4. Císař, král, kníže se domnívá být mezi lidmi nejvyšší a nejnedotknutelnější. To je však také přirozeně nejvýš blízké jeho stavu, který od něho také přirozeně spravedlivě a povinně žádá, aby byl takovým. Ale zcela jinak je tomu u těchto zde dole! To jsou většinou staří, zarytí hierarchové z nejtemnějších dob. Ti se považují stále za bytosti, jež musí Samo Božství poslouchat. Na tuto šílenou ideu přišli většinou klamným učením Říma, které staví každého kněze dvakrát výš než matku Marii a tu opět, co do moci, dvakrát nade Mne Samého, a to tak, že Mne lze jí k něčemu pohnout. K tomu přistupují jejich mše, v nichž Mne mohou jaksi učinit, čím chtějí, a při tom jako papež Alexandr zvolat: ‚Kdo se může odvážit se mnou přít?! Celá země, po níž kráčím, se chvěje pod mýma nohama! A Boha mám ve své pravici!‘

5. Z toho můžete snadno pochopit, jak je těžké přivést k opravdové pokoře takovéto duchy, kteří se považují nejen za bohy, nýbrž za naprosté velitele nad Bohem. A právě velmi mnoho takových řádí tady dole. Půjde tedy velmi těžko něco s nimi pořídit. Snad dva jsou trochu mírnější; ale ti ostatní – tu uvidíte všechny divy tvrdošíjnosti! Ale zlobit se nesmíte, nýbrž musíte se chovat právě tak, jako byste byli v blázinci mezi samými blázny. Také se nesmíte ocitnout ve strachu, neboť budou vám také dělat znamení ustalováním své fantazie. Ale musíte to vše považovat za dílo klamné, které není úplně ničím a nemá a nemůže mít žádnou realitu. A jelikož to víte, odebereme se pak zcela klidně dolů. Staň se!“