Help

jakob-lorber.cc

5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 nájdení 160 - 180 z 25488

[DB 1.26.15] A hle, každé z těchto měst bylo postaveno přesně podle vzoru města Hanochu; a tak byl také v každém středu zbudován vysoký hrad podobný vysokému obydlí Hanochovu a byl obklopen náspem a příkopem. A poněvadž, lidé tehdejší neměli ještě náčiní, jako jsou krumpáče, rýče, motyky a špičáky, museli tudíž používati rukou a rozrývali zemi svými prsty jako krtkové!

[DB 1.27.1] Nebudu vzpomínati špatného nakládání, při takové stavbě, nýbrž povedu vás k věci hlavní. – Když byla ona města úplně postavena, tu přistoupilo oněch deset knížat k Hanochovi a pravilo. „Hanochu, velký, vznešený bože vší moci a síly (NB. Ačkoliv byl již slabší nežli komár a neměl již zcela žádné moci) a největší pane vší spravedlnosti. (NB. Která neměla za základ nic jiného nežli zlodějství, smilstvo, podvodnictví, všechno zlo, chlad pocitu, hadí havěť, ukrutnost, lež, lichocení a všeho druhu zločiny)! Hle, tvůj lid se stal velkým pod nejmoudřejším vedením tvé bezmezné, nepochopitelné a ještě více však zcela nezbadatelné spravedlnosti (NB., byla to opravdu bezmezná jemu zcela nepochopitelná a ještě více však zcela nezbadatelná spravedlnost) a rozšířila se v celé, daleké zemi tvé božské slávy a proto již nemůže býti přehlédnut s tohoto vysokého příbytku a kdybychom jej pustili z očí, pak by dělal co by chtěl; ano, mohl by se dokonce tak dalece pomásti, že by se místo tebe, jemuž nyní jedině přísluší klanění, dovolával a vzývati začal opět starého Boha Kainova, a tomuto starému Bohu by mohlo opět napadnouti, že by někoho z nich vyslyšel a nepřekonatelnou mocí vyzbrojil, načež by pak shromáždil kolem sebe velký lid, přepadl nás a konečně vesměs zničil. (NB. Takové obavy patří velmi dobře tak mocnému bohu!)

[DB 1.27.2] A pak bychom konečně neměli ani dostatek spravedlivých sluhů, kteří by všude šli a odebrali plody a přinesli je sem; a nakonec nás tito sluhové na cestě přelstili a nakonec by strávili sami, co jen pro tebe, ó, velký bože země co nejposlušněji zplodila!“ (NB. Tedy také bázeň z vyhladovění, začala tohoto velkého boha trýzniti?!)

[DB 1.27.4] A hle, tu pravilo oněch deset:: „Ó, přespravedlivý bože, považ co je možné a co nemožné! (NB. Nejmoudřejší, nejmocnější a nejspravedlivější bůh se musel tedy také svými sluhy dáti o možném a nemožném poučovati!) Neboť hle, předně by tebe i nás ve velkých masách přepadli a všechny nás zničili, kdybychom jen jednoho zabili a za druhé vzpomeň na onu nádobu nad Hvězdami, o níž nám Kain často vyprávěl a začne-li páchati ošklivosti, co se tu stane!“(NB. Měl tedy velký, mocný bůh přece ještě strach před starým Bohem?!)

[DB 1.27.5] A hle, tu jim pravil Hanoch: „Poslyšte tedy a vězte mou vůli, která tu mocně zní takto: Každý z vás, mých deseti nejvěrnějších sluhů, vezmi si jedno z deseti měst a panuj a vládni ve jménu mém a dávej zákony podle správného názoru a poznání a trvej přesně a přísně na jejich nejpřesnějším zachováváním! Jestliže někdo z vás byl nejvěrnější a nejhorlivější. Podle přínosu plodů vás budu poznávati! Prvý který přinese dary, jako náležitý poplatek pro mou svatou velebnost, bude také jeho prvý sklízeti chválu spravedlnosti a já od něho přijmu ono méně, jakoby to bylo mnoho; ti pozdější budou však museti přinésti mnoho, a já to přijmu, jakoby to bylo jen málo, protože z toho změřím jejich lenost a jejich jednání se dostane náležité pochvaly, anebo náležité pohany: a poslední pak bude odevzdán prvému, aby se polepšil v horlivosti ve všech spravedlivých věcech. Neboť přísná spravedlnost jest jediným základem říše, kterou máme a zcela vlastníme.

[DB 1.27.6] Toť spravedlivá a přísná vůle má, kterýž jsem váš bůh a pán, protože nemůžete a také nebudete žádného jiného míti i se všemi těmi svobodnými a služebnými poddanými. Byl sice jednou jakýsi starý Bůh, který byl také velmi mocný, dokud byl spravedlivý; ale upustil prý potom od spravedlnosti a konal dobro jak pachatelům zla tak i spravedlivým z jisté lásky, podobné našemu hnutí ke krásným ženám, a tím se uvedl úplně v záhubu a nyní již není.

[DB 1.27.7] Proto jsem na jeho místě já, jak mne vidíte; proto také dovolávání se tohoto starého Boha velmi málo prospěje, protože on již nikde a ničím není. Proto se ve všech záležitostech obracejte na mne, v němž je nyní veškerá moc a síla! Amen!

[DB 1.27.8] (NB. Takové a ještě mnohem horší líčení musím dnes o Sobě slyšeti od mnoha set tisíců, kteří svou nejtemnější rozumností – schopností všech zvířat skrze jejich ostré smysly – dosazují na Můj trůn čirý nerozum a tak se sami sobě klaní a nyní se již nenazývají „bohy“ – protože toto jméno jim zní příliš sprostě a pošetile nízce – nýbrž „filozofy nebo „světovými učenci“ a ještě všeho druhu „učenci“ a „doktoři“ Ó to nejvýš temné pokolení Mne chce dokonce nutiti, abych, chci-li býti bohem nadučencům této dokonce tak velice osvícené doby, šel napřed k ním do školy. Já však pravím, že dešťovka je rozumnější nežli oni ač má jen j e d e n smysl. Já pravím, že oni budou brzy co nejvýše vyvalovati oči a přece neuvidí více nežli krtek v v zemi a s napjatýma a velmi dlouhýma ušima neuslyší více nežli ryby ve vodě, ještě nemá žádného hlasu a také žádného sluchu.“)

[DB 1.27.12] A když se pak opět sešli v jejich pokoji, jal se Kad promlouvati ke všem řka: „Nuže, moji bratři, kteří máme ještě Kaina otcem a viděli jsme praotce Adama a pramáti Evu, kterou Hanoch nezná a neviděl, aniž kdy uvidí Adama. Hleďte Kain, náš otec, byl provinilec, jakým žádný z nás nebyl a nikdy nebude, a ježto se obrátil k Bohu Adamovu, přece mu dal tento Bůh, co chtěl.

[DB 1.27.13] Nuže, čeho tedy více potřebujeme my? My známe a na vlastní oči a uši jsme byli svědky Jeho velkých skutků; víme tedy, kde přebývá tento velký držitel moci! Učiňme také v nadbytku to, co učinil v nouzi Kain, - a buďte ujištěni, že se brzy ukáže a dokáže, kdo je vlastním pánem v zemi nížiny! Zřiďme tedy každý z nás tomuto Bohu obětní oltář a obětujme Mu tu plodiny země a moc na to nedá na sebe čekati; a potom může ten blázen Hanoch hodně dlouho čekati na poplatek jeho veličenstvu jako domnělé svatosti od nás, kteří jsme viděli Adama a Evu!“

[DB 1.27.14] A hle, když Kad ukončil svou řeč, povstal Kahrak a pravil: „Bratři, je-li tomu tak, pak máme věc vyhranou! Hleďte co se mne týče, souhlasím úplně s Kadem! Nebyli bychom věru blázny, většími nežli celý Hanoch, kdybychom ho my mocnější nekrmili k ničemu jinému nežli jen k posílení jeho bláznovství a vykrmili ho také ještě k tomu, aby se stal ještě chlípnější k souložení s našimi nejkrásnějšími ženami a kdyby mu již nechutnaly, abychom, jak všichni víte, považovali ještě za mimořádnou milost, kdy našinci nějakou přenechá!? Já myslím, že si podržíme ty nejkrásnější pro sebe! Méně krásné dáme našim sluhům; ostatní ať jsou vlastnictvím našich poddaných, a Hanoch se může za to státi krvelízalem svých vlastních dcer a ochutnávati hanbu ze své vlastní pěsti a zhubeněti jako noha kozla a jísti s telaty a píti s ptáky! A jak on učinil s naším otcem, proč bychom mu neměli nyní něco podobného učiniti my?! On si také vyhradil věci, což zapomněl učiniti otec Kain a musel prchnouti, ač byl přece jeho otec jako náš! A hleďte, jest nám pouze hloupý bratr; co by nám nyní překáželo, abychom mu splatili kletbu Kainovu?! Hleďte, to je moje mínění, výhodné pro každého z nás a co mne se týče učiním starému Bohu, jak to velmi moudře správným a působivým shledal Kad!“

[DB 1.27.15] Po řeči Kahrakově zazněl jen jednohlasný souhlas všech, načež povstal Nohad a jal se mluviti řka: „Znáte můj úřad a obor, kterému jsem byl podle se vší věrností, se vší pílí a horlivostí v čele! Otáži se však vás všech, co jsem z něho za dlouhý čas získal, dá mně jistě každý z vás tuto odpověď: Nic dále a nic více nežli nic! To jest. Pomáhal jsem největšímu podvodníku podváděti a byl jsem tedy sám podvedeným podvodníkem; musel jsem kvůli jeho licoměrnému podvodu před davem špatně žíti, veřejně si – pouze kvůli hloupému pokryteckému mínění – jako nejpřísnější pěstitel počestnosti každý veselý požitek odepříti, abych za to místo chvály a neviditelného odškodnění a náhrady za veřejné křivdy obdržel potají od jeho nepochopitelného bláznovství ještě nejhrubší výtky a všeliké pohrůžky. Vy všichni jste to měli snazší a mohli jste podle svého potěšení učiniti mnohé, co mně učiniti bylo nemožné, neboť jsem stál přímo v čele jeho právního bláznovství a musel jsem konati a přesně prováděti každé jeho nanejvýš pošetilé a ošklivění hodné přání, aby oním nuceným pokrytectvím, v němž jsem se dobře vyznal – anebo musel dobře vyznati, -obdrželo jakýsi právní nátěr, za což jsem se pak musel jako právní podvodník dáti kvůli úplné platnosti mého podvodu opět podváděti a to trojnásobně: předně Hanochem kvůli právu, za druhé sebou samým kvůli lidu a za třetí lidem a vámi všemi kvůli Hanochovi. Já myslím, že jsem vám osvětlil postačující důvod mé naprosté nespokojenosti a tím také položil k vašim nohám svou klamnou podobu. A nyní posuďte sami, zda snad nemám pravdu, kdy z vděčnosti za taková uznání sejmu ze sebe ten trojnásobný podvod a vší mocí je vrhnu na hlavu Hanochovu tím, že ho odhalím před lidem. A ať potom hledá, kam zařídí běh jeho božství a ať si pak za ním běží jako kulhavý za jelenem. A tak také já učiním, co uznal za dobré Kad a provedu co nejpřesněji radu Kahrakovu a mé dávky budou jeho očím neškodné, a pokus mých velbloudů nebude obtěžovati jeho ucho. A tak přijmu vlastnictví města mého jména.“

[DB 1.27.17] Poté povstal Huid a tón svých prsou zamířil jako blesk do shromáždění a pravil prudčeji nežli všichni ostatní řka: „Poslyšte mne dobře, bratři a synové váženého Kaina a pochopte každé mé slovo velkého významu.

[DB 1.27.18] Kdo by mohl spočítati všechny ty kapky krve, které se podle vynesení rozsudků podvedeného Nohada mýma silnýma rukama tekly ze zad a ledví chudých a slabých lidí, kteří jsou právě tak dobře jako Hanoch a my, potomci Kainovi, a to ne snad pro přestoupení nějakého přikázání anebo nějakou lenost anebo také jen pro nějakou nejnepatrnější zdánlivě trestnou příčinu, nýbrž pouze, jak všichni víte, čistě jen k jeho potěšení a kratochvíli, nevzpomínajíc onoho špatného nakládání při stavbě všech měst, - a to tak, že je mně zcela nepochopitelné, jak si tito ubožáci mohli zachovati život po tuto tak dlouhou dobu mučení. Při každém právním rozkladu nám uváděl na paměť křehkost známé nádoby nad Hvězdami a zcela zapomínal na nádobu pod zemí!

[DB 1.27.19] Ale táži se vás všech podle práva a slušnosti, zda by se nedařilo lidu lépe pod troskami nádoby nežli pod našimi ustavičnými ranami tuhých prutů, tvrdých obušků a pevných kyjů! A řekněte, co učinil pro nádobu lásky pod zemí? Já myslím, že se v ní až na bezpočetné kapky krve našich bratrů málo nalezne! A kdybychom nepřevedli lstivě vládu na sebe, - nezačal by také jistě jako bůh vší ohavnosti, dávati jednoho po druhém usmrcovati?

[DB 1.27.20] My sami jsme museli býti ukrutní, ježto jsme byli dosud jeho sluhy, abychom mu ušetřili každé podezření. Ale města jsou nyní postavena, lid jest rozdělen, moc je naše jako nové uznání starého Boha a oběť zaslíbena; čeho nám ještě více třeba? Poslouchal-li nás lid, když jsme jej týrali, nebude nám jistě nevěrným, budeme-li léčiti jemu zasazené rány moudřejšími a dobrotivějšími zákony nežli těmito zákony černé ukrutnosti. Hleďte, jsem nazýván zlým; ale položil bych zde jednu velkou otázku, kdo je vlastně horší, já, Hanoch, anebo had Kainův! Já myslím že Hanoch jest mistrem vší zloby a že had jistě asi vložil všechna svá mláďata do jeho srdce, - jinak by nebylo možné zamýšleti takové ukrutnosti od jednoho bratra k svým bratrům skrze jeho bratry bratrů!

[DB 1.27.24] Jelikož jsem s vámi všemi jinak úplně srozuměn, myslím, že tedy můj úsudek není nesprávný, jednám-li podle svého pocitu, který musel dosti dlouho jako tuhý přihlížeti ke všem ohavnostem a zločinům Hanochovým. Neboť kdo má pocit a citlivost pro bol a trýzeň, ten jej má jistě také pro dobročinění; to jsem viděl bezpočtukrát často. Proto budoucně budeme vládnouti dobročiněním. Tomu, kdo by konal zlo, staniž se podle míry jeho skutku s prominutím, že také on jest bratrem; poslušnému a dobrodinci staniž se však dobro desateronásobně. A teprve pak budiž starému Bohu přinesena důstojná oběť, které se mu zajisté zalíbí, jestliže mu přineseme opět to, co pro nás všechny Kain a Hanoch tak zločinně a lehkomyslně ztratili.“

[DB 1.27.27] A hle, tu povstal také Uvrak a pravil: „Bratři, vizte a slyšte! Všechny vaše úsudky jsou správné, pravdivé a spravedlivé; ale úsudek Hladův jest podle mého ostrého poznání zřejmě nejsprávnější. A tak jsem zcela jeho mínění až na jednu věc a tato věc má velkou důležitost, totiž: Velká, opatrná chytrost ve všem, cokoli podnikneme. Neboť hleďte: správně činiti, dobře činiti, správně a právně usuzovati, spravedlivé odplaty, jistý řád, - to jsou věci, které jsou velkým, veřejným užitkem jak pro lid, tak i pro nás všechny; a všechny tyto věci mezi námi i lidem vystačí. Ale nyní vědí také všichni svobodní občané Hanochu, že my jsme knížaty a že Hanoch jest pro tyto hlupáky pravým bohem, což si nyní žádný z nich nedá ani za tisíc ran vzíti; a více nežli všichni tito svobodní jest v tomto mylném domnění upevněn náš lid.

[DB 1.27.29] Proto lest a velká, opatrná chytrost jest nevyhnutelně nutná, chceme-li maše plány prosaditi, aby nám ta věc prospěla. Poněvadž já jsem byl ve všech věcech jeho nejtajnějším rádcem, vím také nejlépe, jak se věci mají. Proto mé neklamné mínění jest toto: Odváděti Hanochovi na oko nejméně po tři léta požadovanou daň, zatím býti s lidem zadobře, aby nám byl oddán, a pak rozumově zdatnější častěji poučovati o nicotné osobě Hanochově a o všem jeho podvodnictví a nejhrubším osobování, ukázati jim stopy starého Boha a k tomu jim učiniti ještě pochopitelným, jak od nás vše, i když to mohlo býti bezcitné, bylo založeno jen na tom, aby byli konečně z tvrdého a těžkého jha Hanochova jako bratři zachráněni a že se toto muselo státi, neboť jinak by byli všichni vesměs usmrceni.

[DB 1.27.30] Dávám vám toto své nejúplnější ujištění: Jestliže lid takto poučíme a budeme s ním zacházeti podle mínění Hladova, pak budeme v nesmírné výhodě, a já myslím, že ani starý Bůh nám tu neupře panství, budeme-li k tomu ještě chtíti dáti Mu oběť. Teprve potom jsem též jist, že Hanoch zakusí od lidu, o čem se již velmi moudře zmínili moji prozíraví a velice zkušení předešlí řečníci Huid a Hlad.

5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Náhled v mobilu Impresum