Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 218 Robert Blum, Kniha 2

Císař Josef o svých zkušenostech s kněžstvem. Důvod časné smrti tohoto císaře, jenž je nyní ustanoven andělem soudu proti Římu.

1. Tu ke Mně přistoupí císař Josef (Josef II. nar. 13. března 1741 – zemř. 20. února 1790, římsko-německý císař z domu habsbursko-Iotrinského, syn Marie Terezie habsburské a Františka Štěpána Lotrinského, vládl od roku 1780 do roku 1790, a v této době zavedl ve svých zemích mnohé významné novoty ve smyslu duchovní osvěty, tak zvané Josefínské reformy.) a praví: „Pane, buď mně, hříšníku, milostivý! Neměl bych sice mluvit něco o druhých, neboť sám jsem ještě plný všeliké viny, ale ježto zde jde o římský vysoký klérus (kněžstvo), nemohu, Pane – odpusť mi všechny hříchy – mlčet. Poznal jsem tuto havěť jako nikdo přede mnou a ne snadno také po mně. Já jsem ji však také pomazal způsobem, který si zapamatuje navěky. Pane, je mi před Tebou téměř nemožno popsat vše, co jsem jako císař zažil s těmito bytostmi! Hanebnost a naprostá nesvědomitost dosahuje u této kasty takového stupně, že na jejich vylíčení nenajde člověk věru ani slov, neboť její podvody na účet Tvého nejsvětějšího jména jsou opravdu takové, že dosud nemohly být ještě žádným vhodným jménem označeny.

2. Věru, kdybych mohl a směl učinit, jak jsem to musel považovat za nejvýš nutné, ježto mně, jako vyznavači Tvého čistého učení, s nímž jsem byl dobře obeznámen, bylo až příliš pronikavě jasné, jaký se jeví rozdíl mezi učením Říma a Tvou nejčistší nebeskou pravdou. Byl bych na všechny časy zahubil tuto nejfalešnější Římanku, a kdyby mně bylo dopřáno jen ještě deset let žít na Zemi, pak bych to byl při Tvém nejsvětějším jménu učinil. Ale právě tyto potvory, jimž jsem se stal nejhorším kamenem nejtrpčího úrazu, dovedly se jako zlá rakovitá havěť vplížit za mou pozemskou niť života a před časem ji prohryzat. A tak muselo sejít z mého předsevzetí.

3. Ale nicméně mne těší, že jsem k jejich pádu aspoň razil cestu a tento počátek má dobré následky. Kdykoli dostanu v tomto (duchovním) světě zprávu o Zemi, praví se vždy, že nevěstka Bábelu trpí zcela nevyléčitelnými úbytěmi. A to je pro mne slast, ano, úplné nebe. Pane, žehnej mé práci, aby přinesla Tvé Zemi dobré ovoce! Bude mou největší radostí, řekneš-li mně, že jsem Ti nebyl na Zemi zcela neužitečným sluhou. "

4. Pravím Já: „Nejmilejší bratře Josefe, zatím ti nemohu nic jiného říci nežli: Ty jsi Mně byl sluhou jako málokteří před tebou a jako až dosud již nikdo po tobě! Ty jsi jednal zcela podle Mého srdce a byl jsi věrný v domácnosti tobě svěřené! Že jsem dopustil, abys Mně sloužil na Zemi jen krátkou dobu, mělo svůj důvod v tom, že lidstvo tě nebylo hodno. Bylo příliš špatné. Proto jsem je však potom navštívil také válkami a všelikými jinými nesnázemi a svízelemi, čímž byli vesměs všichni, vysocí i nízcí pokořováni, jako ne snad kdy předtím. A tato pokořování potrvají, dokud nebude poslední zlé símě ze Země vyhubeno.

5. Tobě však dám teprve nyní správný meč, kterým budeš moci této nevěstce Bábele zcela jinak zasolit, než bys to mohl kdy učinit na Zemi; neboť ty jsi Mně pravý bojovník pro tuto nejdůležitější věc! Jaké však ošklivosti páchal Bábel a jeho věrní, šarlatově a purpurově červení sluhové, nemusíš Mně zde znovu vyprávět, neboť to vše vím nejlépe Já, a proto přišla na ně nyní doba soudu.

6. Teď však dej pozor! Tamto z náramně temného sklepení klusá k nám arcibiskup z tvé doby. Ihned ho poznáš a také on tebe! Dej mu přiměřenou odpověď, jak Já ti ji vložím do úst.“

Kapitola 218 Náhled v mobilu Impresum