Jan 3,25. Vznikla pak hádka učedníků Janových s (přišedšími tam) Židy o očišťování (to je o Mém křtu vodou vzhledem ke svědectví Janovu).

7. I vznikla brzy sporná otázka o očišťování Janově a o Mém křtu; neboť učedníci Janovi nechápali, že i Já jsem křtil vodou, neboť slyšeli od Jana svědectví, podle něhož Já nebudu křtít vodou nýbrž Duchem svatým. Mnozí Židé, kteří byli nyní již Mými učedníky, tvrdili řkouce, že Můj křest je pravý křest; neboť ačkoliv křtím vodou jako Jan, je Můj křest jedině platný, neboť Já křtím nejen vodou přírodní, nýbrž zároveň také vodou Ducha Božího a dávám pokřtěným zřejmou moc slouti dětmi Božími!

Jan 3,26. A přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, Ten Jenž byl u tebe za Jordánem, Jemuž jsi vydal svědectví (že bude křtít Duchem svatým), křtí nyní také (vodou) a všichni se hrnou k Němu!“

8. Po takovém rokování šli pak učedníci Janovi se Židy k Janovi a pravili: „Poslyš , mistře! – Hle, Týž Muž, Jenž byl z tebe za Jordánem, o Němž jsi vydal svědectví, že bude křtít Duchem svatým, křtí nyní nedaleko odtud také jako ty vodou! Jak na to máme pohlížet a jak tomu máme rozumět? Je Tento Křtitel Týž, o Němž jsi vydal to velké svědectví?“