22. - Nikodém stále ještě nemůže nalézti božského Syna člověka; Pán ho proto odkáže k Janovi. V mysli Nikodémově konečně svítá. „Poslouchej hlas svého srdce!“ Hodnota lásky. Pán žádá Nikodéma o malou službu; Nikodémova vyznání lásky dosud Neznámému.

1. Praví NIKODÉM: „Nyní je mi vše až na jedno jasné; avšak to jedno stále ještě chybí a toto jedno je právě ten mimořádný Syn člověka Sám, bez Něhož ovšem celá Tvoje přemoudrá řeč i se všemi těmi nádhernými úvahami padá v bezedné nic! Co je mi platná víra anebo nejlepší a nejpevnější vůle věřit v Syna člověka, není-li tu Syn člověka Sám? Ze vzduchu anebo z pouhé ideje si nelze utvořit Syna člověka. Řekni mi tedy, kde najdu tohoto věčného Syna Božího a bud ujištěn, že Mu půjdu s úplnou důvěrou vstříc!“

2. Pravím JÁ: „Kdybych toto v tobě neviděl, nebyl bys nyní ode Mne obdržel takové poučení! Ale ty jsi přišel ke Mně v noci a nikoli ve dne, ač jsi mnoho o Mých skutcích slyšel a mnoho jich viděl! Jelikož jsi však přišel ke Mně v přirozené noci, jakož i jí odpovídající noci tvé duše, pak je také velmi pochopitelné, že nemáš ještě jasno o „Synu člověka“!

3. Pravím tobě: Hledá-li někdo Syna člověka v době noční, ježto se ostýchá učinit něco takového za dne přede všemi lidmi, aby u nich nepřišel do špatné pověsti, ten ovšem nenajde co hledá. Neboť jako nejmoudřejší z Židů zajisté asi víš, že noc, ať už je jakákoliv, je nejméně vhodná k hledání a nalezení. - Kdo tedy hledá Syna člověka, musí Ho hledat ve dne a nikoli v noci; pak Se již dá nalézt.

4. Jen tolik ti pravím: Jdi k Janovi, který nyní křtí u Enonu poblíž Salimu, protože je tam voda; ten ti řekne, zda prvorozený Syn Boží tu již je či ne! Tam Ho poznáš!“

5. Praví NIKODÉM: „Ach, ach, milý Mistře, to půjde těžko! Jsem každodenně velmi zaneprázdněn a nemohu se tak snadno uvolnit! Považ, v městě a nejbližším okolí žije - i s cizinci přes 800.000 lidí, o něž se musím jako jejich představený mnoho a mnoho starat; vedle toho čekají pak na mne ještě denní záležitosti chrámové, které nemohu nikdy odkládat. Nedostane-li se mi tedy té milosti zde v Jerusalemě, budu se jí bohužel muset zříci! Hle, k tomuto podniku potřebuji nejméně 3 plné dny a to by bylo při mém povolání tolik, jako pro jiného tři roky.

6. Musíš mi proto již prominout, že nemohu Tvou radu uposlechnout. Kdybys však přišel snad zase se Svými učedníky do Jerusalema, pak přijď ke mně a já vás dobře pohostím! Ve mně naleznete všichni vždy upřímného přítele a příznivce. Můj dům, který je tak veliký, že může hostit na tisíc lidí, stojí na náměstí Davidově uvnitř brány Šalomounovy, zvané též „Zlatá brána“; kdykoliv přijdeš, bude Ti dán k volnému použití. Cokoliv je v mé moci, bude ti vždy ochotno sloužit! Budeš-li cokoliv potřebovat, požádej o to a já Ti to zaopatřím!

7. Neboť věz, ve mně se udála veliká změna! Já Tě miluji, milý Mistře, více nežli vše, co mi kdy bylo drahé a tato láska mi jaksi praví: „Ty Sám jsi právě Ten, kvůli Němuž jsi mne odkázal do Enonu k Janovi. Snad tomu ani tak není, jak to v sobě cítím; ale buď jak buď, já Tě již miluji z celého srdce, neboť v Tobě poznávám velkého Mistra ryze božské moudrosti. I když mě Tvé skutky, které před Tebou nikdo nedokázal, naplnily nejhlubším údivem, přece jen to byla, milý Mistře, Tvá veliká moudrost, která mě v mém srdci ještě více zaujala pro Tebe. Já Tě miluji! Pověz mi však, vyslovuje mé srdce správné svědectví o Tobě?“

8. Pravím JÁ: „Měj ještě krátkou dobu strpení a bude ti vše jasné! Zakrátko přijdu opět k tobě a budu tvým hostem; pak se dovíš vše!

9. Poslouchej však hlas svého srdce, to ti v jednom okamžiku více poví, nežli všech pět knih Mojžíšových a všichni proroci! Neboť věz, v člověku není nic pravdivého nežli jedině láska! Proto ji se drž a budeš chodit ve dne! - Nyní však o něčem jiném!

10. Já Se nyní vydám do země Judské, abych tam zvěstoval Království Boží. Ty však jsi nad touto zemí ustanoven. Dej Mi a to ne kvůli Mně, nýbrž kvůli Mým učedníkům propustku, jaká je podle římského zákona obvyklá mezi Židy, aby neměli u celnic a mýt obtíže! Děti jsou sice volné, ale musí mít jako takové ověření. Bylo by Mi sice snadné projít všude volně a nerušeně s legiony; ale nechci být nikomu k pohoršení a proto se podrobuji římskému zákonu. Proto buď tak laskav a opatři Mi propustku!“

11. Praví NIKODÉM: „Hned ji, milý Mistře, dostaneš! Já sám ji napíši a za hodinu Ti ji přinesu; neboť do mého domu není odtud příliš daleko.“

12. Nikodém pospíchá nyní domů a již za půl hodiny přináší žádanou propustku. Když jsme měli propustku na kousku pergamenu v rukou, žehnal jsem v srdci šlechetnému Nikodémovi. Poté se slzami v očích odcházel a znovu Mne prosil, abych při opětném příchodu do Jerusalema použil jeho domu, což jsem mu také slíbil. Doporučil jsem mu však, aby udržoval chrám v čistotě, což Mi také slíbil. A tak jsme se ráno rozloučili.