22. Pavel: „Na tom také zatím velmi málo záleží. Máme teď mnohem důležitější věci na práci, než abychom se prali o několik jmen a pak se podle pozemského zvyku po tři dny podivovali, že to jsou ti a ti. Dám ti však jinou radu. Té následuj a nebude ti to na škodu. Padni nyní před tímto nejvyšším a nejlepším Přítelem na kolena a řekni: ‚Pane, buď mně, ubohému hříšníku, milostivý a milosrdný! Přijmi mne ve své velké milosti jako ztracenou ovci a dej také mně požívat výlevů své lásky a svého slitování!‘ Vyslov toto však se vší vřelostí svého srdce a potká tě za to štěstí!“

23. Humorista: „Příteli, žádáš ode mne příliš mnoho! Věř, že by se mně všichni moji známí vysmáli a za naprostého hlupáka mne považovali! A kdyby se mne pak někdo tázal a řekl: ,Proč to děláš? Kdopak je ten, před nímž jsi jako při pozdvihování před nejsvatější svátostí oltářní padl na kolena a před nímž jsi již dělal, jako by to byl náš pánbůh?!‘ Jakou dám tomuto tazateli odpověď?“ - Pavel: „Nic než: ‚Učiň také ty totéž, tak to bude pro tebe lepší než takové prázdné otázky! Neboť Ten, před nímž jsem padl na kolena, je Ježíš Kristus, Pán nebe a všech světů!“

24. Tu padne náš humorista na kolena a s jasným smíchem praví: „Ne, co je mnoho, to je mnoho! Buď jsi časem blázen, anebo se ti líbí považovat za takového mne a nás všechny, a tak se obveselovat naší slabostí! Dost na tom, že tě pod jménem starého proslulého apoštola uctíváme, protože ses nám svou naukou stal skutečně opravdovým apoštolem. Ale že tento tvůj přítel ještě prostěji vypadající než ty je teď tak pro nic za nic Kristus Pán a ti dva ostatní nejspíše asi také apoštolové a ona dáma dokonce snad nejsvatější panna se sv. Josefem (či co mne to kouše pod paží?), hle, to z blankytného přechází již čistě do jasně třešňové červeně! Milý příteli, myslíš to skutečně vážně, anebo s námi žertuješ?!

25. Pravím to, příteli, ale zcela vážně: S takovými žerty mi dej pokoj, neboť mohly by se ti časem proklatě zle vyplatit! Věz, můj jinak nejvýš vážený příteli, ačkoliv nejsem farizejem, to je v novém římsko-katolickém způsobu, který peče Krista ze škrobové mouky, a před oplatkou padá na tvář, ale v srdci nenávidí a pohrdá Kristem a jeho svatým slovem, jako i každým, kdo se přidržuje čistě Božího učení Ježíšova, jsem nicméně opravdovým, vnitřním ctitelem Kristovým a vyznávám úplně jeho nepopiratelnou božskost. Proto je mi Kristus příliš vznešený a příliš svatý, než abych ho měl strhovat zde do proslulého nejsprostšího vídeňského pouličního bláta! Věř mně, že ačkoliv v mnohých věcech, zejména ve věci krásného pohlaví, nejsem trapistou (členem asketického mnišského řádu), Platonem ani Sokratem, jsem nicméně velkým přítelem, ctitelem a zbožňovatelem Kristovým! Proto tě prosím, abys s tímto jménem všech jmen zacházel poněkud ostražitěji!“

26. Praví nyní také oněch sedm, kteří se zprvu připojili k Pavlovi: „Ano, ano, Pepa má pravdu! Krista Pána si musíme víc vážit! A od našeho, jinak velice váženého, přítele není hezké, že chce snížit Božího syna na zcela obyčejného člověka!“ - Pavel: „Buďte jen klidni! Ostatně se brzy ukáže, zda mám pravdu, či ne! Pojďme nyní dále, neboť zde jsme již úplně hotovi! Pán jde, tak tedy půjdeme i my!“