Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 236 Robert Blum, Kniha 2

10. Helena: „Prosím vás, nemluvte tak nabubřele a ‚lahmlaket‘ (neslaně) a s vašimi poklonami si můžete hned zůstat doma! Myslíte, že jsem snad nějaká taková, která se dá chytit na toto poklonkové vnadidlo? Myslíte-li to, pak vám ihned pravím: Tehdy pohlédne náš milý pánbůh z okna a řekne: ,Z toho nebude nic!‘ Poslyšte, já jsem práskaná. Rozumíte mně? Na simeringské pláni je dost sýkorek, které můžete chytat, ale v Oberlerchenfeldu se musí jinak mluvit, chce-li někdo ještě chytit nějakou takovou slabou husičku! Copak myslíte, že snad neznám vaše touhy? Jděte a koukejte, že čerta starého dbám o vás! Vám se líbí jen má tvář, mé srdce však není před vašima očima k ničemu! Vás ovšem ruší, že nemám takovou výřečnost jako taková nafintěná městská slečinka, ale to je právě pro našince dobré, neboť tím si zjednávám od vás pokoj. Mluvte s mým mužem! Ten zná již lépe hornoněmecky než já. Věřte však tomu, co vám řekne, jinak ještě dávno se vám nedostane vidět nebe!“

Kapitola 236 Náhled v mobilu Impresum