Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 24 Velké evangelium Janovo, Kniha 1

24. - Nejjasnější, největší a poslední svědectví Jana Křtitele o Pánu. Kdo je nevěstou a kdo ženichem. Janova pokora. Tajemství Boha jako Otce a Syna. Podmínka k věčnému životu: víra v Syna.

Jan 3,27. Jan však odpověděl a řekl: „Člověk nemůže si nic vzít, není-li mu to dáno z nebe

1. JAN se pak vzchopí a praví svým žákům: „Poslyšte, podle mého soudu je to takto: Člověk si nemůže nic vzít, zvláště ve věcech ducha, není-li mu to předem dáno z nebes! Ten vzácný Člověk, Jenž Se dal za Jordánem ode mě pokřtít, nad Nímž jsem viděl snášeti se z nebes v podobě světlého obláčku Ducha tak tiše, jako když se holubice snáší na své hnízdo a jemuž jsem dal svědectví, nebyl by Si mohl jako pouhý člověk vzít co má; leč On je více nežli pouhý člověk a zdá se, že má moc, že Si může Sám vzít z nebes a to co vzal podržet, anebo dáti komu chce! A já myslím, že my všichni co máme obdrželi jsme z Jeho milosti a pak je nemožné, abychom Mu předepisovali co a jak má konat! On dává – my však od Něho jen přijímáme. On má v ruce věječku (lopatu na čištění obilí); On zamete Svůj mlat jak Sám chce a shromáždí pšenici do stodoly, plevy však spálí věčným ohněm a z popele udělá co bude chtít.

Jan 3,28. Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: „Já nejsem Kristus, nýbrž jsem vyslán před Ním.

2. Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl před knězi a levity, kteří přišli je mně z Jeruzaléma, že já nejsem Kristus, nýbrž že jsem jen vyslán před Ním. Jak bych se pak mohl pozastavovat nad tím, co koná Ten, jenž má v ruce Svou vlastní věječku? Ať Si čistí Svůj mlat jak Sám chce, my mu nemůžeme žádný zákon dávat! Neboť pole (svět) je jeho, tedy též pšenice) (děti Boží) i plevy (děti světa aneb ďábla) a jeho je stodola (nebe) a Jeho oheň (peklo). Jež nikdy neuhasíná.

Jan 3,29. Kdo má nevěstu. Je ženich (Pán); ženichův přítel však stojí a naslouchá mu a raduje se velice z hlasu ženichova. Tato má radost se nyní naplnila.

3. Kdo má nevěstu (moudrost nebes), ten je pravým ženichem; přítel ženichův však stojí a naslouchá mu a velice se raduje z hlasu ženichova! A hleďte, tato radost je nyní na mně splněna! Když však přijde Pán Sám, pak je úřad posla skončen! Neboť posel má jedině ohlásit příchod Páně; je-li tu Pán, netřeba již posla!

Jan 3,30. On musí růsti, já však menšiti se.

4. Proto se musím nyní menšit; On však musí růsti u lidí této Země! Vy jste byli vždy mými učedníky od té doby, co jsem k vám přišel jako vyslaný posel; kdo z vás kdy slyšel z mých úst, že bych se tím byl chlubil? Vždyť jsem ponechával slávu Tomu, Komu právem náleží. Když jsem svědčil, že nejsem hoden rozvázat Mu řemínek u obuvi, pak jsem se zajisté nepovyšoval, nýbrž vzdával jedině jemu všechnu čest, kterou slepota lidí chtěla prokazovat mně; a proto pravím ještě jednou: Nyní je mé poslání skončeno! Přichází-li Pán Sám, netřeba již předchůdce; proto se musí nyní posel (tělo) menšit a On jako Pán (Duch) musí nad všechno tělo vzrůstat! Je velký rozdíl mezi poslem a Tím, kdo posla posílá z nejvýš vlastní moci kam chce.

Jan 3,31. Kdo shůry přichází je nadevšecky. Kdo ze země jest, je zemský (a mluví pozemsky). Kdo však z nebe přichází je nadevšecky.

5. Ten, Jenž má moc dávat zákony, je nahoře; a ten kdo musí poslouchat, je dole. – Nikdo však nemůže být nahoře kdo sem nepřišel shora. Kdo však přichází opravdu shora, je nadevšecky. Kdo je ze nemůže být nikdy shora, nýbrž vždy jen ze země a nemůže mluvit o ničem leč o zemi. Kdo však přichází z nebe, je nadevšecky; neboť je to Pán a může tudíž dělat co chce a může křtít vodou, ohněm i duchem, vše je Jeho!

6. Já však myslím, že On Sám nicméně nekřtí vodou, nýbrž jen ohněm Ducha; jeho učedníci budou však křtít lidi napřed mým způsobem, to jest všechny ty, kteří nebyli pokřtěni vodou ode mne. - Křest vodou však nic člověku neprospěje, nebude-li poté pokřtěn Duchem Božím.“

Jan 3,32. A svědčí o tom co viděl a slyšel; ale svědectví jeho téměř nikdo nechce přijmout.

7. Voda nesvědčí o ničem jiném nežli jen o vodě a očišťuje kůži od špíny země. Duch Boží však, kterým může křtít jedině Pán, protože Boží Duch je Jeho Duch, svědčí o Bohu a o tom, co jedině On vždy v Bohu zří a slyší!

8. Leč bohužel nyní téměř ještě nikdo nepřijímá toto svaté svědectví! Neboť bláto je bláto a nemůže přijmout Ducha, leč by prošlo dříve ohněm a stalo se tu rovněž duchem; neboť pravý oheň stráví všechno až na Ducha, jenž sám je mocný oheň. Proto také křest Duchem Páně mnohé zničí a proto se budou mnozí obávat jej přijmout.

Jan 3,33. Kdo však také přijímá, pečetí je (v sobě), že Bůh vpravdě je (ovšem v tom, který Mu vydal svědectví křtem Duchem Božím).

9. Kdo však přijme tento křest a v něm to svaté svědectví, ten zpečeťuje v sobě před světem, že Ten, jenž ho pokřtil Duchem, je Sám opravdu Bůh, jenž jedině může dát život věčný. Říkáte si nyní v sobě: „Pročpak zpečeťovat v sobě svědectví nebes o Bohu dané Bohem?“ Já jsem vám řekl: Bláto je a zůstane blátem a Duch je a zůstane Duchem; dostane-li však pozemský člověk, jenž je od základu z bláta, do svého bláta Ducha, zůstane mu tento Duch, když jej v sobě t.j. ve svém srdci dobře neopatruje?

10. Či je nějaká určitá míra, podle níž by byl Duch rozdělován tak, aby každý věděl, kolik toho ducha dostal? Není-li však taková míra určena, pak musí pozemský člověk z bláta oznámit ve svém srdci míru přijatému Duchu; a když se Duch v této míře odebral k trvalému klidu a v tomto klidu naplnil tu novou míru, pak také teprve člověk z bláta v sobě samém poznává, kolik Ducha obdržel!

11. Co by vám však prospělo, kdybyste u moře čerpali vodu do děravého sudu? Můžete kdy říci a poznati, že jste z nezměrného pro vás moře načerpali tolik a tolik vody? Je-li však sud dobře utěsněn, budete pak také moci změřit kolik mořské vody v sudu máte! Mořská voda je však veskrze stejná; ať už je jí mnoho či málo. Moře samo je tedy skrz naskrz mořem á kdo čerpá kdekoliv z moře ať mnoho či málo, čerpá pravou vodu mořskou a teprve pak zjišťuje míru.

Jan 3,34. Neboť Ten, jehož Bůh poslal, mluví slovo Boží. Bůh však dává Svého Ducha (Tomu Koho posílá) ne podle míry (jako člověku), nýbrž ve vší jeho plnosti.

12. Právě tak je tomu také s Tím, jenž přišel od Boha, aby svědčil o Bohu a mluvil čisté slovo Boží. On Sám je to bezměrné moře (Duch Boží). Dává-li tedy někomu Svého Ducha, nedává Ho podle nekonečné míry, která může být jedině v Bohu v nekonečné hojnosti, nýbrž podle míry, která je v člověku. Chce-li však člověk obdržet Ducha, nesmí být jeho vlastní míra poškozena a zůstávat otevřena, nýbrž tato míra musí být dobře utěsněna a dobře zapečetěna!

13. Ten však, u Něhož jste byli a se dotazovali zda je Kristus, obdržel, ač vnějšně sice také Syn člověka, Ducha Božího ne podle míry člověka, nýbrž podle nekonečné míry Boha Samého už od věčnosti; neboť On Sám je to nezměrné moře Ducha Božího v Sobě! Jeho Láska je Jeho Otec od věčnosti a tato Láska není mimo viditelného Syna člověka, nýbrž v Něm Samém, Jenž je Oheň, Plamen a Světlo od věčnosti v Otci a z Otce.

Jan 3,35. „Otec miluje Syna a všechno Mu dal do ruky.“

14. Tento milý Otec převelice však miluje Svého věčného Syna a všechna moc a síla spočívá v rukou Synových a vše co podle spravedlivé míry máme, načerpali jsme z Jeho nezměrné hojnosti. On Sám je ze Svého vlastního Slova nyní jako člověk z těla a krve mezi námi a Jeho Slovo je Bůh, Duch a tělo, které nazýváme „Synem“. Ten Syn je však podle toho také v Sobě Život všeho života věčně.

Jan 3,36. „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo však nevěří Synu, neuzří život, nýbrž hněv Boží zůstává na něm!“

15. Kdo tedy přijímá Syna a věří v Něho, má život věčný již v sobě; neboť jako je Bůh Sám v každém Slově Jeho vlastní nejdokonalejší věčný život, tak je Bůh také v každém člověku, jenž přijme a podrží Jeho Slovo plné Života. Kdo však naopak nepřijme Slovo Boží z úst Syna, nevěří tedy Synu, ten nedostane a ani nemůže dostat Život, aniž jej uvidět a v sobě podtít a hněv Boží - kterýž je soudem věcí nemajících Života kromě života věčně neměnitelného zákona musu - bude na něm spočívat tak dlouho, dokud neuvěří v Syna.

16. Já, Jan, jsem toto nyní mluvil k vám a dal jsem vám všem právoplatné svědectví. Očistil jsem vás od špíny země svýma vlastníma rukama. Jděte nyní, přijměte Jeho Slovo, aby se vám dostalo křtu Jeho Duchem; neboť bez něho je všechna má námaha s vámi bez užitku a ceny! Rád bych také sám k Němu šel! On to však nechce a zjevuje mi mým duchem abych zůstal, protože jsem dostal již v duchu to, co vám ještě chybí.“

17. Toto je poslední a největší svědectví Janovo o Mně a nepotřebuje další vysvětlení, nebo se vysvětluje samo v sobě a ze sebe.

18. Důvod však, proč není v evangeliu podáno tak úplně, zůstává stále týž: protože předně tehdy bylo nutno psáti tak, že se zaznamenávaly jen věci hlavní, kdežto vše ostatní, co probudilý duch může beztoho sám od sebe snadno nalézt, bylo vynecháváno; za druhé však proto, aby to živoucně svaté ve Slově nebylo znečištěno a znesvěceno. A proto je každý takový verš náležitě pevně zaobalené símě, v němž je ukryt zárodek k nekonečnému životu a k jeho nikdy nezměřitelné náplni moudrosti.

Kapitola 24 Náhled v mobilu Impresum