Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 206 Robert Blum, Kniha 2

V císařské hrobce u kapucínů. Mnoho mrtvého v rakvích! Životní moudrost humoristy, hlavní otázkou je Ježíš! Různé názory na Řím.

1. Zatím přicházíme však také skutečně do hrobky u kapucínů, což se některým našim novým průvodcům zrovna nezamlouvá. - Náš humorista dělá ihned poznámku a praví: „Teď se táži každého nepředpojatého mezi vámi: Co jsme při této věci získali? Zcela nic! Z jedné díry nás dobrý Pavel vypíchl, abychom nyní byli vstrčeni do ještě horší díry! Ó, ten život je přece jen krásný! Přátelé, poslyšte úlohu o cenu: Co je život? Jelikož by nás odpověď mohla přece jen stát námahu, dám jako tazatel zároveň také odpověď. Hleďte, život je nejvýš zahalená pohyblivost, složená z hladu, žízně a všeliké jiné bídy. Tato nejvýš zahalená bída, která se nazývá životem, je z jedné jámy přesazována stále do druhé a v tom se také zdá být určení života! Při plození pouť začíná a pak také věčně nikdy nepřestává. Jen tak pěkně dále od jednoho místa trampot k druhému. Navěky amen.

2. Zde, ve staré knížecí hrobce toho chytneme! Budeme moct pomáhat starým Habsburkům tak trochu strašit, vždyť oni sami beztoho už strašení nesvedou. A takové strašení Karla anebo Rudolfa anebo Leopolda bylo by přece jistě pravým občerstvením pro hladové žaludky několika kapucínů, jimž teď mše přes jejich povyk na kazatelnách už nic nevynášejí, a pro svobodné stavy samospasitelky a přesazovatelky a povyšovatelky nejblaženěji v Pánu zesnulých do nebe selského kalendáře! Kdyby mohli mnozí vidět a pozorovat takové strašení, a to v knížecí hrobce, jakou víru ve mše a v dokonalé odpustky by to opět s sebou přineslo?! Tedy vivat! Přátelé! Kapucínům budiž pomoženo!“

3. Druhý: „Ale, příteli, ty jsi však zase semlel hloupost! Kdepak je psáno, že zde máme anebo musíme u knížecích rakví v hrobce kapucínů zůstat už proto, že jsme sem přišli s přáteli, kteří nás předtím osvobodili z prvého takřka vězení? To bylo zase slabé, milý příteli Pepo! Já však myslím, že tato knížata budou mít též přání, aby byli jednou ze svého dlouhého spánku probuzeni, a proto se také, pokud jim bylo možno, obrátili na tyto velmi zázračné a mocné boží přátele. Že i my jsme se pak také připletli, to je naše věc, protože jsme mohli také zcela dobře venku zůstat. Když však jsme již zde, buďme také klidní a poslouchejme, co vše budou dělat zázrační přátelé Boží s těmito starými knížecímï duchy!“

4. Výběrčí daní: „Nuže, to je jednou slovo, které se dá poslouchat na tak vážném místě! Každá z těchto rakví představuje dějiny národů, kteří pod tímto či oním vládcem žili, chodili a jednali. A kde zosobněný Bůh Sám navštíví takové místo, musí takoví hňupové a packalové, jakými jsme my dva, zajisté držet hezky hubu, jinak by se jim nakonec nejlépe nedařilo. Tam se podívej, jak Pavel a Pán Ježíš vedle dvou ostatních, bezpochyby také apoštolů, zcela žalostně pozorují ty staré rakve! A (poslyš jak) Pavel říká: ‚Pane, Tvá láska, milost a slitování nemá mezí, ale tu je ještě mnoho mrtvého v těchto rakvích!‘ Slyšíš, Pepo!? Velmi mnoho mrtvého je ještě v těchto rakvích!“

5. Pepík: „No, no, to přece asi každý člověk ví, že v takové rakvi nebývají žádné taneční radovánky a k poznání něčeho takového není třeba žádného Pavla! Že však tato stará knížata provedla se svým často velmi tyranským vládcem nad ubohými národy leckterý kousek historie, při níž vstávaly vlasy na hlavě, to, přítelíčku, vím tak dobře, jako ty. A pokud tyto rakve jsou úctyhodné anebo neúctyhodné, to také vím! Zda však onen prostý Žid Ježíš, s nímž mluví tak zvaný Pavel je známý Syn Boží, či ne, to je zcela jiná otázka! Možné je vše, ale zde nám ještě velice chybí, co by se mohlo považovat raději za pravdivé než za nepravdivé (totiž: jistota). Copak ty myslíš, že jsem snad nepřítelem Kristovým anebo že v Něho nevěřím? Pak se velice mýlíš! Já Ho nekonečně vysoce uctívám. A právě proto mám stále ještě pochybnosti o tomto Židovi. Dávám na všecko pozor. Uvidím-li však, že je to snad přece On, pak uvidíš na mém chování vůči Němu zázraky. Neboť věz: Já Ho nesmírně miluji!“

6. Praví výběrčí daní: „To je od tebe velmi krásné, myslíš-li to vážně, ale v tvých dřívějších řečech by to byl jistě nikdo nehledal!“ - Pepík: „Ano, ano, protože jsem o římských popech mluvil nepříliš slušně, domníval ses, že jsem snad také takový poloviční darebácký protivník Kristův! Ale, přítelíčku, to si počkáš! Chce-li přítelíček vidět antikrista a pana ďábla, jeho bratra, ať jde přítelíček do Říma; tam může nalézt pospolu zcela nejopravdovější chomáče protivníků Kristových, jako kdyby to byli snesli dohromady holubi! Ano, můj milý, člověk může být živým ctitelem a zbožňovatelem Kristovým právě tím teprve, že je v srdci nepřítelem papežství; neboť křesťanství a papežství se mají k sobě právě tak jako ano a ne. Jedno je druhým přímým opakem. Nevěříš-li mi to, jdi k Pavlovi, ten ti to řekne hebrejsky, kdybys tomu nerozuměl německy.“

7. Výběrčí daní: „Já jsem zase neshledal římské náboženství tak zcela špatné. Člověk se může stát také v něm blaženým.“ - Pepík: „Ano, chce-li se spokojit s nebem selského kalendáře. Ale stojí to hezky mnoho maxů5, času a trpělivosti! Teď však vyzývá Pavel k tichu, a tak ho tedy poslechněte!“

Kapitola 206 Náhled v mobilu Impresum