112. - Budoucí proměna světů hmotných v duchovní. Boží děti o Boží tvorové.

1. (PÁN :) „Co se však děje anebo přece aspoň spolehlivě se státi může podle rozumu lidí se starým okovem, to se jednou také stane se Zemí, jakož i se všemi jinými světovými tělesy, ano i s Pracentrálními slunci a budou z nich pak úplně duchovní světová tělesa pro chování a pobyt blažených duchů.

2. Ale taková světová tělesa nebudou pak obydlena jen zevně, nýbrž mnohem spíše vnitřně ve všech svých dřívějším organicko materiálním tvarům přiměřeně podobných vnitřních chrámech života.

3. Tu se teprve budou lidé jako dokonalí duchové co nejdokonaleji seznamovat s vnitřním složením Světů kdysi je nosících a ve vší radostnosti se nebudou moci ani dost vynadivit jejich nadmíru obdivuhodně složitému vnitřnímu organickému zařízení od nejmenších do největších ústrojů.

4. Malé Planety o sobě beze světla, jako tato Země, její Měsíc, tak zvaná Venuše, Merkur, Mars, Jupiter a Saturn a ještě několik podobných Planet, které náležejí tomuto Slunci i s mnohými vlasaticemi - které se stanou později také Planetami nosícími lidské bytosti dílem dočasným spojením s nějakou Planetou lidi již nosící a dílem v jejich uzrálém planetárním já - , všechny tyto Planety dojdou podle vašich pojmů po nepředstavitelně mnohých pozemských letech svého rozkladu ve Slunci!

5. Slunce a jeho přemnohé Družky dojdou svého rozkladu v jejich zvláštním Ústředním slunci, tato Ústřední slunce, která jsou schopna již nadmíru vysokého stáří a kterým jeden eon (decilion decilionů) pozemských let je právě to, co je této Zemi jeden rok, dojdou svého rozkladu v Centrálních sluncích oblastí slunečních, která ovšem ve všech svých poměrech jsoucna jsou - abychom mluvili podle způsobu arabského - milionkrát miliononásobně větší nežli jejich předchozí Slunce. Tato Centrální slunce slunečních oblastí dojdou opět svého konečného rozkladu v Centrálních přiměřeně větších Sluncích slunečních vesmírů a tato Slunce konečně v jediném Pracentrálním slunci, jehož tělesná velikost je pro vaše pojmy opravdu nezměrná.

6. Avšak kde potom toto Slunce dojde svého konečného rozkladu? V ohni Mé vůle a z tohoto konečného rozkladu se pak vrátí všechna světová tělesa, ale duchovně do svých dřívějších řádů a služebních výkonů a budou pak duchovně věčně ve vší nádheře a velikosti a podivuhodnosti trvat dále.

7. Nesmíte si ovšem čas představovat snad tak, jakoby se vše to snad odehrálo již zítra anebo pozítří, nýbrž vezmete-li za každé zrnko písku v rozsahu celé Země dobu jednoho pozemského roku, stačilo by to sotva pro údobí hmotného trvání Země. Tu se netřeba ani zmiňovat o mnohem delším trvání Slunce a ještě ovšem méně o trvání jednoho z prvých Centrálních sluncí slunečních oblastí a tím méně ještě dokonce o nikdy vám nevypočítatelném trvání Centrálních sluncí slunečních vesmírů a dokonce nějakého Pracentrálního slunce - a to také proto tím méně, o jak dlouho budou Slunce ze sebe vždy ještě rodit nová světová tělesa, Centrální slunce také stále ještě Planetární slunce a Pracentrální slunce vždy ještě celé roje všelikých Sluncí.

8. Ale přes toto pro vás nezměrné trvání velkých světových těles přece se jednou jejich čas ukončí a tím bude opět odbyto a uzavřeno jedno tvůrčí období, načež se pak v nekonečně rozsáhlé oblasti tvůrčího prostoru přikročí ke stvoření novému, na kterém, jakož i na nesčetných ještě nově následujících stvořeních budete mít také vy svůj podíl působnosti, jsouce obdařováni stále větší všemohoucností - avšak jen jako Mé pravé děti!

9. Neboť kdo nedosáhne na předepsané cestě Božího dětství, ten bude sice jako dokonalý, rozumný a vždy blažený tvor na své duchovní Zemi zůstávat, žít, jednat a kráčet a bude dokonce jiné sousední duchovní světy navštěvovat - ano bude moci projít svůj celý slupkový glob! -, ale mimo něj navěky nepřijde a také nezahoří živoucně činnou touhou po něčem vyšším.

10. Ale Mé děti budou stále u Mne a se Mnou jako z jednoho srdce myslet, cítit, chtít a jednat! V tom bude nekonečně velký rozdíl mezi Mými pravými dětmi a intelektem a rozumem nadanými blaženými tvory. Proto tedy hleďte, abyste jednou byli uznáni za schopné a hodné být Mými dětmi.“