71. - Osud zhmotnělé duše na onom světe.

1. (PÁN :) „Je-li však tomu tak, co potom prospívá duši, kdyby pro tělesného člověka získala všechny poklady Země a ponořila se tedy do těla a do jeho sprosté zvířecké žádostivosti, avšak ve své duchovní sféře by pak utrpěla škodu a ztratila realitu pravého života?! Odkud potom vezme na onom světě něco, aby se potom stala opravdové něco, stala-li se nicotou hmoty sama nicotou?!

2. Ano, příteli, kdo má, tomu je každý dar ziskem, takže má potom vždy ještě více! Ale zcela jinak je tomu s tím, co o sobě nic není a nic nemá! Jak se tedy má dát něco tomu, co se předtím dalo chytit a zničit lží?!

3. Či můžeš vpravit tekutinu do nádoby, která je pouze v tvé ideji a jinak nikde jinde, anebo do nádoby, která tu sice je, ale má na všechny strany tolik děr, že by se daly sotva spočítat?! Podrží snad i jen jedinou kapku?!

4. Ach, kdyby byla hmota o sobě jakou je, trvalá a neměnitelná realita (skutečnost) - což však je nemožné - byla by jako taková co jest pravdou a kdo by ji získal a ji vlastnil, byl by pak ve vlastnictví pravdy; a kdyby duše přešla do hmoty, stala by se opravdovou a trvalou realitou!

5. Protože však hmota je jen soudem duchovna, kterýž nemůže a nesmí trvat, leč jen tak dlouho, pokud se v něm shromažďuje duchovní praživel, sebe poznává a pak při určitém přiměřeném nabytí síly rozloží hmotu kolem sebe a promění v příslušné duchovno, musí tedy světská a zhmotnělá duše sdílet nakonec osud hmoty.

6. Rozkládá-li se hmota, děje se to také s duší. Rozkládá se, aspoň většinou, v substanciální psychoéterické atomy prasíly a vlastní duši po odpadnutí těla nezbývá přitom nic jiného nežli snad ten či onen základní typ zvířecí kostry beze světla a často téměř úplně bez života, jenž nemá ani nejmenší podobu s bytostí lidskou.

7. Taková duše je pak ve stavu, který praarciotcové nadaní duchovním zrakem nazvali a také velmi pravdivě a správně označili She oul a (peklo = žízeň po životě).

8. Podle toho je tedy také celá Země a krátce vše, cokoli jsi jen s to svými hmotnými smysly vnímat, pravá Sheoula. Je to pro duši, která je anebo spíše se má stát duchem, smrt; neboť kdokoli přestal být jako to co byl, je také jako to co byl, úplně mrtvý.

9. Také duše je pak po odpadnutí těla mrtva, jestliže z předem popsaných důvodů téměř úplně ztratila to své lidsky podstatné a zbyla z ní nejvýš zvířecí kostra. Musí opět uplynout tobě nepředstavitelná časová údobí, nežli se taková do veškeré hmoty ponořivší se duše stane bytostí podobnou člověku a dlouho to potrvá, nežli se z takovéto duše stane úplný člověk!

10. Ty si nyní ovšem pomyslíš, že u Boha musí být také toto vše v jediném okamžiku možné. Já ti však na to pravím, že u Boha jsou ovšem všechny věci možné. Chce-li Bůh mít loutky a automaty, stačí jediný okamžik pro to, aby jimi naplnil celý viditelný prostor!

11. Ale všechny tyto bytosti nebudou mít žádnou vlastní a svobodnou vůli a žádný vlastní, o sobě tu jsoucí, samostatně jednající život. Budou se hýbat a pohybovat jen podle Boží jimi proudící vůle. Jejich zrak bude zrakem Boha a jejich myšlenky budou myšlenkami Boha. Tací tvorové budou jako jednotlivé údy tvého těla, které bez tvého poznání a chtění nebudou o sobě s to vůbec se pohybovat a být činny.

12. Není však tomu zcela jinak s tvými dětmi, které vzešly také z tvého těla a krve?! Tyto děti již nečekají na tvou vůli; mají úplně vlastní život, poznání a chtění. Budou tě sice poslouchat a přijmou od tebe poučení a příkazy, avšak nicméně ne podle tvé, nýbrž vždy jen podle své nejvýš vlastní vůle, bez níž bys je mohl v čemkoli právě tak málo poučit, jako nějakou vytesanou sochu anebo kámen!

13. A hle, tvorové se svobodným poznáváním a chtěním, kteří se mají sami určovat a zdokonalovat, aby tím pak také zůstali navěky svobodnými a sebe určujícími bytostmi, musí být také Bohem tak stvořeni, aby jim bylo možno toho dosáhnout !

14. Bohem smí tu být stvořeno jen jaksi jakoby ve schráně uzavřené všemi možnými životními schopnostmi opatřené símě; další svobodný životní vývoj a výcvik musí být přenechán semeni samému. Musí začít také na venek kol něho proudící život. z Boha samo k sobě přitahovat a tvořit z něho vlastní, o sobě tu jsoucí život.

15. A hleď, něco takového nejde tak rychle jak si myslíš, protože zárodečný život o sobě nemůže být tak mocný a účinný jako od věčnost{ nejdokonalejší život v Bohu!

16. A protože každá sebezkaženější duše má vždy stejné určení, nemůže se jí ani na onom světě k jejímu životnímu štěstí pomoci jinak, nežli že si s nemnohými, ještě jí k službám jsoucími prostředky může a podle věčného Božího řádu také musí pomoci sama.

17. Nyní jsem ti nepochybně jasně a zřetelně vysvětlil, co je vlastně satan a co peklo a co vlastní věčná smrt a zbude ti nyní asi sotva již nějaká otázka o něčem, co by ti nebylo dostatečně jasné! Mělo-li by ti však být ještě něco nejasné, taž se; neboť hle, Slunce se sklání k západu a my potom povečeříme!“