166. - Kisjonův údiv a dobré pochopení odhalení daného Pánem. O stvoření Adama. O podstatě muže a ženy. Padlá žena a její špatný vliv na muže. Úpadek lidstva. Vtělení Páně a vykoupení.

1. Praví KISJONA: „Ó Bože, ó Bože, jaká to hlubina moudrosti! Kdo kdy slyšel něco podobného? Ano, taková odhalení může dát opravdu jen Bůh; tu je moudrost všech mudrců Země úplnou nicotností všech nicotností! Ne, toho je příliš mnoho najednou pro smrtelného ubohého hříšníka, jakým jsem tu v plné míře já!“

2. Tímto odhalením stává se mi celá Genesis jakoby tak zvaným úderem kouzelného proutku jasná a zcela dobře srozumitelná!

3. Nyní chápu co to znamená: Bůh stvořil Adama jako prvého člověka této Země z hlíny! Bůh ze Svého věčného řádu tedy chtěl, aby si duchové soudem držení v Zemi vybudovali ze Země, která je držela v zajetí a to z její snadněji tvárlivé hlíny tělo, zcela podle odpovídajícího duchovního tvaru, v němž by se mohli s mnohou svobodou pohybovat, své já a z něho opět Boha poznávat a takto se svobodně božskému řádu podřizovat, aby tím dospěli ke své praduchovní podstatě, totiž aby se stali zcela dokonalými čistými duchy jako jsou praarchandělé!

4. Ano, ano, nyní je mi najednou vše jasné! – „Žena“, praví se, „byla stvořena ze žebra Adamova“; jak to je opět jasné! Jako jsou hory jistě přiměřeně pevnější a tedy také tvrdošijnější částí Země a podle toho chovají v sobě také tvrdošijnější duchy, tak se také v prvém jakož i ve všech následujících mužích uložila jaksi“ tvrdošijnější část v kostech muže, které tvoří úplnou obdobu s horami Země.

5. Ono tvrdošijnější duchovno mužovo více smyslné, pyšné a hrdé bylo Boží moudrostí a mocí z muže vyloučeno a spodobněno v ženské, muži podobné formě, která jako z muže pocházející je s ním v živé souvztažnosti (obdobě) a tím a aktem plození je podle všemohoucí vůle Boží způsobilá k probuzení živého plodu v ní a protože je jí jakožto tvrdošijnější části mužovy uloženo větší utrpení, může svého ducha rovněž tak zdokonalit jako muž svého měkčího ducha, - Čímž se pak podle Písma také může stát a stává, že se nakonec muž a žena stanou jedno.

6. Neboť výraz, že muž a žena mají pak jedno tělo, nepraví jistě nic jiného, nežli že, ačkoliv ženina podstata je tvrdošijnější částí mužovou, stává se poměrně těžší zkouškou nakonec úplně rovna ostatně měkčí duchovní části mužově a to je to, jak se praví, že muž a žena mají jedno tělo. - Co tomu říkáš, ó Pane? Pochopil jsem tuto věc aspoň přibližně správně anebo ne?“

7. Pravím JÁ: „Zcela dobře a správně! Tak tomu je a tak by také mělo být Písmo v pravém duchu. čteno a chápáno; pak by se také dalo se všemi lidmi dobře mluvit a k jejich zcela vlastnímu dobru z nebes jednat! Ale propadlí lidé a to především ženy, klesly druhým zneužitím jejich svobodné vůle do vší smyslnosti, začaly své od satany zděděné krásnější tělo všemožně krášlit a ze svého sobectví se staly zpupné, pyšné a vzpurné a tím přinutily měkčího muže vběhnout do jejich osidel a on musel, aby byl ženami vyslyšen, začít zcela ochotně a jako poddaný tančit podle jejich panovačné píšťalky a nakonec nacházel zvláštní zalíbení v tom, když byl pravou satanskou lstí žen notně opředen.

8. Tím se však také vyhostil ze všech v něm klíčících nebes, stal se temný, chlípný, sobecký, ješitný a panovačný a tedy i s ženou čistě ďábelský.

9. Čas od času sice tiše napomínal muže jeho duch probouzením lásky k životu, aby četl Písmo a uvažovalo velkých dílech Božích! Toto také mnozí činili, když se byli napřed více méně z tenat žen osvobodili. Ale to zrovna mnoho nepomohlo; neboť Písmu již nerozuměli a jelikož se sami stali žensky hmotnými, brali hned hmotný smysl litery za bernou minci a tak učinili ze Slova Božího ohavnost a z chrámu Božího hotovou peleš lotrovskou!

10. Pravím tobě a vám všem: Došlo to nyní již tak daleko, že by všichni lidé byli úplně ztraceni, kdybych nebyl přišel Já, Pán Sám do tohoto světa, abych vás vysvobodil ze jha satana a jeho věčné záhuby; a Já Sám budu muset učinit, to nejkrajnější, abych z počátku pozdvihl aspoň nejmenší část lidstva do pravého světla nebes.“