Help

jakob-lorber.cc

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 nájdení 200 - 220 z 25488

[DB 1.29.4] A hle, tak síla moudrosti z Boha učinila nyní také tvou křivou, přímou, a tak nemáš sama sebe souditi, nýbrž od nynějška prodlužuj svou životní linii v přímém směru k pravému Bohu ve vší věrnosti a spravedlnosti a častěji se poohlédni po čáře Bohem nyní napřímené, aby ses budoucně neodchyloval od přímého směru, neboť pak snadno objevíš nějaké zahnutí, abys je pak ihned vyrovnal milostí shora, která ti pak osvítí velký cíl tvého života v Říši věčné lásky a všeho života z ní.

[DB 1.29.6] Po této závěrečné řeči všichni povstali a poklonili se Farakovi a pravili: „Faraku, mudrci ze staré Boží moudrosti! Nyní poznáváme všichni tvou velkou moc a nepochopitelné poznání ve všech věcech; ač nepoznáváme jak jsi k tomu přišel, učiníme nicméně, jak shledáváš za dobré, protože vidíme, že tvá moudrost spočívá na lásce, která nenechá nikoho špatně pochoditi, chce-li ještě k tomu kráčeti po jejich libých cestách, což my nyní z tvé a podle tvé moudrosti chceme učiniti a také učiníme.

[DB 1.29.9] A když Farak podobným způsobem obrátil také snadno Hanocha, povstal Hanoch a uchopil silnou ruku Farakovu a pravil: „O, bratře, ty jsi pravdivě mluvil a dobře učinil; neboť kde žije tvor, tam lze také ještě očekávati lásku a milost shora jako u mě; jen v smrti vše přestalo. Nyní ještě vše žije, - takže se dá také ještě mnohé opět napraviti, proto chci opět zhojiti všechny rány, které byly mým národům zasazeny a to vše po tvém moudrém bratrském boku, který tu tak velkou prozíravostí dovedl odvrátiti tak velké neštěstí ode mne, zle podvedeného a tak také od ubohého podvedeného lidu.“

[DB 1.29.10] A hle, takto potom tato poněkud lepší vláda pokračovala vlnovitě více nežli pět set let dále, také ještě za synů, to jest za dětí a vnuků Hanochových jako tu byli jeho nejmladší syn Irad (prudký, jako žák Farakův, vládnoucí sto let, pak jeho nejmladší syn Mahujel (fatalista, aneb hlasatel osudu), vládnoucí též sto let, pak jeho nejmladší syn Methusael (vytyčovatel cíle a vynálezce přírody a jejich sil), vládnoucí stodeset let, a konečně téměř již zcela na mne zapomínající syn Lamech (vynálezce trestů smrti, jež byly za jeho vlády velmi běžné) vládnoucí po dvěstě let.

[DB 1.29.13] Nyní však žil ještě zcela dobře Methusael, nejstarší syn Johredův (tajemný mudřec druhu dávno již zemřelého Faraka), a jeho nejmladší bratr Hail (věrný žák Johredův a právoplatný vladař).

[DB 1.29.14] A hle, Lamech, hrubý, temný, ctižádostivý, křivopřísežný člověk, který si pro svou ctižádostivost zcela dobře vyfilozofoval, že je rovněž oprávněn vládnouti, rozlítilo se v sobě nad starým zvykem; a jelikož byl tomu také ještě obklopen rotou stejně naladěných, zlých druhů, konal jednou, právě když smrtí Methusaleovou nadešel čas nastoupení vlády Hailovy, v tomto vládychtivém ohledu, zlé poradní shromáždění, aby vypátral, co by se tu mělo učiniti, aby dosáhl jistě svého zlého účelu.

[DB 1.29.15] A hle, jeden, který slul Tatahar (to jest Krvežíznivý, také Krvavý pes), dal mu hroznou radu řka: „Jest nás počtem sedmasedmdesát, silných jako stromy, smělých jako tygři, odvážných jako lvi, a ukrutných jako hyeny, a ty však jsi mistr nás všech, myslíme tedy, že by ti nemělo býti zatěžko pořádným kyjem v ruce učiniti konec moudrosti Johredově, v lese tamto poblíž hor, kde jsme posledně honili tygry. A až nějaká žravá hyena rozdrtí svými ostrými a silnými zuby jeho kosti, pak ji můžeš z vděčnosti hoditi jako cukrovinku také ještě hocha Haila, což bude pro tyto hladové lesní dravce vítané jídlo. Potom lidu řekneme, že byli na jedné honbě na hyeny v příliš velké důvěře ve svou skrytou moudrost, tedy v šílené odvážnosti, v pohoří hyenami roztrháni a sežráni. A ježto tu pak budeš jediným právoplatným potomkem Kaina, Hanocha, Ireda. Mahujele a syna Methusaelova, kdo ti ještě upře panství a vládu?!

[DB 1.29.16] Nuže, Lamechu, co myslíš, - není tato rada, jako žádná jiná, jistě k cíli vedoucí? – jdi a jednej, my jsme ti po boku a výsledek bude nepochybný!“

[DB 1.29.17] A hle, tato rada přišla Lamechovi jako na zavolanou a ještě téhož dne hledal příležitost – a také ji pomocí hada nalezl. Zpozorovav, že Johred a Hailem kráčeli vesele do lesa, šel rychle s druhé strany s rotou svých společníků a očekával tam za hustými stromy oba bratry; a když bylo oba bratři úplně v lese, vrhl se náhle na Johreda, jednou ranou jej zabil a učinil s Hailem podle rady Tataharovy.

[DB 1.29.18] A hle, oběma se stalo to však proto, že se stali pyšní, protože jako knížecí synové zapomněli, že pravá moudrost záleží jen v největší pokoře, a že jakmile se nedbá pokory, uniká také moudrost; a jelikož takto tomu bylo u nich, nebylo jim také ani rady, ani pomoci, neměla-li tím nutně býti porušena jejich svoboda, což nemohu ani v nejmenším učiniti, neboť i ta nejnepatrnější částka svobody stojí nekonečně výše nežli veškerý přirozený a tělesný život všech živých bytostí na Zemi. Proto také ona dopuštěná moc ve válkách, když také jen kvůli svobodě vůle a svobodě skutků jediného člověka.

[DB 1.29.19] Toto budiž také tobě, Má dosti zdatná zbroj výstrahou, kdybys snad (buď potají, anebo dokonce zjevně) přeháněl před svými bratry proto, že jsem ti dal dar moudrosti. Neboť hle, kdyby ses stal necudný, anebo v nouzi kradl, anebo jakkoli, tak či onak hýřil a lumpačil, pak by v tobě tento u lidí vzácný dar zeslábl; kdybys však byl na něj pyšný, pak bych ti jej ihned vzal, nechal byl tě nahého a opuštěného v lese omylu a pak by přišly dravé šelmy aby tě sežraly, aby z tebe nezůstalo na konec nic jiného nežli špatné jméno.

[DB 1.30.2] A toto malé množství mužů se pak odebralo do Hanochu k Lamechovi, kde se jeden za všechny ujal slova řka: „Kde je les, v němž se toto stalo mladému králi a jeho moudrému bratru Johredovi, a nech nás vyhledati místo té ohavnosti, abychom snad také ještě nalezli některé smutné zbytky, anebo snad ještě ostatní stopy, které by nás přesvědčily o pravdivosti tohoto poselství, abychom tam mohli upřímně oplakávati tak veliké neštěstí a pak vyhledati hyenu, která bude míti jistě ještě krvavou tlamu, abychom ji zardousili a kyji a vrhači kamenů ubili celé její pokolení na povinné usmíření za Johreda a Haila

[DB 1.30.3] „Ano“, pravil Lamech, „správně jste se rozhodli, já jako nyní váš oprávněný král učiním to sám ve vašem středu, a můj prvý sluha Tatahar bude se svými náležitě druhy naším průvodcem!“

[DB 1.30.4] A hle, rychlé, blahovolné rozhodnutí Lamechovo se lidu líbilo a pravil: „Hleďte, hleďte a slyšte! Huhuhorah (to. jest: Ještě žije pravý král!“) Také jest moudrý a budiž naším králem!

[DB 1.30.6] A když tu vykonali své marnivé smuteční dílo a sesbírali bezcenné relikvie Johredovy a Hailovy opustili ono místo ohavnosti a vydali se naplněni trpkou zlobou do lesa v rotách po stech, v malých vzdálenostech třiceti roztažených rukou, aby vyhledali onu proklatou hyenu; a hle neukázalo se ani jediné zvíře, tím méně nějaká hyena. Proto pravili: „Proklatá šelma jistě uprchla na hory – jen odvahu! I když se také od doby Kainovy ještě nikdy žádný smrtelník neodvážil vystoupiti na hory, prorazíme nyní po prvé dráhu; neboť máme k tomu dobrou příčinu, a žádný Bůh nemůže tento krok neschváliti, protože jsme v právu proti těmto proklatým, hltavým bestiím. Proto ještě jednou odvahu, - a i kdybychom měli všichni zhynouti!“

[DB 1.30.8] A oněch tři tisíc mužů s tím bylo spokojeno a šli nezvyklým váhavým, krokem a sotva se odvažovali ohlédnouti ze závrati v pohledu s vystouplých výšin na uražené hlubiny. A hle, po tři dny hledali hyenu, avšak ani jedna se jim nechtěla ukázati, tu se rozhořčili a tloukli svými kyji na zcela příkrou stěnu, více nežli dvacet sáhů vysokou, která jim na další cestě překážela a kleli lesům a horám, které jsou příbytkem všech netvorů a požadovali ospravedlnění od lesů a skalních stěn a lili na zem hanbu její krvežíznivosti a proklínali ji až do základu a proklínali Slunce, že svítilo k takovému hanebnému činu, a tak i všem Hvězdám a měsíci, že se mohli dívati na takovou neslýchanou bohaprázdnost. A jeden z nich byl pak největší a nejsilnější a slul Meduhet (to jest Nejsilnější“). Ten se obrátil a promluvil ke zlobou vzplanulému davu krátkou, ale velmi vhodnou řeč řka:

[DB 1.30.9] „Jaký to tu nesmysl? Hleďte, rozbíjejte a roztříšťujte své kyje o tuto mrtvou, tvrdou, nepřemožitelnou stěnu a svou slinou činíte kluzkou zpáteční cestu! Až se tudy budeme vraceti domů a vstoupí nám do cesty hyeny, tygři, lvi medvědi a velcí hadi, považte, jak se budete brániti! Jestliže starý Bůh již zde postavil naší slepé, neplodné pomstě nepřemožitelnou mez, jak snadno může ještě mnohem strašnější mez postaviti na cestě zpáteční! Proto považte, že není dobře se starým Bohem se příti, neboť On by mohl dokonce i stromy a kameny oživiti, kdyby měl zvířat příliš málo, aby nás pro naší pošetilost a neposlušnost vesměs zabili a usmrtili, ježto jsme vstoupili na hory proti nejvýš přísnému přikázání Kainovu, Hanochovu a nejmoudřejšího a nejspravedlivějšího Faraka. A kdož ví, zda nad touto stěnou přebývají nějaké vyšší bytosti, o čemž koluje doposud mezi lidem jakási slabá pověst, neboť nadarmo tu tyto hory nejsou! A kdyby nás snad je j e d n a taková bytost spatřila, čím jest potom náš komáří počet proti takovému Božímu obru?! Proto se skromně obraťme, dokud je ještě den, abychom nezahynuli pod klenbou noci, která nám byla již odjakživa velkým nepřítelem – jako den soužením, avšak spojený ne zrovna s tak velkým nebezpečím jako noc. Proto učiňme všichni podle této dobře uvážené rad. Amen.“

[DB 1.30.10] A hle, když je nyní tato řeč přivedla zase k vědomí a oni se poté vzmužili a chtěli nastoupiti zpáteční cestu, tu spatřil Meduhed jakéhosi velkého muže, stojícího na výběžku skalní stěny; a mužem byl Set, syn Adamův a zástupce Ábelův, který později obdržel ode Mne skrze bratrského anděla Abela pokyn, aby se odebral s Adamem a Evou do zaslíbené země a aby tam obýval hory v dalekém pohledu někdejšího ráje, o čemž promluvím později ještě poněkud podrobněji.

[DB 1.30.11] A hle, tento Set je oslovil pevným hlasem, neboť byl ještě jedním z těch, jemuž se řeč všech tvorů nestala cizí, a pravil: „Vy hrubí a na Boha zcela zapomenuvší děti Kaina, bratrovraha! Jaký spravedlivý trest Boha Otce mého a Adama, který ještě žije, jakož i všech jeho dětí, kteří obývají výšiny, přivedl vás sem do silné náruče vašeho zániku?! Ó, vy plémě hadí, jak vypadáte?! Ó, vy hyení pokrme, řekněte, co chcete zde na tomto svatém místě! – Co zde hledáte na místě vám tak přísně zakázaném? – Odstupte odtud a padněte vesměs do tlamy vám hrozícího trestu, totiž do smrtonosné tlamy, které neujdete, nebo vás tato skalní stěna pohřbí na věky.“

[DB 1.30.15] A hle, tu se stal Set cele světlem; a oni se ulekli a horem pádem před ním utekli a tak ještě před západem Slunce dosáhli roviny a kolem půlnoci také svých příbytků, deset hodin cesty od hor vzdálených.

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Náhled v mobilu Impresum