[DB 1.0.2] Kdo toto dílo bude čísti s pokorným a věčně věřícím srdcem, tomu se z něho dostane všeliké milosti a požehnání, a pravého autora v tomto díle nezneuzná. Čistě rozumové kastě je však beztoho jedno, čte-li Daniela, či Sir Waltera Scotta, či Rousseaua, anebo Hegela; neboť rozum světský bere vše světsky a výše stojící sdělení shora považuje za pouhý sebeklam neučených, ale od přírody na fantazie bohatých lidí, kteří by rádi svými mystifikacemi za něco platili a něčeho dosáhli, protože na cestě čistě rozumové nemohou ničeho dosáhnout, neboť tato cesta jim nutně chybí!

[DB 1.0.3] Avšak ať to nikoho nesvede! Jak často již byla čtyři evangelia podezírána; jsou proto v srdcích opravdových vyznavačů Boha méně cenná?! Jak často jsem byl již Já Pán a Dárce života a každého z něho vpravdě prospěšného daru, prohlášen světskými mudrci za pouhého člověka, za magnetizéra, také za podvodníka a také již za čistě vybájenou osobu a jsem do této chvíle miliony lidí takto prohlašován! A přece to ty ostatní miliony lidí nezmate. Tito jako uskutečňovatelé a nikoli jako pouzí posluchači Mého slova viděli v prostotě svého srdce, že Ježíš z Nazaretu byl více, nežli zač Ho mnozí učenci světa považují, anebo vůbec nepovažují. Proto se při tomto díle nikdo nedrž úsudku světa, který vyvyšuje jen to, což jeho jest, nýbrž drž se jedině hlasu srdce prostých! Prostí podají každému před očima dobrého Dárce správný úsudek. Rozum mudrců světských najde tu však nejlepší příležitost, aby na to mnohonásobně narážel. Blaze mu, neztroskotá-li se při tom úplně!

[DB 1.0.4] Kdo toto dílo čte a považuje je sice za duchovní vnuknutí, není mu však jasné, „zda pochází od nějakého nižšího, či vyššího ducha“ 1 , ten je ještě silně slepý a pokrývka rozumu světského zahaluje ještě mocně zrak jeho srdce.

[DB 1.0.5] Kdo ve Mne živě věří, tomu jistě není cizí Má síla, dobrota a nejúplnější moudrost, a poznává a musí poznati, že Já mám zajisté nadbytek síly a moudrosti a tam, kde vzdělávám pole Já, dovedu z něho nepřítele jistě na věky zahnati; neboť Já a satan jsme ještě nikdy v jedné brázdě pluh nevedli! Rozum zištného světa, ježto je sám temný, nespatřuje žel nikde nic jiného nežli temnotu v očích těch, které vyučuje a vychovává Otec, se jeví vše zcela jinak, neboť vpravdě čistým a osvíceným je vše čisté a dobře osvětlené.

[DB 1.0.6] Těm však, kteří praví, že tomuto dílu, aby se mohlo považovati za dílo dané shora, chybí prostota, klid, rozhled a jistá hloubka v celkovém světovém názoru 2, budiž zcela krátce pouze řečeno, aby se napřed ve svém srdci přesně zkoumali, zda snad právě jim nechybí to, co postrádají v tomto slově. Ostatně dali zde posudek proto, aby jako evropští učenci přece jen také něco řekli o tomto díle, aniž vnikli do jeho úplné hloubky; neboť k tomu je zajisté zřejmě více třeba nežli sotva jediného zběžného přečtení jednoho oddílu tohoto díla.

[DB 1.0.7] Copak rozumí tací čtenáři prostotou? Já však myslím, že spis, který přes zcela nutnou, pro omezený lidský zrak tajemnou hojnost a hloubku toho co podává, je napsán tak, že mu mohou zcela dobře rozumět dokonce i děti, které dovedou jen trochu číst a nad abecedu a násobilku myslit, přece jen právem nepostrádá jisté prostoty. Obrazy a řeč však nevyžadují věčně nikdy prostoty Písma, nýbrž jen nadaného porozumění sebeprostšího srdce a snadného vyznání se v takovém Písmu; vše ostatní však – jako stará nemotorná řeč a několik tisíc let stará příslušná podobenství – je právě tak málo prostotou jako světský rozum světských mudrců. Co je tu podotknuto o žádoucím klidu a rozhledu a požadované hloubce v celkovém světovém názoru toho všeho je v tomto spise tím více, čím se toho kritizující rozum domnívá postrádat; neboť to, co srdci dodává klidu, musí zajisté samo mít klid v hojnosti. Rozumu to ovšem klidu dát nemůže, poněvadž rozum není schopen klid pojmout a proto v Písmu nemůže právě tak nějaký klid nalézt, jako nějaká řeka, dokud nedosáhla nejhlubší hlubiny mořské. Kdyby se však rozum světských mudrců dovedl pokořit a sestoupit ze své domnělé výše do prostoty plné životní komůrky srdce, pak by z tohoto klidu již také v tomto spisu nalezl onen postrádaný klid a nejúplnější rozhled právě v tomto klidu. Dokud se však rozum jako větrná korouhvička na špičce věže pozemské moudrosti neustále na všechny strany sem a tam otáčí všelikými větry pochybností, nemůže ovšem nikde nalézt klidu, kterého nemá sám, a tedy také ne onoho navyklého rozhledu, kterého používá na své větrné výši.

[DB 1.0.11] „My, prostí a rozumově slabí milovníci Boží,“ tak mohou plným právem říci všichni praví čtenáři tohoto díla,“ kteří jsme sice mimo univerzitu Boží v našem srdci nenavštěvovali nikde nějakou jinou univerzitu ani v Paříži ani v Jeně a v Göttingách přece jen nebudeme měnit se vší vaší proslulou moudrostí světskou; neboť naše stálé zření v hlubinách velkých stvoření našeho svatého Otce jest nám milejší nežli vaše tisícileté bádání se zastřeným zrakem. Jak daleko sahají vaše dalekohledy a vaše matematické čáry, můžete seznat z vašeho kalendáře, a vaše cesty nejsou nám cizí; ale vyměřit jak daleko sahá jasná zření našeho v Bohu spočívajícího srdce, na to budou asi vaše roury a matematické čáry zajisté příliš krátké a příliš málo matematické!“

[DB 1.0.13] A nyní veškeré požehnání a všeliká milost opravdovým čtenářům, kteří jsou čistého srdce a dobré vůle! Amen.

[DB 1.1.2] A kdo před veškerým světem Mně dává přednost, Mne miluje jako něžná nevěsta ženicha svého, s tím budu kráčet ruku v ruce. Ten Mne vždycky uzří jako bratr bratra, jako Já jsem ho již od věčnosti zřel, dříve ještě nežli byl.

[DB 1.1.7] Čí tělesné oko jest slepé, tomu jest ještě otevřen zrak ducha; kdo však oslepne na duchu, zůstává slepý věčně!

[DB 1.1.9] Ti kdož mají Písmo a nečtou ho, podobají se žíznivému u studánky, v níž je čistá voda, které však pít nechtějí, buď z jisté duchovní vztekliny, podobni vzteklým psům, kteří místo aby vstrčili své čumáky do vody a se pozdravili, kousají, do nejtvrdších kamenů aby uhasili palčivou žízeň, anebo též bezpochyby z jisté vlažné lenivosti, a proto si k utišení žízně nechávají raději podávati od několika známých lenivých sluhů z nejbližší louže zapáchající bahno, aby pak všichni bídně zahynuli.

[DB 1.2.3] Chudí ať nežebrají přede dveřmi boháče, kde zakouší úděl cizích psů a jejich srdce převrací se ve smutek a trpkost, - nýbrž ať jen přijdou s pevnou důvěrou ke Mně a Já je všechny občerstvím. Hladového nasytím, žíznivého napojím, nahého oději, nemocného uzdravím; chromý poskočí jako jelen, malomocný bude očištěn, slepý bude viděti, hluchý slyšeti, a slabého učiním silnějším nežli lva; bázlivý se stane odvážnějším nežli mladý hřebec a stařec nalezne klid. Chudý jest nejbližší Můj bratr; starám Se o něho. Ať se tedy nenechává znesvěcovat psy; neboť boháči světa jsou bratři satana a dětmi ďábla z pekla.

[DB 1.2.8] Světu jsem zcela malý hrdina, kterého za zcela nic nepovažují. Učenci sotva si Mne hledí ještě povšimnout s velkou bídou Mně sotva ještě ponechávají jméno poctivého muže. Někteří se však se Mnou již zcela rozloučili; už pro ně tedy již naprosto neexistuji. Někteří Mně sice ještě ponechávají nějaký ten božský rys avšak jen na krátkou dobu; potom se však nechávají lépe poučiti mudrci světskými. Tehdy pak bývám ihned hanebně sesazen a platím nanejvýš ještě za starého boha žen. U některých Mých velikášských sluhů a přisluhovačů sloužím pouze už jen za veřejnou úřední pečeť a za vnější, jaksi božské orámování jejich černého nesmyslu a hrubé, temné hlouposti a bláznovství. Někteří Mne sice nechávají ještě vězeti v Mé božskosti; ale za to musím pro jejich časné výhody nechati ze Sebe dělati vše, co chtějí, a co je při tom nejhoršího: musím být naprostou nicotou! Lásku a milosrdenství smím míti jen na tak dlouho, jak jim se to líbí; potom Se však musím státi neúprosnější nežli kámen a musím Se dáti přetvořiti v nejhanebnějšího tyrana! Musím skákati s jedné soudcovské stolice na druhou a vyslovovati jeden rozsudek a zatracení za druhým; Má láska musí tedy být jen dočasná, za to Má tyranie a s ní spojený nejpřísnější soudcovský úřad má trvati věčně! Ó, ti nesmírní blázni! Má neomezená shovívavost, mírnost, pokora a věčná láska k Mým tvorům se ovšem nehodí do jejich hrabivého krámu; avšak brzy se jim všemu tomu zabrání! Jejich účty leží přede Mnou, a míra jejich skutků se až do jednoho naplnila, a čeká je odplata.

[DB 1.2.9] Kdo Mne nezná, jakým jsem, a kdo jsem, tomu by bylo lépe, aby o Mně vůbec nic nevěděl, - neboť tehdy bych ho mohl živiti ještě tam, v říši duchů; takto se však činí pro Mou pomoc nezpůsobilými, neboť usmrcují v sobě život tím, že Mne v sobě ničí a tím také usmrcují, a jsou to révy od vinného keře odloučené.

[DB 1.2.10] Toto však Já pravím nyní: Já jsem ten jediný, věčný Bůh ve Své trojjediné bytnosti jako Otec co do Své podstaty božského, jako Syn co do Své podstaty úplně lidského a jako Duch co do všeho života, působení a poznávání. Já jsem od věčnosti Láska a Moudrost o Sobě. Nikdy jsem od nikoho nic neobdržel. Vše, co tu jest, jest od Mne, a kdo má něco, má to ode mne! Jak to tedy že jsem tyran a vyhlašovatel rozsudků zatracení?! – Ó, vy pošetilci! Já vás miluji; vy Mnou pohrdáte. Já jsem váš Otec; vy ze Mne děláte kata. Kde Já žehnám, tam vy proklínáte; kde stavím, tam boříte; co vztyčuji, to ohýbáte; kde Já zasévám, tam na to vedete dusící přívaly; vy jste ve všem proti Mně. Kdybych byl, jak vy říkáte, že jsem, - věru, pravím vám, Země by již dávno nebyla, ba nebyla by dokonce ani stvořena! Protože však jsem, jaký jsem, trvá ještě vše, jakým to bylo, a jakým to bude na věky; a také vy budete, jakými chcete býti, bez Mého rozsudku zatracení, - neboť budete tím, čím se sami uděláte. Z těch však, kdo Mne berou jaký jsem, a milují Mne, jak je miluji Já, udělám, co oni chtějí, aby byla jejich svoboda a radost dokonalá na věky.

[DB 1.2.11] Mým sluhům a přisluhovačům řekni: Mé úřady nejsou žádné směnárny ani peněžní krámy! Neboť kdo Mně slouží pro peníze, neslouží Mně z lásky; kdo Mně však neslouží z lásky, toho služba jest Mně cizí, jako Já jemu musím být zcela cizí, ježto Mně neslouží z lásky; s ním jsem již doúčtoval. Jaký by to však byl věrný sluha, jenž by bez svolení jako zloděj prodával za nejvýš hanebnou cenu poklady Páně? – Iškariót Mne prodal ještě aspoň za 30 stříbrných nevěda, co se se Mnou stane; neboť byl zaslepen a prohrál. – Nyní Mne lze však již jako umučeného, usmrceného a opět vzkříšeného míti každou minutu za nejhanebnější směšné ceny. Ó, vy hanební zloději, vy vrahové, k čemu vás mám tedy přirovnati? Vy děti draka, vy plémě hadí, vy plémě zmijí! Tak Mně sloužíte, tak vás musím nalézati? Já jsem vám přece Svým milým Pavlem vzkázal, že ten, kdo slouží oltáři, má také od oltáře žíti, avšak jen za skutků lásky, která koná vše dobré; vy však nemáte skutků lásky, - proto jste lupiči a zloději a úkladní vrahové evangelia a vší pravdy. Vězte: Jaká práce, taková mzda! Lásku nelze dostati za peníze, nýbrž opět jen za lásku. Já jsem Láska Sama a nelze Mne dostati vůbec za žádnou jinou cenu nežli jen opět za lásku. Láskou jsem vás všechny vykoupil; proto žádám od vás všech opět lásku. Kdo Mně tedy chce sloužiti, nechť Mně slouží v lásce, v níž jsem za něho zemřel na kříži; a kdo chce přijíti ke Mně, nechť ke Mně přijde v Lásce, která za něho krvácela na kříži.

[DB 1.2.12] Úředníkům a pánům světa řekni bez ostychu, zcela věrně doslova, že jejich úřady nestojí výše nežli úřady Říše Mé. Každý úřad, jenž je proti úřadu Mému, zničím v brzku; běda jeho sluhům! Neboť jsem nejvyšší; Můj Zákon jest věčný, jako jsem věčný Já a zůstane jako Já věčně. Na moly, kteří chtějí Můj zákon ohlodati a ze svého bláta udělati protizákony, aby vyhladili Mé přikázání, svalí se Můj zákon s největší vahou a tíhou a zničí je, jakoby nebyli nikdy bývali. Každému, kdo se proti Mým přikázáním prohřešuje, může být odpuštěno, polepší-li se, uzná svou chybu a jí lituje, potom se obrátí ke Mně a ve Mně zůstane a Já v něm; kdo však chce Můj zákon podkopávati, toho rozdrtí, a nebude ho budoucně již na věky. Všechny světské zákony podkopávají Má přikázání, nejsou-li dány z Mé lásky muži, kteří jsou Mým Duchem poučováni. Běda tyranům, běda despotům, kteří vládnou kvůli trůnu, kvůli moci a vážnosti; neboť až přijde jejich čas nebude ani jednoho, a oni okusí moc slabých! Půda jest Má a pole jest Mé; toto praví opravdový, věčný Bůh lásky a moudrosti, a oznamuje to bláznovi pro mudrce světa. Amen. Já, Jehova, Amen.

[DB 1.3.10] Ó, s jakou radostí se budu o ně příště starati. Ó, co jsou všechny radosti a blaženosti Mých nebes pro Mne, Otce oproti radostem a blaženostem být Mými milými dětmi milován jako jediný, pravý Otec!

[DB 1.3.12] Hle, budu ti je všechny (to jest tvé přátele a bratry; pozn.vyd.orig.) jmenovati jménem: H1 L V1 T S S A A S S (výklad těchto 10 písmen jest na konci tohoto svazku; vyd.) Ať přijmou všichni Můj Otcovský pozdrav, a ještě dnes chtějí-li, budou jim brány nebes, to jest. oči jejich ducha otevřeny, a Já budu ještě dnes přebývati v jejich srdcích. Jen jedno ať ještě s vytrvalostí činí, totiž ať své tělo myjí ve studni, v níž je živá voda a ať vezmou hůl, která je zpola černá a zpola bílá; ať jí v půli zlomí a černou část ať hodí světu pod nohy a bílou část ať podrží pro sebe na znamení, že se navždy rozešli se světem a s jeho tělem.

[DB 1.3.13] To však znamená tolik, že mají vážně v sebe vejíti, zcela se poznati a pak Mně ve svém srdci věrně a pravdivě přednésti své nalezené nedostatky. Já vyhladím nečistotu z jejich srdcí a naplním je ohněm Své božské otcovské lásky. A takto očištěni ať se pak ukážou knězi zpovědí a ve zpovědi; a potom přijdu a budu s nimi konati u oltáře hostinu radosti.