5. Z toho můžete snadno pochopit, jak je těžké přivést k opravdové pokoře takovéto duchy, kteří se považují nejen za bohy, nýbrž za naprosté velitele nad Bohem. A právě velmi mnoho takových řádí tady dole. Půjde tedy velmi těžko něco s nimi pořídit. Snad dva jsou trochu mírnější; ale ti ostatní – tu uvidíte všechny divy tvrdošíjnosti! Ale zlobit se nesmíte, nýbrž musíte se chovat právě tak, jako byste byli v blázinci mezi samými blázny. Také se nesmíte ocitnout ve strachu, neboť budou vám také dělat znamení ustalováním své fantazie. Ale musíte to vše považovat za dílo klamné, které není úplně ničím a nemá a nemůže mít žádnou realitu. A jelikož to víte, odebereme se pak zcela klidně dolů. Staň se!“

6. Nyní jdeme dolů do temných katakomb a necháme v nich vzniknout jen tolik světla, kolik je ho třeba pro nově přišlé dynasty, aby mohli vidět obyvatele tohoto podzemního sklepení.

7. Když jsme nyní všichni uprostřed sklepení, přijde ke Mně Robert s Helenou a praví: „Pane, ty nás všech svatý lásky nejplnější Otče! Dovol nám, abychom byli nyní zcela blízko u tebe, neboť musím se Ti při své neomezené lásce k Tobě doznat, že ani nikdy na Zemi, ani v duchovním světě, kterého jsem přece již okusil v tak mnohých odstínech, se mne nezmocnila taková bázeň jako zde v těchto sklepeních. Nevidím ještě nikoho; jen zde i onde se na nás šklebí nějaká napůl shnilá lebka mrtvého z rozpadlé rakve a v naše chřípí se vkrádá nejvýš nepříjemný zápach zetleliny, a přece má bytost trne zvláštní úzkostí. Dokonce i vlasy na hlavě se mi začínají ježit. To je opravdu nejvýš zvláštní! Když jsem byl před dvěma pozemskými lety knížetem Windischgrätzem odsouzen k smrti, nepocítil jsem takovou úzkost jako nyní. No, tu to bude dobré! Milý Otče, zajisté dovolíš, abychom při této výpravě směli být v Tvé nejbližší blízkosti!"

8. Pravím Já: „Zcela v pořádku, můj milý synu Roberte! Neboť Já vždy chci, aby přišel ke Mně každý, koho něco tíží, aby se u Mne občerstvil. Zůstaň tedy zde, neboť hlavní tanec brzy začne!"