé a tučné tělo!

15. Počkejte však jen ještě trochu! Tato zvláštní doba milosti již dlouho nepotrvá a pak se vám dostane žen, jimž budete přesmíru sloužit! Tehdy začnete kvílet a naříkat a budete se chtít od těla žen vzdálit. Ale všechno vaše snažení a všechno vaše kvílení a naříkání bude pak marné. Ženy ukovají kolem vašich ledví žhoucí pouta z hadů a tak vás ponoří navěky do jámy záhuby, z níž vás pak nebude moci také již řádný budoucí čas milosti osvobodit! Běda vám a každému zde v duchovním světě, jakož i každému necudnému na světě, odvrátí-li svou mysl od milosti a své oči upře k tučnému mladému tělu žen! Věru, věru, jako opravdu žije Bůh a jako opravdu vychází nyní Jeho slovo mými ústy k vám, tak opravdu a jistě se v krátké době stane vám a všem vám rovným to, co se vaší žádostivostí ukazuje nyní jako nebe plné rozkoše a slasti a svádí vaše srdce peklem nejošklivějšího druhu!

16. Vy nadáváte neustále vládám světských knížat, protože jejich přepych potřebuje příliš mnoho pokladů a vy přitom přicházíte příliš zkrátka. Ale toto přicházení zkrátka vám vadí hlavně jen pro vaše neukojené tělo! Kdybyste měli miliony z Pána Boha, byla by vám také vhod každá vláda, neboť pak byste si mohli zřídit tělesné nebe nejkrásnějšího druhu. Protože však vaše finance nestačí a musíte jaksi jíst s vepři mláto, a to jen zřídka, jste proto plni zlosti na knížata, která mohou mít nejkrásnější ženy, kolik jich jen chtějí, mohou a snesou.

17. Ale nepoznáváte, že to Pán Bůh Sám takto pořádá a dopouští, abyste přišli k sobě a poznali, že vás Pán Bůh stvořil a určil k něčemu lepšímu než pouze jen pro skutky těla, které má muž, dokud žije na světě v pravém těle smrti, sice také podle moudrého účelu a míry vykonávat, ale které nemá nikdy považovat za určení svého bytí, nýbrž za nahodilý, vždy střízlivý, přirozený výkon, jakých je k obsloužení časného mrtvého těla víc, z nichž však je tento výkon nejméně podstatný.

18. Kdo to na světě koná podle míry a účelu, jedná dobře; kdo toho však zanechává, jedná lépe. Neboť Pán dal tento smysl tělu nikoli k potřebě, nýbrž jako vlastnost k nejstřízlivějšímu a nejmoudřejšímu používání. Kdo si však z toho dělá potřebu, ten je bídný hříšník a milost Boží ustupuje z jeho srdce, protože poslouchá němý zákon těla a v této poslušnosti si buduje nebe kozlů a psů podle spravedlnosti smrti a soudu!

19. Pochopte to, kdo to může pochopit: Kdokoli nachází rozkoš na zákonu, na němž je tíha soudu, a tento zákon zachovává a podle něho jedná pro rozkoš, ten má soud již v sobě. Kdo však chová v sobě soud, ten je otrokem a je pro svou svobodu v Bohu a ve vší pravdě proklet.

20. A proto máte stát nad zákonem těla svobodnou mocí sebezapírání a láskou a živou vírou v Pána Boha, abyste mohli být zproštěni všeho zákona a všeho soudu! Neboť otrok zákona, ať přirozeného nebo mravního, nemůže vejít do království Božího dříve, dokud se nezbavil každého zákona. Nikdo sice nebude (v Království Božím) podle zákona souzen, ale zákon sám je již soudem. Jen kdo se v lásce k Bohu nad veškerý zákon svobodně povznáší, stane se také svobodným v Bohu a ve vší pravdě! Neboť láska v Bohu je jedinou pravdou!

21. Nyní jste to všichni slyšeli a nikdo se nemůže vymlouvat, že by to neslyšel! Čiňte tedy, co se vám zdá být nejlepší!“