37. - Uzdravená Veronika děkuje Pánu.

1. Když byl toto setník uslyšel z Mých úst, převelice se zaradoval a rozveselil a vyslal do svého domu ihned jednoho ze svých nižších sluhů. A tento sluha zastihl dceru sice na lůžku, ale tak úplně zdravou, že vypadajíc a jsouc také zcela svěží, veselá a zdravá, chtěla opustit lůžko; jen její matka ji od toho zdržovala, protože myslela, že toto náhlé ozdravění je nepochybně poslední vzplanutí životních sil, po němž pak následuje rovněž tak náhlá úplná ochablost veškerých životních sil a tím také jistá smrt.

2. Ale nižší sluha vyprávěl matce o rovněž tak náhlém uzdravení syna židovského hospodského a kterak je tento syn nyní zcela silný a zdravý a že týž zázračně mocný Lékař, který uzdravil bez veškerého léku jedině Svým slovem syna hospodského, uzdravil po víry plné prosbě setníkově před několika málo okamžiky též Svým nepochopitelně mocným slovem dceru ze všeho jejího utrpení.

3. Nechť tomu matka uvěří, nechá úplně zdravou dceru opustit lůžko a ihned ji přivede k židovskému hospodskému, kde právě mešká s mnohými svými druhy onen zázračný lékař a též setník. Dcera tam má pro své ještě větší posílení požít víno a také pokrm.

4. Po této rozmluvě dovolila matka Veronice opustit lůžko.

5. Veronika to bleskurychle učinila a pokud možno se pěkně ustrojila; neboť chtěla se přede Mnou objevit tak čistá a ozdobená, jako kdyby měla přijít k nějakému králi.

6. Nyní, když se byla zcela oblékla a ozdobila, vzala s sebou také nejkrásnější zlatý pohár, aby Mne jím poctila.

7. Tak tedy také přišla doprovázena matkou a nižším služebníkem k nám a prvá otázka Veroniky byla: „Kde je můj Spasitel, můj Bůh a můj Pán?“

8. Pravil jsem JÁ: „Já jím jsem; pojď sem a posilni své srdce vínem a chlebem, což jsem dal na tento stůl z nebes!“

9. Když to byla Veronika ode Mne uslyšela, padla. přede Mnou na kolena a pravila: „Ó, můj dobrý, milý a božský Spasiteli, jak mám já, ubohá, hříšná pohanka děkovat Tobě za Tvou, mně prokázanou převelikou a nikdy nezaslouženou milost, aby můj dík mohl být milý Tvému božskému srdci?“

10. Pravil jsem JÁ: „Vstaň jen a posad se ke Mně a pij a jez neboť tím se ještě více posílí tvé srdce a tvá duše -; pak si ve vší lásce a něžnosti nebes promluvíme o způsobu díku jedině Mně milému.“

11. Poté povstala nyní nadmíru krásná Veronika. postavila přede Mne zlatý pohár a Pravila všechna dojata a přitom však s pravou římskou vážností: „O, Nejvznešenější všech vznešených, Pane všech pánů, Králi všech králů, Bože všech bohů, nepohrdni tímto Mým klenotem! já vím a cítím v duši, že je Tebe příliš nehoden; ale považ, že Ti jej dává Tebe milující a jen Tebou uzdravené srdce a proto jím nepohrdni!“

12. Pravil jsem JÁ: „Ano, co se Mi podává z takového srdce, to také přijímám a budu nyní z tohoto kalicha pít víno; a tu máš pak Můj pohár, z něhož jsem pil Já a pij z něho víno ty!“

13. Tu Veronika vzala Můj jen hliněný pohár, napila se z něho a poté pravila: „Ó, o kolik království je tento pohár cennější nežli pohár, který jsem se opovážila já Tobě zasvětit; neboť nyní, když jsem se napila z tohoto poháru, cítím, že jsem pila nejen nejsilnější víno pro tělo, nýbrž že jsem pila také sílu věčného života své duše!

14. Ó, pijte tedy se mnou z tohoto poháru všichni, kteří ještě pochybujete o věčném životě své duše a budete posíleni pro život věčný!“

15. A Veronika naplnila pohár a podala jej otci, jenž dosud neokusil naše víno a on jej úplně vyprázdnil; poté pohár políbil a postavil jej děkuje Mně, opět před dceru.

16. Setník se nemohl dost vynadivit mimořádné dobrotě vína a pravil také, že nyní začíná pozorovat, že má duši, která v sobě cítí věčné další trvání života a že se z toho v nejvyšší míře raduje. Poté pili také jeho žena, jeho nižší sluhové a nakonec řecký pohanský hospodský.

17. Když byl řecký hospodský ochutnal víno, ihned se tázal židovského hospodského řka: „Odkud jsi vzal toto víno? Neboť co jsem živ a nyní sám hospodským, takové víno jsem nikdy neokusil! Mám pro vzácnější hosty, přejí-li si to, ve sklepě přece také zcela dobrá vína a již častěji jsem ti s nimi vypomohl a můžeš říci, že jsem ti neposloužil nikdy ničím špatným. Ale takovéto víno jsem neměl nikdy! Odkud jsi je vzal? Řekni mi to, abych si takové víno také opatřil!“

18. Pravil židovský hospodský: „Příteli, to ti bude těžko možné; neboť takové víno na celé Zemi neroste! Copak jsi neslyšel, co pravil velký zázračný Spasitel dceři našeho spravedlivého setníka o tom, odkud přišlo toho víno? Hle, z nebes Božích, ale ne snad od vašeho smyšleného boha Bakcha, nýbrž z nebes našeho jednoho a jedině pravého Boha, Jehož vyslancem je zcela určitě a jistě právě tento vznešený zázračný Spasitel! Tak a ne jinak je tomu a bude ti těžko opatřit si víno za peníze z tohoto kraje!“

19. Pravil řecký hospodský: „Jakpak jsi ty tedy k němu přišel?“

20. Pravil židovský hospodský: „Neptej se mě, nýbrž velkého Mistra, kterému jsou, jak se zdá, všechny věci možné a o kterém nyní také věřím to, co vyslovili setník a jeho dcera. S Mistrem tedy promluv; neboť já jako slabý člověk plný ještě duchovní slepoty a pošetilosti nic nevím a ničemu nerozumím!“

21. Poté se řecký hospodský odmlčel.