[DB 1.0.2] Kdo toto dílo bude čísti s pokorným a věčně věřícím srdcem, tomu se z něho dostane všeliké milosti a požehnání, a pravého autora v tomto díle nezneuzná. Čistě rozumové kastě je však beztoho jedno, čte-li Daniela, či Sir Waltera Scotta, či Rousseaua, anebo Hegela; neboť rozum světský bere vše světsky a výše stojící sdělení shora považuje za pouhý sebeklam neučených, ale od přírody na fantazie bohatých lidí, kteří by rádi svými mystifikacemi za něco platili a něčeho dosáhli, protože na cestě čistě rozumové nemohou ničeho dosáhnout, neboť tato cesta jim nutně chybí!

[DB 1.0.4] Kdo toto dílo čte a považuje je sice za duchovní vnuknutí, není mu však jasné, „zda pochází od nějakého nižšího, či vyššího ducha“ 1 , ten je ještě silně slepý a pokrývka rozumu světského zahaluje ještě mocně zrak jeho srdce.

[DB 1.2.1] Ty jsi Lot ze Sodomy; hleď však, aby ses ve smilstvu nezadusil a tvým podílem se nestalo dědictví nevěstky; neboť jsi jako žádný před tebou a po tobě. Jako člověk jsi zcela v těle a v jeho rozkoši a jako duch jsi zcela volný s otevřenýma očima a s otevřenýma ušima. Své tělo pošpiňuješ blátem a nad tvého ducha se vylévají proudy světla; tvé tělo jí se sviněmi, když je tvůj duch obklopen tisíci anděly. Své pozemské srdce jsi naplnil blátem, a v srdci tvého ducha jsem Si zřídil příbytek Já. Ty se bavíš s nevěstkami, zatím co Já s tebou mluvím jako bratr k bratru; páchneš jako močál, a tvůj duch dýše libé vůně nejvyššího nebe; jsi obluda, a tvé oko září nad nejedno Slunce. Proto očisti své tělo a staň se jedno se Mnou, abych Já Se stal jedno s tebou!

[DB 1.2.2] Úzkostlivým matkám řekni: ať nevychovávají své dcery v bázni před muži a před světem – neboť čeho se někdo bojí, to v pokušení slepě poslouchá, a obávanému se vítězství usnadní,.- nýbrž ať je raději vychovávají v Mé bázni a lásce, abych Já Se stal Vítězem, aby pohrdaly světem a v Mé neomezené lásce se rozplývaly. Ať je nevodí na veřejná místa aby získaly chotě, nýbrž ke Mně ať je přivedou, a Já pravím tobě: Ani jedna jejich touha nezůstane nepožehnána a neukojena; neboť Já jsem bohatý Bůh, jenž má všeho nekonečný nadbytek; jenž může dáti a také dá všeho v nejvyšší míře.

[DB 1.2.8] Světu jsem zcela malý hrdina, kterého za zcela nic nepovažují. Učenci sotva si Mne hledí ještě povšimnout s velkou bídou Mně sotva ještě ponechávají jméno poctivého muže. Někteří se však se Mnou již zcela rozloučili; už pro ně tedy již naprosto neexistuji. Někteří Mně sice ještě ponechávají nějaký ten božský rys avšak jen na krátkou dobu; potom se však nechávají lépe poučiti mudrci světskými. Tehdy pak bývám ihned hanebně sesazen a platím nanejvýš ještě za starého boha žen. U některých Mých velikášských sluhů a přisluhovačů sloužím pouze už jen za veřejnou úřední pečeť a za vnější, jaksi božské orámování jejich černého nesmyslu a hrubé, temné hlouposti a bláznovství. Někteří Mne sice nechávají ještě vězeti v Mé božskosti; ale za to musím pro jejich časné výhody nechati ze Sebe dělati vše, co chtějí, a co je při tom nejhoršího: musím být naprostou nicotou! Lásku a milosrdenství smím míti jen na tak dlouho, jak jim se to líbí; potom Se však musím státi neúprosnější nežli kámen a musím Se dáti přetvořiti v nejhanebnějšího tyrana! Musím skákati s jedné soudcovské stolice na druhou a vyslovovati jeden rozsudek a zatracení za druhým; Má láska musí tedy být jen dočasná, za to Má tyranie a s ní spojený nejpřísnější soudcovský úřad má trvati věčně! Ó, ti nesmírní blázni! Má neomezená shovívavost, mírnost, pokora a věčná láska k Mým tvorům se ovšem nehodí do jejich hrabivého krámu; avšak brzy se jim všemu tomu zabrání! Jejich účty leží přede Mnou, a míra jejich skutků se až do jednoho naplnila, a čeká je odplata.

[DB 1.2.12] Úředníkům a pánům světa řekni bez ostychu, zcela věrně doslova, že jejich úřady nestojí výše nežli úřady Říše Mé. Každý úřad, jenž je proti úřadu Mému, zničím v brzku; běda jeho sluhům! Neboť jsem nejvyšší; Můj Zákon jest věčný, jako jsem věčný Já a zůstane jako Já věčně. Na moly, kteří chtějí Můj zákon ohlodati a ze svého bláta udělati protizákony, aby vyhladili Mé přikázání, svalí se Můj zákon s největší vahou a tíhou a zničí je, jakoby nebyli nikdy bývali. Každému, kdo se proti Mým přikázáním prohřešuje, může být odpuštěno, polepší-li se, uzná svou chybu a jí lituje, potom se obrátí ke Mně a ve Mně zůstane a Já v něm; kdo však chce Můj zákon podkopávati, toho rozdrtí, a nebude ho budoucně již na věky. Všechny světské zákony podkopávají Má přikázání, nejsou-li dány z Mé lásky muži, kteří jsou Mým Duchem poučováni. Běda tyranům, běda despotům, kteří vládnou kvůli trůnu, kvůli moci a vážnosti; neboť až přijde jejich čas nebude ani jednoho, a oni okusí moc slabých! Půda jest Má a pole jest Mé; toto praví opravdový, věčný Bůh lásky a moudrosti, a oznamuje to bláznovi pro mudrce světa. Amen. Já, Jehova, Amen.

[DB 1.4.8] Proto má-li někdo lásku, ježto v sobě oživuje Můj Zákon, jenž jest nejvyšší láska, budou nad něj vylity proudy světla, a jeho oko bude pronikati Zemi a bude zříti hlubiny nebes.

[DB 1.5.13] Tu zahřmělo Božství v nekonečných prostorách provinilcům strašným trestním soudem, a tak jim bylo přikázáno vzývání Božství v nejvyšší bázni a byla jim přikázána Láska Lásky. A byli vystaveni v nejvyšší svobodě na venek a mohli konati co chtějí, a nic jim nemá v jejich svobodě překážeti až do té doby, kdy se ve své svobodě a ve své pokoře poznají, aby se jim stal Zákon vlastním a stali se pak dokonale svobodni.

[DB 1.5.14] Avšak tu se poznali ve své velké moci a v přezařující nádheře a vznešenosti a nejvyšší z tří, podobný světlu Božství, vzplanul touhou, aby se Božství úplně zmocnil. Jím se roznítila velká část duchů, kteří se stali skrze něho; a jimi zahořelo také Božství ve Své zlobě jako dva nižší duchové z oněch tří a vrhlo zlou spřež do hlubiny hlubin Svého hněvu.

[DB 1.12.2] Můj chléb, který jest pomazán medem Mé lásky a napojen mlékem věčně svobodného života ze Mne a který byste mohli požívati v nejvyšší hojnosti veškeré přemíry, a který by vám věčně nikdy neuškodil, nýbrž by vás posílil a vší mocí a silou ze Mne věčně a také i časně vyzbrojil, kdybyste ho jen přijali, - hleďte tehdy po Mém nejvyšším skutku, jímž jest velké dílo vykoupení pro vás, tehdy byl tento Můj chléb velmi drahý a lidé si jej mohli jen v malém daru, nejinak nežli zase jen svou Mně za to obětovanou krví a tělesným životem vykoupiti, a tento Můj chléb chutnal tehdy trpce v ústech kupujících a nebyl ještě pomazán medem lásky a napojen mlékem svobodného života také již časně, nýbrž jak med tak i mléko byly v dobrém odvážení přidány truchlícím kupcům teprve v říši duchů; a hle, přece tu bylo velké množství kupců!

[DB 1.12.3] Nyní však, kdy jej dávám a to s medem i mlékem každému, kdo si ho přeje, zcela zadarmo, pouze za jistě velmi malou úplatu vaší lásky, ejhle, nyní se jím trpce pohrdá a nepřijímá se velký, jistě a pravdivě pro vás vší nejvyšší lásky nejvýš plný Dárce!

[DB 1.14.1] A hle, tu Ábel proniknut příliš velkou radostí nad tak převelikou milostí shora padl na kolena a pravil: „Ó velký, přesvatý a předobrý milý Otče, shlédni zde na svého malého sluhu před Sebou v prachu a v pocitu nejhlubší nehodnosti, an vzhlíží k Tobě všemohoucímu a Všeslitovnému z nejspodnější hlubiny vzhůru k Tvé nejvyšší, Výsosti a vyslechni úpěnlivou prosbu dítěte o milost pro jeho slabé rodiče a pro všechny jeho bratry a sestry, a neodnímej mi sílu, která jest mi převelikým darem z Tebe a nech ji milostivě vlévati se na ně k odpuštění hříchu a k znovunabytí života z tebe v žádoucí moci a síle!

[DB 1.14.2] Přetvoř milostivě a milosrdně tuto krajinu podle Tvého nejvyššího zaslíbení, aby se stala úrodnou a aby slabí nalezli výživu k posílení svých údů a aby mohli uhasiti svou palčivou žízeň u čerstvého vodního pramene a aby mohli přicházeti též zvířata, způsobilá jim sloužiti, poslouchajíce jejich vůli.

[DB 1.18.2] A nyní hle, Můj hloupý písaři a ještě vždy velmi zpozdilý, těžkopádný a lenivý sluho, a slyš oběma ušima, co se tu dále stalo. – A hle, tu šli všichni za svým určením a konali, jak jim bylo v nejvyšší Lásce ze Mne přikázáno, a tak žili v dobrém řádu deset oběhů Země kolem Slunce.

[DB 1.22.12] A hle, tak tomu bylo též u Kaina, ježto on vyobcoval lásku a za to se chopil spravedlnosti nepováživ, že bez lásky není spravedlnosti a že spravedlnost jest vlastně sama nejvyšší láska, bez níž by vše zaniklo a muselo nutně zaniknouti.

[DB 1.27.41] Toto jsou má poslední slova, abyste věděli, koho před sebou máte, totiž mne Ukrutného, kterého však nikdy nepoznáte blíže, leč jen tak dalece, pokud si to vyžádá nejvyšší potřeba, jako je nynější, aby vše věčně – ano, pravím věčně – nezahynulo znovu v probuzeném hněvu starého, věčného, svatého Boha! Proto netaž se mne žádný nikdy blíže, odkud a čím! Amen.“

[DB 1.28.4] Pravý jejich směr jest snažiti se Boha v jeho lásce získati, a poté všechna jednání zaříditi podle poznání nejvyšší vůle v nás, která v nás bude ve vší pokoře udržovati sebelásku pocitem její nicotnosti a nepochopitelné slabosti v ní.

[DB 1.30.9] „Jaký to tu nesmysl? Hleďte, rozbíjejte a roztříšťujte své kyje o tuto mrtvou, tvrdou, nepřemožitelnou stěnu a svou slinou činíte kluzkou zpáteční cestu! Až se tudy budeme vraceti domů a vstoupí nám do cesty hyeny, tygři, lvi medvědi a velcí hadi, považte, jak se budete brániti! Jestliže starý Bůh již zde postavil naší slepé, neplodné pomstě nepřemožitelnou mez, jak snadno může ještě mnohem strašnější mez postaviti na cestě zpáteční! Proto považte, že není dobře se starým Bohem se příti, neboť On by mohl dokonce i stromy a kameny oživiti, kdyby měl zvířat příliš málo, aby nás pro naší pošetilost a neposlušnost vesměs zabili a usmrtili, ježto jsme vstoupili na hory proti nejvýš přísnému přikázání Kainovu, Hanochovu a nejmoudřejšího a nejspravedlivějšího Faraka. A kdož ví, zda nad touto stěnou přebývají nějaké vyšší bytosti, o čemž koluje doposud mezi lidem jakási slabá pověst, neboť nadarmo tu tyto hory nejsou! A kdyby nás snad je j e d n a taková bytost spatřila, čím jest potom náš komáří počet proti takovému Božímu obru?! Proto se skromně obraťme, dokud je ještě den, abychom nezahynuli pod klenbou noci, která nám byla již odjakživa velkým nepřítelem – jako den soužením, avšak spojený ne zrovna s tak velkým nebezpečím jako noc. Proto učiňme všichni podle této dobře uvážené rad. Amen.“

[DB 1.31.5] Neboť takto pravil též obr na onom výběžku: „Nepohlížejte k Hanochu, nýbrž na sebe a na Boha, kterýž jest věrným Zachráncem těch, kteří hledí vždycky na Něho, jak v radosti, tak i v nesnázi!“ – která nyní u nás dosáhla jistě nejvyššího vrcholu.

[DB 1.31.18] „Poslyšte: Bůh, ten Nejvyšší, nás zázračně osvobodil z vražedných rukou Lamechových a v dobrém stavu nás věrně dovedl sem až na konec světa, kde vidíte všichni konec Země a začátek velkého vodstva. Pohleďte na zem tak krásnou a nádhernou, jakoby sestoupila z vysokých nebí dolů k zemi, a bylo by jistě každému z nás velkým potěšením, kdybychom v ní mohli a směli míti stálé přebývání. Leč ne tak zní vůle shora s výšiny Boží, nýbrž smíme zde prodlévati jen sedmdesát dní; neboť v této době nás vypátrá ukrutné vojsko Lamechovo, s Tataharem v čele. A běda každému, kdo by se dostal do jeho ukrutných rukou, toho by rozsápal jako tygr jehně!